Kolaps zadržování Třetí říše

Pozn. autora: Tento text interpretuje část knihy Třetí říše a rozklad Malé dohody, [1] která se věnuje neúspěchům politiky zadržování nacistického Německa.

Takřka celá oblast střední Evropy a Balkánu pociťovala důsledky disharmonie své zahraniční politiky s hospodářskou. Tento problém neměla tedy jen Malá Dohoda. Ekonomická diplomacie Německa spolu s jeho hospodářskou převahou utvářela takový hospodářský prostor velkého rozměru, kterému malé státy jen stěží odolávaly. Avšak u těchto malých zemí existovala snaha o ekonomickou spolupráci s Francií a Velkou Británií.

Například Milan Hodža navrhoval možnost zbavení schopnosti Třetí říše rozšiřovat její hospodářský vliv do malých zemí prostřednictvím zamrzajících clearingových špiček. Britský premiér si nepřál postupovat proti Německu a k tomuto problému přistoupil v duchu své politiky appeasementu. Tento britský postoj Francii velmi silně znepokojoval a tak se tehdejší francouzský ministr zahraničí Yvon Delbos rozhodl pro okružní cestu přes Varšavu, Bukurešť, Bělehrad a Prahu. Ve finále však šlo jen o to, aby zjistil situaci Sudetských Němců v Československu.

Obrázek: Státy Malé Dohody – Československo, Rumunsko, Jugoslávie

Ve skutečnosti však žádná francouzská podpora reálně neexistovala, protože Francie si přála být ve shodě s Velkou Británií a tomu uzpůsobila svou politiku. A navíc po sbližování Jugoslávie s Německem se Malá dohoda doslova otřásala v základech a její rozpad se již zcela otevřeně přiblížil. V roce 1938 svitla pro Československo jistá naděje, protože se očekávalo, že Velká Británie spolu s Francií se budou snažit zastavit hospodářský průnik Třetí říše do střední Evropy a Balkánu a zásadně změní svou hospodářskou politiku vůči podunajským zemím.

Anšlus Rakouska byl urychlen tajnou dohodou mezi Německem a Itálií z jara 1937. V ní šlo o to, aby se obě země hospodářsky podporovaly za jakýchkoli okolností. Evropskými politiky anšlus nebyl příliš očekáván a to byla zásadní chyba. Po anšlusu byla výrazně upevněna pozice Třetí říše v podunajských zemích. Do německých rukou přešel z těchto zemí všechen rakouský kapitál. Velká Británie byla překvapena a začaly se v ní ozývat hlasy pro opačný postup proti tomu předchozímu. Churchill dokonce hovořil o tom, že dalším možným cílem Německa bude právě Československo. Velká Británie se pak snažila urychleně hospodářsky podpořit Turecko, protože hrozilo, že by si ho připoutala Třetí říše. V Rumunsku však neuspěla.

Václav Bláha IV, 20. 12. 2014

[1]: Janšík, Drahomír (1999). Třetí říše a rozklad Malé dohody (Karolinum: Praha), s. 152-171.