Jak Islámský stát vytvořil globální síť zabijáků – 5. díl

Poslední díl pětidílného článku o tom, jak Islámský stát vyváží terorismus do zahraničí, například do Evropy.

Předchozí díly:
Jak Islámský stát vytvořil globální síť zabijáků – 1. díl
Jak Islámský stát vytvořil globální síť zabijáků – 2. díl
Jak Islámský stát vytvořil globální síť zabijáků – 3. díl
Jak Islámský stát vytvořil globální síť zabijáků – 4. díl

Poručíci

Jednou z inovací od Islamského státu je role cizinců, obzvláště Evropanů, při plánování útoků.

Sarfova výpověď odpovídá dokumentům z vyšetřování a hodnocením odborníků na terorismus, kteří tvrdí, že francouzští a belgičtí občané, jako je Abaaoud, jsou víc než jen operativci a byly jim dány manažerské role.

Je to kreativní a zajímavá strategie, opřít se o někoho, jako je Abaaoud, který má v zahraničí svou vlastí síť,“ řekl Jean-Charles Brisard, předseda pařížského Centra pro analýzu terorismu (Center for the Analysis of Terrorism). „Dali mu samostatnost co se týče taktiky a strategie, i když celá operace stále potřebuje svolení od vedení Islámského státu.

Vyšetřovatelé se zaměřili na dva současné lídry Emni – mají přezdívky Abu Souleymane, francouzský občan, a Abu Ahmad, který je popsán jako Syřan. Oba jsou považovány za nejvýše postavené poručíky Adnaniho, uvedl představitel amerického ministerstva obrany a představitel zpravodajské služby.

Tito dva muži hrají hlavní roli při určování bojovníků, kteří budou posláni do zahraničí, při výběru cílů a při organizaci logistiky pro operativce, včetně zaplacení pašeráků, aby je dostali do Evropy – nejméně v jednom případě šlo o převod [peněz] přes Western Union, uvádí evropské zpravodajské dokumenty.

Letmý pohled na roli Abu Souleymana přichází od jednoho z rukojmích, kterého drželi sebevražední atentátníci v koncertním sále Bataclan v listopadu v Paříži.

Po zastřelení desítek návštěvníků koncertu se dva sebevražední atentátníci vrátili na chodbu se skupinou rukojmích, donutili je sednout si před okna jako lidské štíty, řekl rukojmí David Fritz-Goeppinger (24 let). Během dvou a půl hodinové patové situace, která následovala, zaslechl Fritz jednoho z útočníků, jak se ptá druhého: „Neměli bychom zavolat Souleymanovi?

Praha, Francouzská ambasáda, pieta (2)
Foto: Pieta u pražské francouzské ambasády po teroristických útocích v listopadu 2015

Druhý operativec se naštval, že mu ten první položil otázku ve francouzštině a nařídil mu, aby přepnul do arabštiny.

Okamžitě mi došlo, že šlo o jedince, který možná nezorganizoval útok, ale který byl v hierarchii nad nimi,“ řekl Fritz v rozhovoru po telefonu. Jeho svědectví je také zahrnuto v 51 stran dlouhé zprávě francouzské protiteroristické policie. „Byli jako vojáci“ čekající na rozkazy, řekl.

Souleymane, jehož celá přezdívka zní Abu Souleymane al-Faransi nebo Francouz Abu Souleymane, má být údajně třicetiletý Francouz, který má marocké nebo tuniské předky, uvedl Ludovico Carlino, analytik londýnského IHS Conflict Monitor. Carlino věří, že byl Souleymane povýšen na vrchního plánovače terorismu v Evropě po smrti Abaaouda.

Snímek druhého lídra, Abu Ahmada, se objevil na účtu člověka, u kterého si vyšetřovatelé myslí, že měl být v týmu pařížských útočníků: Alžířan Adel Haddadi. Haddadi řekl, že on a další člen týmu – bývalý člen [teroristické organizace] Lashkar-e-Taiba z Pákistánu jménem Muhammad Usman – byli odděleni od dalších dvou útočníků poté, co na člunu dorazili do Řecka.

Haddadi (28 let) a Usman (22 let) byli nakonec zatčeni v táboře pro migranty v rakouském Salzburgu. Dva muži, kteří byli vysláni s nimi, se stali sebevražednými atentátníky, kteří jako první odpálili své sebevražedné vesty u fotbalového stadionu Stade de France během listopadových útoků.

Po svém příjezdu do Sýrie v únoru 2015 pracoval Haddadi měsíce jako kuchař ve městě Rakka, než k němu přišel člen Emni, uvádí francouzské a rakouské dokumenty z vyšetřování.

Jednoho dne přišel za mnou do kuchyně Syřan, aby mě viděl, a řekl, že někdo zavolal Abu Ahmadovi, že mě chce vidět,“ cituje Haddadiho rakouský záznam z výslechu. Byl odvezen do pětipatrové budovy, kde jiný Syřan volal vysílačkou Abu Ahmada. Čekali několik hodin, než Syřan dostal rozkaz odvézt rekruta na další místo. Na ulici čekal Saúd oblečený celý v bílém, požádal Haddadiho, aby se šli projít.

Po necelých 300 metrech došli k prázdnému činžovnímu domu a sedli si. „Byl jsem vyděšený, chtěl jsem odejít, ale celou dobu mluvil,“ řekl Haddadi.

Říkal o mně jen pozitivní věci, že mi Daeš věří a že nyní musím prokázat, že jsem hoden této důvěry. Řekl, že mě Daeš pošle do Francie,“ dodal Haddadi. „Řekl, že podrobnosti dostanu, jakmile dorazím do Francie.

Nějakou dobu poté dorazil Abu Ahmad. Haddadi ho popsal jako Syřana ve věku 38 až 42 let, štíhlý, s černými vousy a oblečený celý v černém. Haddadi řekl, že byl „rozdavač rozkazů.

Abu Ahmad dal dohromady Haddadiho s třemi dalšími potenciálními útočníky – s tím posledním, Usmanem, se seznámil pouze den před tím, než se všichni vydali do Evropy. Haddadi a dva další muži byli arabští rodilí mluvčí a Usman mluvil dostatečně dobře arabsky na to, aby se s nimi domluvil, uvádí dokumenty z výslechu.

Den před odjezdem k nim přišel Abu Ahmad a dal jim své turecké telefonní číslo, dal jim pokyn, aby si ho ve svých telefonech uložili jako „FF“, aby se vyhnul odhalení svého jména. Haddadimu dal 2000 amerických dolarů ve stodolarových bankovkách a byli odvezeni k tureckým hranicím.

Všechny tyto logistické kroky, včetně převodu peněz přes Western Union, byly ogranizovány Abu Ahmadem, jedním z vedoucích poručíků Islámského státu, kteří mají za cíl vyvážet terorismus. Haddadi zůstal v kontaktu s Abu Ahmadem až do svého zatčení skrze aplikaci Telegram a přes SMS na Ahmadovo turecké telefonní číslo, uvádí záznam z vyšetřování.

Ahmadovo turecké telefonní číslo bylo také nalezeno jinde: napsané na kusu papíru v kapse u kalhot jednoho ze sebevražedných útočníků z francouzského stadionu Stade de France.

Část článku How a Secretive Branch of ISIS Built a Global Network of Killers amerického deníku New York Times ze dne 3. srpna 2016 přeložil Jiří Schmied. Autorkou článku je Rukmini Callimachi.