Někdo už proti Islámskému státu bojuje – syrská armáda

Svět se ptá, kdo bojuje nebo kdo by měl bojovat proti teroristické organizaci Islámský stát. Syrská arabská armáda však proti Islámskému státu bojuje už dávno, popisuje ve svém článku hongkongský geopolitický výzkumník Tony Cartalucci v žurnálu New Eastern Outlook.

Od roku 2011 Syrská arabská armáda (SAA) vedla neúprosnou válku na syrském území, proti tomu, co od samého začátku nazývala invazí těžkých ozbrojenců a sektářských extremistů podporovaných ze zahraničí.[1] Ve zpětném pohledu je evidentní absurdní povaha článků, jako je ten s názvem „Syrští rebelové se sjednotili s cílem vyhnat Assada a prosazovat demokracii“ na Guardianu.[2] Tento článek vyložil dění v Sýrii podle západního příběhu:

V jednom z nejkrutějších střetů tohoto povstání syrské jednotky nakonec získaly kontrolu nad městem Rastan po pěti dnech intenzivních bojů s armádou přeběhlíků na straně demonstrantů. Syrské úřady uvedly, že bojovaly proti ozbrojeným teroristickým gangům.

Ve zpětném pohledu a po prozkoumání dnešních syrských bojišť je jasné, že syrské úřady měl pravdu.

Krátce poté, co NATO provedlo úspěšnou „změnu režimu“ v Libyi v roce 2011 pod falešnou záminkou „humanitární intervence,“ tak jím vyzbrojení a financovaní sektářstvím ovládaní žoldáci, kterým poskytlo vzdušnou podporu v Libyi, začali soustavně proudit do Sýrie přes severní hranici s Tureckem, členem NATO.[3]

Teroristé z organizace Libyjská islámská bojová skupina (LIFG), která je na americkém seznamu teroristických skupin [4], oficiálně navázali kontakt s teroristy, kteří bojují v Sýrii, nabídli jim zbraně, peníze, výcvik a bojovníky. The London Telegraph ve svém článku „Přední libyjský islamista se setkal s opoziční skupinou Syrská svobodná armáda“ píše [5]:

Setkání přišlo jako znamení rostoucích vazeb mezi rodící se libyjskou vládou a syrskou opozicí. The Daily Telegraph v sobotu odhalil, že nové libyjské orgány nabídly peníze a zbraně rostoucímu povstání proti Bašárovi al-Assadovi.

Pan Belhaj také diskutoval vyslání libyjských bojovníků, aby cvičili vojáky, uvedl zdroj.

Opravdu, na nejvyšší úrovni, a do i v letech 2011 až 2012, byli tzv. „umírnění rebelové“ zapleteni s al-Kájdou, ospravedlnili tak prohlášení syrské vlády, že její boj je proti zahraničím podporovanému terorismu, ne proti „pro-demokratickému povstání.“

V současné době Západ odstranil veškerou rétoriku ohledně „pro-demokracie“, zatímco sektářský extrémismus jasně řídí bojovnost na obou stranách syrské hranice s Libanonem a Irákem. Místo toho se Západ vzdal pokusu o rozlišování mezi skupinami – franšíza al-Kájdy jménem al-Nusra a jejími protipóly – Islámský stát (IS, dříve ISIS či ISLIL), s tím, že druhá zmíněná skupina se musí řešit naléhavěji a to i za cenu spolupráce s další organizací z amerického seznamu teroristických organizací.[6]

Dlouhá válka v Sýrii

Zpráva z roku 2008 Centra pro boj proti terorismu (CTC) na americké vojenské akademii West Point s názvem „Bombers, Bank Accounts and Bleedout: al-Qa’ida’s Road In and Out of Iraq“ jednoznačně uvádí (tučné zvýraznění písma dodáno autorem článku) [7]:

Během první poloviny 80. let 20. století byla role zahraničních bojovníků v Afghánistánu zanedbatelná a velmi nepovšimnutá vnějšími pozorovateli. Tok dobrovolníků z arabských zemí byl na začátku 80. let pouhou kapkou, i když existovaly významné vazby mezi mudžáhidy a muslimy ze střední Asie – Tádžikové, Uzbekové a Kazaši. Jednotlivci, jako výše uvedený Abu’l-Walid, byli rekrutováni v prvních letech prostřednictvím ad hoc informačních kampaních zahájených v rámci Afghánistánu, ale v roce 1984 prostředky dodávané do konfliktu z jiných zemích – zejména Saúdské Arábie a Spojených států – mnohem vzrostly díky účinnosti a sofistikovanosti úsilí o nábor. Teprve potom si začali zahraniční pozorovatelé všímat přítomnosti dobrovolníků zvenčí.

Represe islamistických hnutí na Blízkém východě přispěla k urychlení odchodu arabských bojovníků do Afghánistánu. Jedním z důležitých procesů byla brutální kampaň režimu Hafíze Assada proti džihádistickému hnutí v Sýrii vedené „Bojujícím předvojem“ (al‐Tali’a al‐Muqatila) z Muslimského bratrstva. Tvrdý zákrok zahájil exodus militantů tohoto Předvoje do sousedních arabských států. V roce 1984 velké počty těchto mužů začaly svou cestu z exilu v Saúdské Arábii, Kuvajtu a Jordánsku do jihovýchodního Afghánistánu, aby bojovali proti Sovětům.

I přes pojmy, jako „represe“ a „brutální kampaň,“ je jasné, že CTC odkazuje na těžce vyzbrojené, militarizované extrémistické hnutí, proti kterému samotné USA údajně vedly „represivní a brutální“ kampaně po celé planetě, včetně sousedního Iráku. Je také jasné, že Sýrie bojuje proti sektářskému extrémismu po celá desetiletí, aktuální vleklé násilí je prostě jen nejnovější kapitolou. Je také jasné, že Spojené státy a Saúdská Arábie se opřely do regionálního extrémismu v podobě Muslimského bratrstva a jeho jednotlivých ozbrojených složek, stejně tak se opřely do al-Kájdy a nejnověji i do Islámského státu.

Sýrie bojuje dlouhou válku proti zástupnému imperialismu, který na ni přinesli těžce ozbrojení teroristé, kteří slouží jak jako žoldnéřské síly, tak také jako záminka, když vše ostatní selže, pro státy, které je sponzorují, k přímé mu zásahu, aby se zastavil rozsáhlý chaos, který právě tyto státy podporují.

Ve válce proti Islámskému státu je jen jediný logický spojenec

V případě, že má Západ skutečně zájem o boj proti Islámskému státu, pak v regionu může najít pouze jednoho jediného spojence – Syrskou arabskou armádu (SAA), která tvrdě bojuje proti Islámskému státu a jeho přidruženým skupinám od roku 2011 a proti jeho předchůdcům celá desetiletí.

Západ místo toho navrhuje další vyzbrojování a financování takzvaných „umírněných,“ ze kterých vyrostl Islámský stát, al-Nusra a nespočetné množství dalších extrémistických frakcí – odhaluje se tak nedostatek upřímnosti a ve skutečnosti i naprostá duplicita v rámci svých záměrů na Blízkém východě a regionu severní Afriky (MENA). Jedná se o geopolitické žháře [8] snažící se hasit plameny vlastních zločinů vyprazdňováním sudu s benzínem přímo do zuřícího pekla.

Foto: Voják Syrské arabské armády, 14. ledna 2012.

Ve skutečnosti v roce 2011 takzvaní „umírnění“ ze Syrské svobodné armády (FSA) otevřeně spolupracovali s Libyjskou islámskou bojovou skupinou (LIFG), která je na americkém seznamu teroristických organizací. Bylo také potvrzeno, že FSA bojovala bok po boku (ne-li byla její součástí) al-Nusry, franšízy al-Kájdy, na území, které je nyní údajně v držení Islámského státu. Od samého počátku byly sektářstvím řízené genocidní žoldnéřské síly určené pro pustošení celého regionu zřízené na popud USA a jejich regionálními partnery, jak to bylo v plánu již v roce 2007.

Novinář a držitel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh varoval v roce 2007 v prorockém článku časopisu New Yorker s názvem „The Redirection Is the Administration’s new policy benefitting our enemies in the war on terrorism?“ (tučné zvýraznění písma dodáno autorem článku) [9]:

S cílem podkopat Írán, který je převážně šíitský, se Bushova administrativa rozhodla v podstatě přenastavit své priority na Blízkém východě. V Libanonu se administrativa rozhodla kooperovat s vládou Saúdské Arábie, která je sunnitská, při tajných operacích, které mají za cíl oslabit Hizballáh, šíitskou organizaci podporovanou Íránem. USA se také podílely na tajných operacích zaměřených na Írán a jeho spojence Sýrii. Vedlejším produktem těchto aktivit bylo posílení sunnitských extrémistických skupin, které se hlásí k militantní vizi islámu a jsou nepřátelské vůči Americe a sympatizují s al-Kájdou.

Již nelze déle popírat, že je západ příčinou, nikoliv řešením, pokračujícího chaosu, který pomalu spaluje celý Blízký východ.

Také již nelze popírat, že jednou skutečnou silou v regionu bojující proti al-Kájdě a jejímu nesčetnému množství odnoží, které pod ní operují, je syrská vláda s podporou svých spojenců v Libanonu, Iráku, Íránu a dokonce v Rusku. Západ, který se tváří jako bojující proti Islámskému státu vytvářením koalic skládajících se ze stejných národů, které sponzorují terorismus, ilustruje svou odvahu poskytovanou svou obrovskou a neoprávněnou mocí a vlivem – moc a vliv, které musí být v konečném důsledku sečteny, aby se skutečně vyřešilo násilí na Blízkém východě a zabránilo se podobném chaosu kdekoliv jinde na světě.

Zdroje
[1]: NDTV – There is no civil war in Syria: Bashar al-Assad
[2]: The Guardian – Syria’s rebels unite to oust Assad and push for democracy
[3]: Land Destroyer Report – NATO Using Al Qaeda Rat Lines to Flood Syria With Foreign Terrorists
[4]: Americké ministerstvo zahraničí – Chapter 6 — Terrorist Organizations
[5]: The Telegraph – Leading Libyan Islamist met Free Syrian Army opposition group
[6]: Land Destroyer Report – US-Backed Syrian Opposition Demands Support for Al Qaeda
[7]: CTC – West Point CTC’s Bombers, Bank Accounts and Bleedout: al-Qa’ida’s Road In and Out of Iraq
[8]: New Eastern Outlook – US in Iraq: Geopolitical Arsonists Seek to Burn Region
[9]: The New Yorker – The Redirection

Článek Someone’s Already Fighting ISIS: The Syrian Arab Army přeložil Jiří Schmied II.
journal-neo.org/2014/09/15/someone-s-already-fighting-isis-the-syrian-arab-army/