Jsem muslimka, žena a imigrantka. Volila jsem Trumpa.

O „tichých a skrytých přívržencích Trumpa“ toho bylo řečeno hodně.

Tohle je moje přiznání a vysvětlení: Je mi 51 let, jsem muslimka, „barevná“ imigrantka, jsem jedna z těch tichých voličů Donalda Trumpa. Nejsem „bigotní“, „rasistka“ nebo „šovinistka“, jak jsou Trumpovi voliči nazýváni.

V zimě roku 2008 jsem se jako celoživotní liberál a hrdá dcera Západní Virginie (státu zrozeného na té správné straně v historii otroctví*) přestěhovala do historicky konzervativní Virginie jen proto, že tento stát pomohl zvolit Baracka Obamu jako prvního afroamerického prezidenta Spojených států.

Ale poté jsem většinu uplynulého roku držela svou volební preferenci v tajnosti: tíhla jsem k republikánskému prezidentskému kandidátovi Donaldu Trumpovi.

V úterý večer, jen několik minut před tím, než byly volební místnosti v základní škole Forestville ve většinově demokratickém okresu Fairfax uzavřeny, jsem šla k volební urně, pečlivě jsem v ruce držela pero, abych hlasovala, kdo bude prezidentem, označila jsem kruh vedle jména Trump a jeho kolegy Mika Pence.

Poté, co Hillary Clintonová připustila Trumpovo vítězství, napsal mojea kamarádka na Twitter zprávu, že se světu omlouvá s tím, že existují miliony Američanů, kteří nesdílejí Trumpovu „nenávist/rozdělení/nevědomost“. Dodala: „Stydím se za ty miliony, kteří však ano.“

To by zahrnovalo i mě – ale není tomu tak a to je důvod, proč odmítání voličů obávajících se Clintonové vedlo k její porážce. Rozhodně odmítám trojici „nenávist/rozdělení/nevědomost“. Podporuji postoj demokratické strany ohledně potratů, manželství lidí stejného pohlaví a změn klimatu.

Jsem ale svobodná matka, která si nemůže dovolit zdravotní pojištění v rámci Obamacare. Prezidentův program pro lidi, kteří nezvládají splácet hypotéky, s názvem „HOPE NOW“ mi nepomohl. V úterý jsem jela autem do Virginie z mého rodného města Morgantown v Západní Virginii, kde jsem viděla americký venkov a obyčejné Američany, jako jsem já, stále se snažící nějak vyjít s penězi po osmi letech Obamovy administrativy.

Donald Trump by Gage Skidmore 6

A nakonec, jako liberální muslimka, která z první ruky zažila islámský extrémismus, jsem proti rozhodnutí prezidenta Obamy a demokratické strany vyhýbat se otázce „islámu“ v Islámském státu. Samozřejmě, Trumpova rétorika byla více než netaktní a lidé se můžou ohledně politiky rozcházet s jeho doporučeními, ale podle mě to bylo přeháněné a démonizované vládami Kataru a Saúdské Arábie, v jejich mediálních kanálech, jako je Al-Džazíra, a jejich zástupci na Západě šlo o formu vyhovujícího rozptylování od problému, který mě jako lidskou bytost nejvíce znepokojuje: extrémistický islám takového druhu, který prolévá krev od chodeb hotelu Tádž Mahál v Bombaji po taneční parket nočního klubu Pulse v Orlandu na Floridě.

V polovině června, po tragické střelbě v nočním klubu Pulse, napsal Trump na Twitter zprávu svým typickým stylem: „Zmíní konečně prezident Obama slova radikální islámský terorismus? Pokud ne, měl by okamžitě s hanbou odstoupit!

Zhruba v té době to v pořadu CNN s názvem New Day (Nový den) vypadalo, že demokratická kanidátka Clintonová dělá právě ten Obamův taneček okolo, řekla: „Z mého pohledu více záleží, co děláme, než co říkáme. Záleží na tom, že jsme dostali bin Ládina, ne jak jsme ho nazývali. Jasně jsem řekla – jestli to nazýváte radikální džihádismus nebo radikální islám, můžu říkat obojí. Myslím, že jde o stejnou věc.

Bylo to 17. srpna 2014, v jednom ze série uniklých e-mailů Clintonové, které uveřejnila stránka WikiLeaks, píše pomocníkovi Johnu Podestovi:
Musíme použít naše diplomatické a tradičnější zpravodajské prostředky, abychom vyvinuli tlak na vlády Kataru a Saúdské Arábie, které poskytují tajnou finanční a logistickou podporu ISILu,“ politicky korektní název pro Islámský stát „a dalším radikálním sunnitským skupinám v regionu.

Odhalení mnohamilionových darů Nadaci Clintonových (Clinton Foundation) od Kataru a Saúdské Arábie zabilo mou podporu Clintonové. Odmítám Trumpovu ideu „zdi“ mezi USA a Mexikem a plán na „zákaz“ muslimů. Ale věřím Spojeným státům a nevěřím politickému přehánění, které démonizuje Trumpa a jeho podporovatele.

Snažila jsem se jemně vyjádřit své myšlenky na Twitteru, ale téma „kalhotových kostýmů“ bylo jako parní válec, který převálcoval jakékoliv nuance. Pokud jste podporoval Trumpa, musíte být vidlák.

Před volbami mi novinář z Indie napsal e-mail, ptal se: Jaké jsou vaše myšlenky jakožto muslimky v „Trumpově Americe“?

Napsala jsem, že jako dítě z Indie jsem přijela do Spojených států, když mi byly 4 roky, v létě 1969, nemám absolutně žádné obavy z toho být muslimkou v „Trumpově Americe“. Kontroly a rovnováhy v Americe a naše bohatá historie sociální spravedlnosti a občanských práv nikdy nedovolí, aby se to, čím nás strašil Trump, stalo skutečností.

Co mě nejvíce znepokojovalo byly mé obavy ohledně vlivu muslimských teokratických diktatur, včetně Kataru a Saúdské Arábie, na Ameriku Hillary Clintonové. Tyto diktatury nejsou zářným příkladem progresivní společnosti se svou neschopností nabídnout základní lidská práva a cesty k občanství pro přistěhovalce z Indie, uprchlíky ze Sýrie a celou třídu de facto otroků, kteří žijí v těchto diktaturách.

Musíme se postavit s morální odvahou nejen proti nenávisti vůči muslimům, ale také proti nenávisti ze strany muslimů, aby mohl každý žít s klidem v mysli, dokončila jsem svou úvahu pro novináře v Indii.

On však tento e-mail neobdržel. Neodeslala jsem ho ze strachu z hněvu, který by se na mě snesl. Ale pak jsem volila.

Asra Q. Nomani je bývalá reportérka deníku Wall Street Journal a spoluzakladatelka hnutí Muslim Reform Movement, můžete ji najít na Twitteru jako @AsraNomani.

* Západní Virginie vznikla za americké občanské války odtržením od Virginie, státu Konfederace, a přidala se na stranu Unie.

Článek I’m a Muslim, a woman and an immigrant. I voted for Trump. amerického deníku Washington Post ze dne 10. listopadu 2016 přeložil Jiří Schmied. Autorkou článku je Asra Q. Nomani.