Novoroční text Václava Bláhy IV 2014

Vážení spoluobčané,

dovolte mi, abych vám popřál v novém roce pevné zdraví, společenskou soudržnost a kritické myšlení. Na začátku Nového roku se obvykle hodnotí ten rok uplynulý, rok předešlý. Též se díváme dopředu, na rok, který právě začíná. V tomto se můj text lišit nebude. Začnu tedy rokem loňským.

V uplynulém roce jsme zažili několik horkých momentů. Těmi nejvýznamnějšími v naší zemi byly letní pád vlády a s tím související podzimní volby a následné politické harakiri mas, které jsou již tentokrát opravdu definitivně mimo hru.

Ve světovém měřítku dominovalo geopolitické napětí mezi Spojenými státy a jejich spojenci na jedné straně a Ruskem, Čínou a jejich spojenci na straně druhé. S touto tematikou přímo souvisí již evergreen posledních let všech západních (včetně těch českých) masmédií, kterým je západní ekonomická krize, která již v celé nahotě obnažila, kam míříme a kam jako civilizace jdeme.

Naše země je pochopitelně ve vleku světových událostí, které naše životy bezprostředně ovlivňují. Tedy nikoli naopak jak by si líbivě nalhávali někteří sebestřední jedinci (ať jsou již ve vedení naší země či nikoli).

Středobodem mého uvažování o politice a událostech s ní spjatých jsou tak dlouhodobě mezinárodní vztahy a s nimi související geopolitika. Ta je ovlivněna potřebou vojenských zájmů a „energetickou bezpečností“. Jeden řečník kdesi poznamenal, že jsme obrazně řečeno v 70. letech. S tím nesouhlasím. Jsme spíše ve 30. letech, resp. v jejich druhé polovině. Jediným pozitivem tak je, že stále nezačala válka a celospolečenský (ekonomický a následně sociální) kolaps.

Též bychom si měli být vědomi, že mezi námi aktivními občany (snad by se dalo říci aktivisty, za sebe bych se nebál ani použít pojmu disidenty) jsou i lidé, kteří to s námi nemyslí dobře. Jsou mezi námi lidé, kterým jde pouze o osobní prospěch. Nebojme se je právě kritickým myšlením a poukázáním na jejich ambivalentní jednání odhalit.

Mnoho soudobých témat lze rozebírat a pokládat k nim doslova kvanta otázek. Za všechny zmiňme právě onu finanční krizi. V každém případě tou kardinální otázkou, která by měla býti otázkou prvotní, je smysl a budoucnost našeho směřování, které jak vidno není ani jednoduché a ani pozitivní.

Svět se před našima očima velmi rychle proměňuje. Buď to pochopíme a začneme s tímto faktem pracovat, nebo si toho ještě chvilku nebudeme všímat, ale pak pocítíme důsledky na sobě a svých blízkých a bezbolestné rozhodně nebudou.

Ekonomická krize, která byla nezřídka kdy nazývána jako globální, je v první řadě krizí týkající se především západní civilizace. A s tím pochopitelně přímo souvisí i zahraniční politika Západu (a dalo by se dodat, že i reakce Východu na ni).

Budoucnost však začíná v současnosti a jen na nás záleží, jaká nakonec bude. Co potřebujeme, je pevné, dlouhodobě stabilní a velmi praktické ukotvení svých postojů a vůli směřovat svůj život kýženým směrem. Nespoléhejme tedy na to, co pro nás má či nemá udělat stát a nedejme na to, co o nás říkají druzí, kteří našemu postoji povětšinou vůbec nerozumí. A aktivity, které budeme provozovat, dělejme nejlépe, jak umíme. Pokud tak budeme činit, nemáme se čeho bát.

Zejména toto je nadějí, že by rok 2014 mohl být rokem – i přes všechny evidentně rýsující se obtíže – nakonec rokem úspěšným. Proto se jej nebojme, ale nezapomínejme na to, že naše záležitosti (včetně těch existenčních) za nás nebude řešit někdo jiný. Pokud však budeme moci a budeme to umět, neváhejme s pomocí druhým.

Václav Bláha IV, leden 2014