1973 – 2015: Dějiny ekonomických krizí

Pozn. autora: Text se věnuje významným finančním krizím a sanacím od roku 1973. Inspirovaný je především prací, jejíž autorem je David Harvey.[1]

1973 – 1975 – Zhroutily se trhy nemovitostí v USA a Velké Británii, ekonomická recese a fiskální krize v USA (např. New York City na pokraji bankrotu).

1973 – 1974 – První ropný šok. OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) záměrně snížila těžbu ropy, čímž se zvýšila její cena.[2]

1979 – Druhý ropný šok. Po Íránské revoluci začal nový režim vyvážet méně ropy než ten předchozí.[3]

1979 – 1982 – Ekonomická recese, nárůst inflace v USA, kde navíc nezaměstnanost překročila 10 %. Volckerův úrokový šok zvýšil úrokové sazby zahraničních dluhů. Rozvojové země se tím dostaly do dluhové spirály.

1982 – 1990 – Dluhové krize zemí v Latinské Americe, kterou vyvolal Volckerův úrokový šok. Americké investiční bankéře zachránilo poskytování pomoci zadluženým zemím, kterou zorganizovaly Ministerstvo financí USA a MMF (Mezinárodní měnový fond).

1983 – Bankovní krize v Izraeli. Největší banky zkolabovaly a následně byly znárodněny.[4]

1984 – 1995 – Ekonomická recese a bankovní krize v USA. Fed (Federální rezervní systém) zachránil Continental Illinois Bank prostřednictvím FDIC (Federal Deposit Insurance Corporation, což jsou veřejnoprávní korporace pro pojišťování vkladů). V USA upadaly spořitelny a úvěrové instituce investující do nemovitostí. Tisíce finančních institucí se dostaly do problémů, z nichž některé byly neřešitelné a tak došlo i k uzavření části finančních institucí. Po roce 1987 došlo ve Velké Británii k recesi na trhu nemovitostí. Právě v roce 1987, konkrétně 19. října, došlo k tzv. Černému pondělí na trhu cenných papírů. Fed a Anglická banka na to reagovaly masivními injekcemi likvidity. V popisovaném období byly sanovány City Bank a Bank of New England. Počátkem 90. let došlo k bankovní krizi v Japonsku a Skandinávské bankovní krizi ve Švédsku a Finsku (mezi lety 1990 – 1994). Za zmínku stojí ještě jedna významná událost a to tzv. Černá středa 16. září 1992, ke které vedlo mimo jiné počínání finančníka George Sorose. Ten provedl spekulativní útok na britskou libru.

1994 – 1995 – Kvůli ochraně investorů z USA, kteří byli držiteli vysoce riskantních mexických dluhů, došlo k záchraně mexického pesa. Místní správy v USA se dostávají do finančních problémů.

1997 – 1998 – Asijská měnová krize, která byla mimochodem zčásti založená na nemovitostech, nejvíce zasáhla Jižní Koreu, Indonésii, Thajsko, Malajsii, Singapur a Filipíny. Nedostatkem likvidity došlo k masivním bankrotům, jejichž vyústěním byla velká nezaměstnanost. Následné sanace prováděl MMF, což umožnilo některým finančním institucím příležitost k rychlým ziskům v rámci jejich terapie šoku.[5] Nezávisle na tom došlo v roce 1998 k tomu, že Fed sanoval spekulativní ohrazovací fond Long Term Capital Management v USA.

1998 – 2002 – Krize úniku kapitálu z Ruska, které v roce 1998 zbankrotovalo. Podobná situace v Brazílii v roce 1999. V Argentině ekonomická situace vyústila dluhovou krizí mezi lety 2000 a 2002. Došlo k devalvaci pesa, jejíž následkem byla masová nezaměstnanost, která přerostla v politické nepokoje. V roce 2000 se do ekonomické recese dostávají země Evropské unie a v roce 2001 probíhá ekonomická krize v Turecku. Roky 2001 a 2002 jsou ve znamení spekulativní bubliny dot-com a havárie trhu cenných papírů. Dále zbankrotovaly společností Enron a WorldCom. Fed snížil úrokové míry, aby podpořil hodnoty aktiv, což byl de facto začátek bubliny na trhu nemovitostí.

2007 – 2015 – V USA, Velké Británii, Irsku a Španělsku vznikla krize, která měla dvě hlavní příčiny. Ve výše uvedených zemích to bylo způsobené nejen situací na trhu nemovitostí, ale i nasyceností trhů. Právě druhá příčina je klíčovým problémem stále probíhající finanční krize, která má globální charakter. Jejím důležitým aspektem je i zadlužení USA a evropských zemí. Po vypuknutí finanční krize následovaly nucené fúze, bankroty a nakonec i znárodňování finančních institucí. Významné byly též události na Islandu, kde došlo k bankovnímu kolapsu, jehož důsledkem byl politický neklid v zemi.[6] Po celém světě byly sanovány instituce, které investovaly do CDO (zajištěných dluhových obligací), ohrazovacích fondů atd. Následkem byla nezaměstnanost a kolapsy zahraničního obchodu, na něž se reagovalo různými stimulačními balíčky a injekcemi likvidity prováděnými centrálními bankami. Soupeření některých zemí ve finančním sektoru (viz ekonomická situace Ruska na sklonku uplynulého roku [7]) má tendenci přesahovat i do válek otevřených.[8] I přes optimistická očekávání ve sdělovacích prostředcích se situace nelepší a krize není důsledně řešena, ale její finální řešení je pouze oddalováno.

Václav Bláha IV, 15. 10. 2015

[1]: Harvey, David (2012). Záhada Kapitálu (Praha: Rybka Publishers), s. 253-254.
[2]: History.com – Energy Crisis (1970s) – Facts & Summary
[3]: Federal Reserve History – Shock of 1978–79 – A detailed essay on an important event in the history of the Federal Reserve.
[4]: Munich Personal RePEc Archive – Assessing Damages: The 1983 Israeli Bank Shares Crisis
[5]: NaomiKlein.org – The Shock Doctrine
[6]: Reuters – Iceland protesters demand government step down
[7]: Council on Foreign Relations – Issue Guide: Russia and the Global Financial Crisis
[8]: Disidenti – Novoroční text Václava Bláhy IV 2015