Kultura

Má plzeňská anabáze

Pozn. autora: Tento text se věnuje historii mého studia na vysoké škole a je nezbytný pro pochopení kauzy, která se v následujících dnech rozjede. Pravděpodobně budu totiž očerňován a dostanu nálepku „věčného studenta“, aby mi byla zavřena ústa v situaci, kdy jsem svou investigativní činností objevil machinace na Katedře politologie a mezinárodních vztahů Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni.[1][2][3] Je totiž úplně normální, pokud jedno studium ukončíte, protože se rozhodnete studovat něco jiného, jestliže onemocníte nebo jen ukončíte studium, abyste se mohli v době finanční krize koncentrovat na zásadnější činnosti. Současně ukážu zlomek toho, na jaké úrovni se české vysoké školství pohybuje a jak jsou na tom nejen jeho studenti, ale i pedagogové. Učitelé mají důvody proti mně brojit, protože jim vyvracím některá tvrzení v hodinách. Studenti pak proto, že mám jiné názory než oni a nebo proto, že jsou neúspěšní a snaží se odpoutat pozornost od sebe na mě jako na toho, kdo je na tom údajně hůře než oni.

Zalévání suchem aneb co Konvička (ne)pěstuje

Často omíláme tvrzení, že jsme malým státem, který nemůže mít ambice být viděn a slyšen.

Hledisko početnosti ovšem není stěžejní. Pokud jsme „malým státem“, potom jedině stavem našich médií a takzvaných intelektuálních elit. Pomalu jsme si zvykli na jednotné uvědomělé umělecké a akademické fronty, které pějí sborově „jediný možný názor“ a jakmile by někdo z jejich řad zazpíval o oktávu výše nebo níže, ostatní významně pozvednou svá obočí a zvýší hlas. Jak jinak než sborově.

Už nikdy za císaře pána

Svět se ocitá na pokraji hrozícího masového ničivého konfliktu (který však logicky vzato nepřinese žádné ze stran jakýkoli zisk, jenom ztráty – a proto by neměl být nevyhnutelným). To není šíření poplašné zprávy, ale fakt, který si můžeme zastírat, který ale nezmizí.

PF 2015

Všem čtenářům přejeme úspěšný a pohodový rok 2015.

Redakce Disidenti.org

PS: Nenechte si ujít Novoroční text Václava Bláhy IV, který naleznete na Nový rok v pravé poledne na našem webu. Dále doporučujeme text naší nové autorky, kterou je Lenka Procházková. Článek se jmenuje Zlatá prasátka.

Zlatá prasátka

Pozn. redakce: Vážení čtenáři, dovolujeme si vám na našem webu uvést významnou českou spisovatelku a odpůrkyni církevních restitucí, kterou není nikdo jiný než Lenka Procházková. Její vynikající text Zlatá prasátka měl původně vyjít na webu První zprávy, ale tamní redakce jej vydala pod názvem „Procházková: Blahobytná zlatá prasátka nás nabádají k střídmosti…“ a vsunula do něj i nějaké své poznámky.[1] Originálním textem se tak můžete potěšit až zde. Současně vám oznamujeme, že všechny další články autorky budou vycházet na tomto webu a kdokoli je může přebírat s uvedením zdroje.

Barva podezřelého ticha

Když skončila přímá volba prezidenta republiky, která měla k přímé demokracii hodně daleko, zejména kvůli neprofesionálnímu výkonu řady mainstreamových médií, jež neinformovala, ale tlačila kamerami svého favorita do cílové rovinky, ozval se poražený kandidát ze druhého kola, že věří, že se se svými voliči sejde v „lepších časech“.

Song pokrytců

Pozn. autora: tento text je ironickou verzí známé (dnes již zlidovělé) písně [1] a snaží se upozornit na absurdní myšlení (nejen) českých politických, ekonomických a mediálních elit a jeho nekritické přijímání širokou veřejností, které může být v důsledcích velmi nebezpečné.[2]

Co lidé považují za hrozbu pro svět? To se liší stát od státu

Americký think tank Pew Research Center uveřejnil studii, ve které na jaře letošního roku zjišťoval, co lidé považují za největší hrozbu pro svět. Průzkum se konal ve 44 zemích světa a lidé měli na výběr několik možností: jaderné zbraně, nerovnost, náboženská a etnická nesnášenlivost, znečištění a životní prostředí, AIDS a další nemoci.[1]

Havlova lavička? Nikoli za 300 000 Kč ale pouze za 230 000 Kč

Blíží se komunální volby, rozpočet Hradce Králové je ve stamilionových dluzích, politici mluví rozumných útratách a investicích. V tom všem médii proplula zpráva o instalaci tzv. Lavičky Václava Havla za 300 000 Kč. Lavička zmizela z agendy téměř všech médiích stejně rychle, jako se objevila. Jaký je nynější stav a co se nám podařilo zjistit? To se dočtete v následujícím textu.

Absurdistán 2020 (jak by vypadal svět, kdyby nebyla válka)

Dovolil jsem si napsat malou satiru, protože jsem v naší společnosti znepokojen narůstající iracionalitou, sektářstvím, nevzdělaností a vlastně hloupostí vůbec. Věřím, že humor je laskavá, galantní a přijatelná forma vyjádření kritického názoru. Musím podotknout, že veškeré osoby a situace jsou smyšlené a jakákoli podoba se skutečnými postavami je ryze náhodná.