Desetiletí protestujících? Proč protesty zdaleka nekončí

V roce 2011 časopis Time zvolil „protestujícího“ jako osobu roku.[1] Možná by byl přesnější název „protestující desetiletí.“

Pozn. překladatele: Jedná se o volnější překlad, aby zůstal zachován především smysl sdělení, ne doslovnost překladu. Text je také doplněn o odkazy na zdroje, ty se v původním znění neobjevují.

Žijeme v bouřlivých časech. Od roku 2011 se zdá, že každý rok se objeví více a více protestů, vzpour, povstání – a rok 2014 v tomto ohledu nebyl výjimkou. Ve skutečnosti byl minulý rok svědkem jedněch z nejpozoruhodnějších masových aktivizací a neodbytných sociálních nepokojů. Džin byl vypuštěn ze své láhve a odmítá se vrátit zpět.

Ve stejnou dobu je jasné, že dny nevinnosti jsou pryč. Je tu méně trpělivosti pro diskuzi a pro nekonečné porady. Tváří v tvář nemilosrdnému útoku neoliberálního státu se nyní protestující jednoduše snaží zabezpečit tu trošku nejzákladnějších částí spravedlnosti, lidskosti a demokratické společnosti. Miliony lidí pochodovaly v ulicích a požadovaly odpovědi v případě 43 zmizelých studentů v Mexiku [2][3], požadovaly zajištění spravedlnosti pro neozbrojené lidi jiné barvy zabité rasistickou policí v USA, vyjádřily solidaritu s hrdinskými kurdskými obránci Kobani, požadovaly záchranu životů vězňů při hladovce v Řecku [4][5], požadovaly obranu před novými drakonickými zákony proti protestům ve Španělsku [6][7] …a tento seznam stále roste.

Něco jsme se také naučili. Viděli jsme, jak se na řadě místech světa nadějná povstání v posledních letech obrátila k horšímu. V Egyptě byla kontrarevoluce, která se odehrála v roce 2013, zpevněna volbou Amerikou podporovaného tyrana Abd al-Fattáh as-Sísího [8], což vyvrcholilo nedávným zproštěním obžaloby bývalého diktátora Mubaraka.[9] Mezitím v Sýrii ze tří let občanské války a brutality vzniklo monstrum – Islámský stát – které běsní v Iráku, v Sýrii a v Kurdistánu. Podobné extrémistické síly jsou na vzestupu v Egyptě, Libyi a jinde. Revoluce nelze brát na lehkou váhu.

V mnoha ohledech byl rok 2014 temný. Válka Izraele v Gaze, sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou a globální nečinnost tváří v tvář propuknutí eboly v západní Africe, minimálně stovky imigrantů utopených ve Středozemním moři [10], zdá se, že je zde málo důvodů pro naději nebo nadšení. Řada vzpour pocházela z pravé, nikoliv z levé strany – od Euromajdanu na Ukrajině [11][12][13], přes vojenský převrat v Thajsku [14][15] po protesty střední třídy ve Venezuele.[16][17][18]

Rok 2014 byl však také svědkem stálého nárůstu progresivních sil. V Řecku konzervativci vedená vláda zkolabovala po selhání jmenovat nového prezidenta, což vyvolalo předčasné volby, které proběhnou 25. ledna, očekává se vítězství krajně levicové strany Syriza.[19][20] Ve Španělsku nová levicová strana Podemos byla založena loni v lednu, aby se účastnila voleb do Evropského parlamentu a nyní necelý rok poté se katapultovala do prvních pozic veřejného mínění.[21][22] Španělští aktivisté doufají, že „strach mění stranu.“ V letošním roce čelí evropská úsporná opatření nejvážnější výzvě ve své existenci.

Nejvíce inspirující akce jsou nadále vedeny obyčejnými lidmi, kteří požadují spravedlnost a důstojnost v ulicích. V roce 2014 zažilo Mexiko největší pouliční demonstrace od roku 1968 a největší výzvu pro mexického prezidenta Enrique Peña Nieta a jeho Institucionální revoluční stranu (PRI).[23][24][25] Hong Kong zažil zrození pro-demokratického hnutí, v mnoha ohledech šlo o nejvýznamnější protesty na Čínou kontrolovaném území od vzpoury na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.[26][27][28][29] Brazilci vyšli do ulic během Mistrovství světa ve fotbale [30][31], v Bosně vypukla na začátku roku 2014 plnohodnotná vzpoura pracovníků.[32][33]

Tear gas used against protest in Altamira, Caracas; and distressed students in front of police line
Foto: Protest ve Venezuele, 15. února 2014

Ve stejném roce zažily Spojené státy proti-policejní a proti-rasistické protesty po zabití policií (a následném zproštění obžaloby) – Michael Brown byl zabit ve Fergusonu a Eric Garner v New Yorku.[34] Předměstí St. Louis bylo v létě svědkem menšího městského povstání, dostálo své pověsti zdroje radikálního aktivismu díky řadě pochodů, protestů a střetů. Proti-policejními protesty pokračují napříč Spojenými státy, zatímco čtete tyto řádky, a je nepravděpodobné, že v dohledné době odezní.

Přesto nad tím vším stojí hrdinský boj Kurdů proti Islámskému státu v jejich městě Kobani. Samozřejmě kontext syrské občanské války – jedné z nejkrvavějších za poslední desetiletí – dělá kurdský případ neporovnatelný s jinými hnutími. Rojava (syrský Kurdistán) ukazuje příběhy hrdinství, je jasné, že kurdské kroky vpřed zůstávají i nadále nejisté tváří v tvář fašistickým ambicím Islámského státu, imperiálním ambicím Amerikou vedené koalice a regionálním ambicím Turecka, Íránu a Saúdské Arábie. Přesto kurdský experiment demokratické autonomie stojí jako zářící maják naděje v moři zoufalství.

Při pohledu zpět na rok 2014 se nám ukazuje, že se neřešily strukturální příčiny, které vedly k cyklu bojů po roce 2011. V mnoha ohledech se světový finanční systém a globální ekonomika nadále propadá do propasti, zatímco státní násilí roste s cílem vypořádat se s rostoucími sociální nepokoji v reakci na stále rostoucí sociální nerovnost, celosvětové vlny masových protestů a vzpoury. Ve skutečnosti to teď vypadá, že jedinou účinnou strategií schopnou obnovit smysl pro „pořádek“ starému režimu je egyptský přístup: obětovat všechny demokratické ambice s naprostou státní represí, aby se vštípil všeprostupující pocit sklíčenosti a beznaděje.

Chvíli na začátku roku 2014 se zdálo, že svět šel směrem k ještě větší sklíčenosti a demobilizaci. Ale nedávné měsíce poskytly naději, že mohou být možné i jiné výsledky nejen v Evropě, Asii a Amerikách, ale i uprostřed hrůz válek na Blízkém východě. Skutečně se zdá, že se pomalu opět zvedá vítr změny. Po celém světě se objevují hnutí, která znovu nachází pevnou půdu pod nohama. Co když byl rok 2011 opravdu teprve začátkem? Pouhá myšlenka vyvolává husí kůži. Může být před námi desetiletí protestů. A jaké možnosti za nimi leží?

Článek Decade of the protester? Why the uprisings are far from over přeložil Jiří Schmied
roarmag.org/2014/12/protests-2014-global-uprisings/

Zdroje

  1. Time Magazine Tumblr – TIME’s 2011 Person of the Year is The Protester
  2. Aktuálně.cz – Mexiko znovu bouří. Lidé chtějí vyjasnit zmizení 43 studentů
  3. Atlantic – Mass Graves and Political Protest in Mexico
  4. Roarmag – Hunger strike in Greece: for a breath of freedom
  5. BBC – Nikos Romanos hunger strike goes on despite Greek PM meeting
  6. Česká televize – Španělsko tvrdě proti protestům. Chystá vysoké pokuty za demonstrace
  7. Reuters – Spain passes anti-protest bill, to considerable protest
  8. BBC – US unlocks military aid to Egypt, backing President Sisi
  9. Česká televize – Soud zprostil Mubaraka viny za smrt demonstrantů
  10. BBC – Mapping Mediterranean migration
  11. ČTK – Letošní Walesovu cenu dostalo kyjevské protestní hnutí Euromajdan
  12. Time – Exclusive: Leader of Far-Right Ukrainian Militant Group Talks Revolution With TIME
  13. BBC – Ukraine protests ‚spread‘ into Russia-influenced east
  14. iDnes – Thajsko vyhlásilo výjimečný stav, cestovky zájezdy rušit nehodlají
  15. Guardian – Protests as Thailand senators debate amnesty bill
  16. Los Angeles Times – Venezuela: Tens of thousands march in anti-government protests
  17. Guardian – Venezuelans on streets again as protest leader awaits trial
  18. Česká televize – Ve Venezuele pokračují protivládní protesty, při střetech zemřel policista
  19. Česká televize – Řecko míří k předčasným volbám, parlament nezvolil prezidenta
  20. Daily Mail – Greece heads for early election, stoking financial concerns
  21. El país – Podemos supera a PSOE y PP y rompe el tablero electoral
  22. Česká televize – Posílení krajní levice v Evropě, španělský Podemos vyhlíží volby
  23. Česká televize – Demonstrace studentů v Mexiku – brutální zásah policie
  24. NPR – Mexico’s 1968 Massacre: What Really Happened?
  25. National Security Archive – The Tlatelolco Massacre
  26. Toronto Star – Hong Kong protest leaders: Who are the people behind the movement?
  27. Washington Post – China’s crackdown in Hong Kong may fuel a long-term democracy movement
  28. Česká televize – Hongkong zažil největší nepokoje za posledních 17 let
  29. Aktuálně.cz – Rekonstrukce: Jak Čína utopila odboj v krvi studentů
  30. Free Pub – Přes 2000 lidí protestovalo proti Světovému poháru v Brazílii
  31. Free Pub – Brazílie: Policie se střetla s demonstranty
  32. Free Pub – V Bosně a Hercegovině protestovaly stovky lidí
  33. Free Pub – Rozhovor s anarchistkou z Bosny
  34. Free Pub – V americkém městě Ferguson byl vyhlášen výjimečný stav