Novoroční text Václava Bláhy IV 2015

Vážení disidenti,

v Novém roce si Vám dovoluji popřát zejména kritické myšlení, vzájemnou solidaritu a samozřejmě i pevné zdraví. Toto pořadí ostatně nevolím náhodou. Na začátku nového roku se nelze vyhnout jak jistému bilancování roku uplynulého, tak i pokus o nahlédnutí toho, co nás může čekat v roce, který dneškem začíná. Vše je třeba vidět v souvislostech a to jak domácí vývoj, tak zejména i ten zahraniční. Začnu tedy rokem loňským.

Rok 2014 byl dalším horkým rokem, kdy ekonomika i politika vřely jako pomyslný Papinův hrnec. Na domácí scéně nás navíc čekalo několik voleb. Těmi kardinálními nepochybně byly volby do Evropského parlamentu, které proběhly v květnu. Dle mého názoru se jednalo o volby přelomové, protože naši občané jasně ukázali, že Evropská unie není pro ně přijatelnou organizací a tento druh voleb nic neřeší. Nikoli náhodou tak volební účast skončila pro patolízaly současného režimu naprostým fiaskem. Tento výsledek tak sebral jakoukoli legitimitu všem současným europoslancům. Po politickém harakiri, které masy provedly v podzimních volbách 2013, to byla jistě příjemná změna. Tato změna jasně ukázala, že političtí disidenti, kteří v naší zemi již řadu let existují, dostali zelenou. Režim a jeho poklonkování Bruselu již nejsou akceptovány. Lidé touží po změně a není možné perzekvovat občany s jiným postojem, než je ten mainstreamový.

Nejen tato výjimečná událost zapříčinila vznik nového zpravodajského a aktivistického webu s názvem Disidenti.org. Tento web má za cíl se co nejvíce přiblížit objektivitě a konečně prorazit mediální embargo, které v této zemi panuje. Je tak jasným antipodem nejen současnému politickému mainstreamu, který je nerozdělitelně spjat se současným režimem, ale je také antipodem alternativním webům na naší scéně, které nedokázaly být důstojnou opozicí režimu a až příliš zastávaly své parciální – a nebál bych se říci, že často i dezinformační – zájmy. Lidem, kteří za těmito weby stáli, nešlo většinou o změnu, ale pouze o osobní prospěch (nejen ten finanční). Navíc velmi často podporovali nekritické myšlení propagací stále vlivné ezoteriky a pavěd, kterými je naše země doslova zamořena. To je třeba rázně změnit. Stejně tak je třeba rychle zastavit i různé subverzní skupiny, které se navíc drze tváří jako aktivisté v boji za svobodu a čím dál úspěšněji infiltrují české aktivistické skupiny. Tyto skupiny jsou stejně proradné jako skupiny, které ovládají mediální mainstream. Díky těmto skupinám jsou již v ohrožení budoucí životy následujících generací, tedy i našich dětí a je pochopitelné, že takovémuto konání musíme zabránit. Proti nim je třeba zahájit rozhodný postup a zvítězit.

Česká republika se potácí ve světové finanční krizi a s tím paralelně narůstá i sociální napětí, které nadále samozřejmě narůstat bude. Otázkou tak zůstává, jak dlouho systém vůbec vydrží, jakou formou skončí a co jej nahradí. To však souvisí s globálním vývojem, kterého je naše země nedílnou součástí. Problémem je i „pančované“ vzdělání. Zejména u mladé generace se negativně ukazuje její nedostatečná opravdová (nikoli „otitulovaná“) vzdělanost, schopnost kritického myšlení a schopnost kvalitní interpretace svých myšlenek.

Globální trend je již jasný. Spojené státy a jejich spojenci tvoří de facto jeden blok a snaží se ho utužit přes dohody TTIP (Transatlantické partnerství pro obchod a investice), TTP (Transpacifické partnerství) a CETA (byť toto je smlouva EU s Kanadou). Tím už se definitivně utvrzuje korporátní fašismus Západu. Proti nim existuje jakási opozice druhého bloku, který má center několik, ale těmi hlavními jsou Rusko a Čína. Druhý blok spojuje antagonismus vůči bloku prvnímu a ekonomický pragmatismus, nikoli kulturní hodnoty. A bohužel i nerozvinutá občanská společnost. Ústřední součástí reálné politiky a myšlení o ní je tak pochopitelně konstantně geopolitika. Ta nám ukazuje kdo, kde a proč má potřebu intervenovat či provádět subverzi. Naléhavá potřeba energetické bezpečnosti a mocenského postavení jsou jasnou odpovědí. A proto se tyto bloky utkávají v proxy válkách jako třeba v Sýrii či na Ukrajině. Proměna současného světa je před našima očima až úchvatná. Naléhavý nedostatek přírodních zdrojů, nasycenost trhů, ztráta kupní síly obyvatelstva, ekonomická krize již naprosto všech aktérů mezinárodního systému (včetně těch, kteří nám byli některými alternativními médii dávány za vzor – jak ostatně ukázal vývoj ke konci uplynulého roku), zvyšující se sociální a politické napětí a také exponenciální nárůst nových technologií dělají tečku za světem, který jsme důvěrně znali a na který jsme byli zvyklí. Kdo na změny nebude adekvátně reagovat, tak hazarduje se svou vlastní budoucností. To se týče nejen států, ale i jedinců.

Z výše uvedeného je tak jasné, že současný systém končí. To je konstatování faktu. Otázkou stále zůstává, kdy se tak stane a hlavně jakou formou. Vzhledem k výše uvedenému bohužel jen těžko přejde bez krveprolití a postupnou transformaci skrze nové technologie k technologické singularitě, která bude současnosti mnohem vzdálenější než současnost světu před průmyslovou revolucí. To by byla situace, kdy moderní technologie nebudou potřebovat nejen člověka, ale člověk jim již nebude stačit. Přesto je ale tento budoucí vývoj velmi pravděpodobný, a pokud nedojde ke zničení technologicky vyspělé civilizace, tak i možný. Dalším scénářem je postupný rozpad současných systémů, které skončí v občanských válkách. Je však otázkou, nakolik ty budou krvavé a jaké režimy zplodí. A také nakolik budou poškozeny infrastruktura a technologie. Pokud nedojde k dramatickým změnám, které by zničily naši technologickou vyspělost a nastolily cestu postupného a bídného lidského konce, tak technologickou singularitu stejně neoddálí. Posledním a ryze „apokalyptickým“ scénářem je scénář třetí světové války. Tam je otázkou, jak by byla rozšířená, ale pokud by byla prakticky lokálně, tak i žití, které by za určitých podmínek bylo možné, bude pro přeživší spíše za trest. Alespoň oproti tomu, na co jsou nyní zvyklí. V každém případě se hraje o to, zda náš biologický druh odejde ze scény důstojně skrze faktický nástup nových technologií, a nebo skrze bezprizorní úpadek a bídu ke konečnému vyhubení.

V každém případě je dnes již nemožné podporovat ekonomické a finanční elity, které ovládají naši společnost. Čím jejich odchod proběhne dříve, tím máme jako civilizace a vlastně i jako biologický druh větší šanci. Samo o sobě to však negarantuje, že se nemůže objevit jiný tyran. V každém případě je jejich odchod již nevyhnutelný. Naše směřování musí být jasné a efektivní. Pokud tak budeme činit, máme reálnou šanci přechod v této době ohromných změn zvládnout. A paradoxně tak i přes zdánlivě neřešitelné problémy – i vzhledem ke skeptickému vidění světa z pohledu aktivistů v posledních letech – nakonec de facto svým způsobem zvítězit.

To je nadějí, že rok 2015 – i přes svou mimořádnou komplikovanost – může být rokem úspěšným. Uvědomme si však, že tímto rokem naše snaha o změnu nekončí, ale vlastně začíná. A rozhodně nebude záležitostí jen několika let. Proto se již od dnešního dne musíme snažit předvést to nejlepší, co umíme. Nikdo jiný to za nás neudělá a čas nezadržitelně pádí vpřed. Pracujme na sobě a podporujme se navzájem. Tak budeme mít šanci. Nejen vy a vlastně my, tedy disidenti.

Václav Bláha IV, 1. 1. 2015