Jak saúdské ministerstvo zahraničí ovládá arabská média

Po tiskovém prohlášení Wikileaks ohledně saúdských depeší (Saudi Cables) vám přinášíme překlad článku o tom, jak saúdské ministerstvo zahraničí ovládá arabská média. V některém z příštích článků se budeme zabývat vlivem Saúdské Arábie v České republice a vztahům mezi oběma zeměmi.

Nákup mlčení: Jak saúdské ministerstvo zahraničí ovládá arabská média

V pondělí [15. června 2015] oslavila Saúdská Arábie stou popravu v letošním roce. Arabská média o tom nepsala, přestože o tom kolovaly informace od tiskových agentur. Dokonce i mezinárodní média byla poměrně němá vůči tomuto milníků ve srovnání s tím, co by mohlo být, kdyby šlo o jinou zemi. Jak může projít taková zpráva bez povšimnutí?

Dnešní uveřejnění saúdských depeší (Saudi Cables) na Wikileaks ukazuje, jak se to dělá.

Na ropu bohaté Saúdskoarabské království a jeho vládnoucí rodina zaujímají systematický přístup k udržení pozitivního image země na mezinárodní scéně. Většina vlád na světě zapojených do PR kampaní se snaží odrazit kritiku a budovat vztahy na vlivných místech. Saúdská Arábie řídí svou image monitorováním médií a nákupem loajality od Austrálie přes Kanadukamkoliv jinam.

Dokumenty odhalují rozsáhlé úsilí o monitorování a kooptaci arabských médií, aby se zajistila oprava odchylek od regionálního pokrytí Saúdské Arábie a souvisejících témat. Saúdská strategie kooptace arabských médií má dvě formy odpovídající metodě „cukru a biče“, v dokumentech je to nazváno jako „neutralizace“ [neutralisation] a „omezení“ [containment]. Tento přístup je přizpůsoben v závislosti na konkrétním trhu a médiu.

„Omezit“ a „neutralizovat“

První reakcí na jakékoliv negativní pokrytí v regionálním médiu je jeho „neutralizace“. Ten
to pojem je v uniklých dokumentech často používán a týká se jednotlivých novinářů a mediálních institucí, jejichž mlčení a spolupráce byla koupena. Od „neutralizovaných“ novinářů a mediálních institucí se neočekává, že budou chválit a bránit Saúdskou Arábii, pouze upustí od zveřejňování negativních zpráv o Saúdské Arábii, od její kritiky a kritiky její politiky. „Omezení“ se používá, když je zapotřebí aktivnější propaganda. Od „omezovaných“ novinářů a mediálních institucí se očekává, že budou nejen pět chválu na Saúdskou Arábii, ale také vést útoky na jakoukoliv stranu, která se odváží kritizovat Saúdskou Arábii.

Jedním ze způsobů, jak zajistit „neutralizaci“ a „omezení“, je nákup stovek nebo tisíců předplatného u cílených publikací. Očekává se, že tyto publikace pak oplatí laskavost tím, že se stanou „aktivem“ saúdské propagandistické strategie. Dokument uvádí předplatné, která potřebují prodloužit k 1. lednu 2010,pro dvě desítky publikací z Damašku, Abú Dhabí, Bejrútu, Kuvajtu, Ammánu a Nuakšottu. Sumy se pohybují od 500 amerických dolarů do 9750 kuvajtských dinárů (33 tisíc dolarů). Saúdská Arábie efektivně nakupuje obrácené „akcie“ v médiích, kde finanční „dividendy“ tečou opačným směrem – od akcionáře k médiu. Na oplátku dostane Saúdská Arábie politické „dividendy“ – ochotný tisk.

Zdroj obrázku: Wikileaks

Ukázku takové kooptační praxe můžeme vidět při výměně mezi saúdským ministerstvem zahraničí a velvyslanectvím v Káhiře. 24. listopadu 2011 egyptská arabskojazyčná stanice ONTV hostila saúdskou opoziční postavu Saada al-Faqiha, což přimělo saúdské ministerstvo zahraničí zaúkolovat velvyslanectví intervencí u této stanice. Ministerstvo požádalo velvyslanectví, aby zjistilo, jak „to zařídit, jinak musíme vzít v úvahu její opoziční postoj proti politikám [saúdského] království.

Dokument uvádí, že miliardář a majitel stanice, Naguib Sawaris, nechtěl být „proti politikám království“ a že vynadal ředitelovi daného kanálu, požádal ho, aby „už nikdy znovu nepozval al-Faqiha„. Také se zeptal velvyslance, jestli by chtěl být „hostem v pořadu„.

Saúdské depeše jsou bohaté na podobné příklady, některé popisují čísla a metody platby. Částky se pohybují od malých sum kolem 2000 amerických dolarů za rok u médií v rozvojových zemích – např. Guinejská tisková agentura, která „nutně potřebuje“ peníze, aby „vyřešila řadu problémů, kterým čelí“ – po miliony dolarů jako v případě libanonské pravicové televizní stanice MTV.

Konfrontace

„Neutralizace“ a „omezení“ nejsou jedinými technikami saúdského ministerstva. V případech, kdy „omezení“ nemá požadovaný účinek, přejde Saúdská Arábie ke konfrontaci. Například ministerstvo zahraničí následovalo královský dekret z 20. ledna 2010, aby odstranilo novou íránskou arabskojazyčnou vysílací sít Al-Alam z rijádského regionálního satelitního operátora Arabsat. Poté, co plán selhal, Saud Al Faisal se snažil „oslabit její vysílací signál„.

Dokumenty ukazují obavy saúdské administrativy před sociálními otřesy roku 2011, které se dostaly do povědomí mezinárodních médií jako „Arabské jaro“. Depeše s obavami poznamenávají, že po pádu Mubaraka se pokrytí otřesů bylo v egyptských médiích „řízeno veřejným míněním místo toho, aby řídilo veřejné mínění.“ Ministerstvo rozhodlo „dát finanční podporu vlivným mediálním institucím v Tunisku,“ rodišti Arabského jara.

Depeše ukazují, že vláda používá odlišný přístup pro svá vlastní domácí média, kde stačí pouhý pokyn královské ruky k regulaci výstupu státem kontrolovaného média. Stížnost bývalého premiéra Libanonu a zároveň saúdského občana Saada Haririho ohledně kritického článku o jeho osobě v saúdských novinách Al-Hayat a Asharq Al-Awsat způsobila rychlou reakci ministerstva zahraničí, aby „zastavili tyto typy článků„.

Toto je obecný přehled strategie saúdského ministerstva zahraničí při jednání s médii. Saúdské depeše od Wikileaks obsahují řadu dalších příkladů, které vrhají špatné světlo jak na saúdské království, tak na stav médií.

Prohlášení Wikileaks ke kauze saúdských depeší (Saudi Cables) ohledně ovládání médií přeložil Jiří Schmied.
Wikileaks.org/saudi-cables/buying-silence