Celý text Porošenkova projevu na společném zasedání amerického Kongresu

Kompletní překlad proslovu ukrajinského prezidenta Porošenka na společném zasedání amerického Kongresu na základě textu z webu Kyiv Post.

Pane předsedo,

Vůdce většiny,

Členové Sněmovny, Členové Senátu,

Dámy a pánové,

Dovolte mi, abych vám poděkoval za vaší srdečnost a pohostinnost.

Oslovit obě komory Kongresu je jednou z největších politických výsad.

Stojím zde a jsem vděčný – a plně si vědom toho, že tato čest nejde mně, ale lidem Ukrajiny – těm statečným mužům a ženám, kteří jsou dnes v čele celosvětového boje za demokracii!

Dovolte mi, abych mluvil jejich jménem.

Zaměřím se na jednu věc, která je jádrem existence dnešní Ukrajiny: svoboda.

V historii jsou okamžiky, kdy je svoboda víc než jen politickým konceptem.

V těchto momentech se svoboda stává nejlepší volbou, která definuje, kdo jste – jako osoba a jako národ.

Ukrajina žije tento okamžik posledních 10 měsíců – a stala se dějištěm nejvíce hrdinského příběhu posledního desetiletí, synonymum pro obětavost a nezlomnou vůli ke svobodnému životu.

Ukrajinský lid se postavil proti zkorumpovanému Janukovyčovu režimu.

Drželi své pozice během této dramatické zimy – a drží je právě teď!

Obránci svobody byli ochotni obětovat své životy pro lepší budoucnost. Co je ještě více ohromující je to, že vyhráli. Vyzbrojeni pouze holemi a štíty napadli zvláštní jednotky policie a odehnali je pryč.

Vítězství na náměstí Nezávislosti v Kyjevě, dnes známé celému světu jako Majdan, bylo vítězstvím proti policejní brutalitě, obtěžování státem kontrolovanými médii a zastrašováním.

Není nic působivějšího, než vidět stovky tisíc pokojných lidí vytlačit násilného diktátora a změnit běh dějin.

Den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci – tisíce a tisíce proudily do ulic Kyjeva, jednoduše proto, že jim jejich důstojnost nedovolila zůstat pasivními a tichými, zatímco byla v sázce jejich svoboda.

Akce na Majdanu trvala tři měsíce.

Vyvrcholila 20. a 21. února – když 100 demonstrantů bylo zastřeleno odstřelovači.

nazýváme je „nebeská stovka.“ Ctíme je jako opravdové národní hrdiny.

Oceňujeme jejich hrdinství!

Dámy a pánové,

V únoru, kdy svět viděl, že Ukrajině nikdo nemůže vzít svobodu – vnější útočník se rozhodl, že si vezme část území Ukrajiny.

Anexe Krymu se stala jedním z nejvíce cynických aktů zrady v moderní historii.

Ukrajina, která se vzdala třetího největšího jaderného potenciálu na světě výměnou za bezpečnostní záruky, byla bodnuta do zad zemí, která jí dala tyto záruky.

Dovolte mi, abych vám připomněl: před 20 lety v Budapešťském memorandu Rusko (společně s USA, Velkou Británií, Francií a Čínou) slíbilo zajištění nedotknutelnosti ukrajinské státní hranice a územní svrchovanosti.

Ve skutečnosti to, co jsme dostali od Ruska, byla anexe a válka, která dostala Ukrajinu na pokraj přežití.

Sovětský svaz se zhroutil příliš rychle, vytvořila se iluze, že tato kapitola v historii byla uzavřena, že tento příběh došel do svého konce.

Ale v myslích lidí ještě neskončil. Imperialistické myšlení je tam pořád. Stesk po Sovětském svazu a konec uskupení, které ukončilo studenou válku, pěstoval revizionistické instinkty.

V roce 2008 ruská vojska obsadila Abcházii a Jižní Osetii. Nyní vpadla na Ukrajinu. Právo na ochranu etnických Rusů, dokonce i ruských mluvčích, může posloužit, a již se tak stalo, jako důvod ke vznícení plamenů války. Kromě Ukrajiny se ruští mluvčí nachází také v Moldavsku, Gruzii, Kazachstánu, v pobaltských státech, Polsku, Rumunsku, Bulharsku.

Moldavsko, Gruzie, Ukrajina – co se stane dál?

Mnoho věcí, včetně účinnosti globálního systému nešíření jaderných zbraní, bude vystaveno těžké zkoušce a souzeno v závislosti na reakci Ameriky a světa na tuto otázku.

Dokonce i spojenci NATO jsou v nebezpečí. Jako by chtěl tento bod zdůraznit – dva dny po návštěvě prezidenta Baracka Obamy v Estonsku v den, kdy skončil summit NATO, byl unesen estonský zpravodajský důstojník a obviněn ze špionáže.

Bezpečnostní záruky, které byly rozšířeny na Ukrajinu, pak ve své práci selhaly, což dokazuje, že žádné dohody nebo smlouvy nemohou zajistit světový pořádek.

Takže, co může přinést mír a udržet ho? Společné hodnoty, spolupráce a vzájemná závislost; vedení a odpovědnost.

Proto vás vyzývám, abyste nenechali stát Ukrajinu samotnou tváří v tvář této agresi.

Spojené státy se zavázaly, že budou stát za ukrajinskou územní celistvostí – a my doufáme, že se budou chovat podle tohoto slibu.

Demokracie se musí navzájem podporovat.

Musí projevit solidaritu tváří v tvář agresi a nepřízni osudu.

V opačném případě budou odstraněny – jedna po druhé.

Agrese proti Ukrajině se stala jednou z nejhorších porážek demokracie na světě za poslední roky.

Pouhým jedním pohybem se svět vrátil zpět v čase – do reality územních nároků, zón vlivu, kriminální agrese a anexí.

Během dvou týdnu byla invaze na Krym a anexe.

Ukrajina není připravena čelit nepříteli.

Následky byly zničující.

Poválečný mezinárodní systém kontroly a rovnováhy byl účinně zničen.

Svět se ponořil do nejhorší bezpečnostní krize od doby krize mezi USA a SSSR v roce 1962 [Kubánská krize – pozn. překladatele].

Dnes jsme svědky dalšího pokusu o rozdělení světa a Ukrajina stojí v centru tohoto pokusu.

Výsledek současné války určí, zda budeme nuceni přijmout realitu temné, roztrhané a hořké Evropy v rámci nového světového řádu.

Tato ukrajinská armáda, tito mladí kluci (špatně vyzbrojeni a často světem nedocenění) jsou to jediné, co teď stojí mezi realitou mírového soužití a noční můry úpadku do minulého století a nové studené války.

A pokud by se tak stalo, tak by to nebyl konec a ani to nejhorší.

Válka, kterou tito mladí muži v současné době bojují, není jen ukrajinská válka.

Je to také evropská a americká válka. Je to válka svobodného světa – a za svobodný svět!

Současná agrese proti Ukrajině je hrozbou pro globální bezpečnost. Hybridní zástupné války, terorismus, národní radikální a extrémistická hnutí, eroze mezinárodních dohod, rozmazání a dokonce i vymazání národních identit: tyhle všechny hrozby doléhají na Evropu. Pokud nebudou nyní zastaveny, překročí evropské hranice a rozšíří se po celém světě.

Aby se tomu zabránilo, jsou právě teď pod palbou tisíce ukrajinských vojáků.

Ve svém projevu v Kongresu Spojených států, z tohoto majáku svobody, chci jim poděkovat za jejich oběť!

Apeluji na svět, aby uznal a schválil jejich boj!

Potřebují více politické podpory!

A potřebuji více vojenského vybavení – smrtícího i nesmrtícího.

Přikrývky a brýle pro noční vidění jsou důležité.

Ale nemůžete vyhrát válku s přikrývkami!

Děkuji všem v Americe, kteří si uvědomují a oceňují historický význam tohoto boje.

Stejně jako Izrael, Ukrajina má právo bránit své území – a bude tak činit, se vší odvahou svého srdce a obětavostí své duše!

Apeluji na Ameriku, aby nám pomohla a povstala a byla rovnocenná ve své podstatě a manifestovala roli – apeluji na Ameriku, aby vedla cestu!

Ukrajina měla vždy zvláštní pouto se Spojenými státy.

Dnes se Ukrajina formuje jako přirozený a následný partner Ameriky v regionu.

Toto partnerství není nahodilé.

Nepřišlo proto, že se ocitáme „na jedné lodi.“

Přišlo proto, že v okamžiku existenciální krize byla ukrajinská volba stejná, jako ta americká: svoboda, demokracie a právní stát.

V době evropského skepticismu a ruského otevřeného a nevyprovokovaného nepřátelství byli ukrajinští občané připraveni dát svůj život za demokratickou a svobodnou Ukrajinu.

Nahodilé „lodě“ se mohou změnit. Povaha lidí nikoliv.

Je v povaze ukrajinského lidu netolerovat žádné diktátory a usilovat o svou svobodu – bez ohledu na to, co se děje.

Vzhledem k dnešní situaci se bude muset ukrajinská demokracie spoléhat na silnou armádu.

V nadcházejících letech bude budování silné armády další existenční zkouškou ukrajinské demokracie.

Vidím to jako povinnost, co jen bude v mých silách, napravit škody způsobené ukrajinské armádě a dát Ukrajině silnou moderní armádu, na kterou budeme moci být hrdí.

S ohledem na tuto skutečnost důrazně povzbuzuji Spojené státy, aby daly Ukrajině status zvláštního nespojeneckého partnera.

Také žádám, aby Spojené státy byly silné a stály za svými zásadami s ohledem na další sankce oproti agresorovi.

Ekonomické sankce jsou důležité z mnoha důvodů.

Pomáhají rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Pomáhají nám bránit se a neustoupit z morální převahy a nepotopit se do lhostejnosti maskované jako pragmatismus.

Chápu, že války si v posledním desetiletí vybraly těžkou daň na ekonomice Západu.

Chápu, že američtí občané a daňoví poplatníci chtějí mír, ne válku.

Stejně tak to chtějí ukrajinští občané a daňoví poplatníci.

Nicméně jsou v historii momenty, jejichž význam nelze měřit jen v procentech růstu HDP.

Ukrajinská válka je jediná válka za poslední desetiletí, která je čistě o hodnotách.

Jeden národ se rozhodl být svobodný a demokratický.

Jiný národ se rozhodl ho za to potrestat.

Svět prostě nemůže dovolit tento druh chování!

„Hodnoty na prvním místě“ – to je pravda, kterou Západ připomínal Ukrajině za poslední roky.

Nyní je na řadě Ukrajina, aby připomenula Západu tuto pravdu!

Dovolte mi říci toto: není žádný způsob, za žádnou cenu, v žádném stavu, že bychom se někdy smířili s okupací Krymu.

Ukončení okupace a zrušení anexe není jen nedílnou podmínkou pro úplnou normalizaci vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem.

Je to také nedílnou podmínkou pro prosperitu a modernizaci Krymu!

Dokud není splněna tato podmínka, tak žádám Ameriku a svět, aby stál jednotný ve vysílání signálů agresorovi dnes i v budoucnu, aby dal najevo, že politika a praxe anexe nebude nikdy tolerována.

Samozřejmě nemluvím o vojenském řešení krymského problému.

To bude dilema na mnoho let; výběr mezi dvěma způsoby života a dvěma politickými, ekonomickými a sociálními systémy.

Ale nepochybuji, že v dlouhodobém horizontu systém, který nabízí větší svobodu, zvítězí.

Vždycky to tak je!

Dámy a pánové,

Poslední půl rok byl časem největší výzvy pro miliony Ukrajinců.

Byla to doba hrdinství a oběti.

Pro mnoho lidí se to stalo konečnou obětí.

Dovolte mi, abych se s vámi podělil o dva lidské příběhy, které ilustrují můj názor.

3. března, kdy právě začala okupace Krymu, byl jeden muž v krymském městě Simferopol, který udělal něco nemyslitelného.

Petro Porochenko au Conseil de l’Europe Strasbourg 26 juin 2014 04

Foto: Ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Když se miliony cítily paralyzovány a ohromeny tím, co se odehrávalo před jejich očima, Reshat Ametov, 39-letý otec tří dětí, se rozhodl nemlčet.

Tento statečný syn krymských Tatarů šel do protestu jediného muže před obsazenou radnici.

Neudělal nic víc, než že držel papír s nápisem „NE okupaci!“

Skupina neznámých lidí ho zatkla a odvedla pryč – před očima desítek svědků a před televizními kamerami.

O dva týdny později byl nalezen umučen a popraven ve stylu mafie.

Jen pomyšlením na poslední minuty mučení tohoto muže vám přeběhne mráz po zádech.

Ptám se sám sebe – co vedlo tohoto hrdinu k tomu, že udělal to, co udělal?

A nemůžu najít jinou odpověď, než že to udělal pro svobodu; aby jeho děti nečelily otroctví, jako je neo-stalinistická diktatura.

jsem přesvědčen, že během let, kdy okupace Krymu bude minulostí, tak krymský lid bude přemýšlet o tom, co udělal, a salutovat jeho statečnosti – stejně jako já teď!

Ukrajina bude vždy stát po boku lidu krymských Tatarů, po boku jejich jazyka, práv a kultury, které jsou nyní pošlapávány – stejně jako před mnoha lety pod sovětskou nadvládou.

Apeluji na Ameriku a svět, aby nemlčel o těchto zločinech.

Jsou to Ukrajinci a krymští Tataři, kdo je dnes na Krymu utlačován.

A je čas pro všechny lidi dobré vůle, aby přeformulovali slova Johna Kennedyho z doby před více než 50 lety: „Jsem krymský Tatar!“ – a není nic, co by mě donutilo vzdát se své svobody!

Dovolte mi také připomenout Volodymyra Rybaka, 4-letého otce dvou dětí a člena městského parlamentu východoukrajinské Horlivky.

15. dubna se postavil separatistům a ruským důstojníkům speciálních jednotek kvůli separatistické vlajce, kterou se snažili vztyčit na vrcholku místní administrativní budovy.

Stejně jako Reshat Ametov byl unesen a mučen.

Jeho poslední hodiny musely být nemyslitelné. Jeho tělo bylo vážně zohaveno.

Dnes tu stojím – v úctě k této tragédii a v odvaze a oběti tohoto muže a v odvaze a oběti milionů Ukrajinců.

Z hloubi svého srdce jsem hluboce přesvědčen, že nastane čas (a velmi brzy!), kdy hlavní náměstí v Horlivce bude pojmenované po Volodymyrovi a kdy budou žáci k jeho pomníku nosit květiny.

Dámy a pánové,

Nemylte se: volba Evropy a světa právě nyní není volbou mezi unipolárním a multipolárním řádem.

Ani to není volba mezi různými druhy civilizací.

Je to volba mezi civilizací a barbarstvím.

A zatímco stojím na tomto místě před vámi – demokratický svět se nemůže zmenšit nebo váhat!

Nechceme vidět všechny ty demokratické úspěchy posledních desetiletí vymazané.

Svobodný svět nesmí ustoupit. A v pomocí Ameriky neustoupí!

Žijeme ve světě, který je vzájemně závislý a propojený.

V tomto světě je agrese proti jednomu demokratickému národu agresí proti všem.

Pokud má o tom někdo pochyby, pokud někdo doufal, že bude „mimo,“ zatímco se Ukrajinci a Rusové navzájem zabíjejí, pak to skončilo 18. července, kdy ruská raketa vystřelená ruským žoldákem sestřelila civilní Boeing-777.

298 nevinných mírumilovných lidí, z nichž mnozí letěli na svou dovolenou na jihu, se setkali s konečným zánikem ve stepích Ukrajiny.

Jejich chladnokrevné zabití (stejně jako barbarské zacházení s jejich ostatky) ukázalo, že kdokoliv zaplavuje Evropu nekontrolovanými zbraněmi, dává v ohrožení miliony životů. Po celé roky a desetiletí, které přijdou.

Byl to nesporný brutální teroristický čin. Bohužel, je to tragédie, která probudila mnoho lidí na světě ohledně situace na Ukrajině.

Dlouho poté, co války skončí, bude strach a nenávist přežívat.

Kolik dalších úmrtí bude v těchto regionech způsobeno rozdanými zbraněmi bez jakékoliv kontroly nebo odpovědnosti?

Kolik nevinných dětí šlápne na minu, které jsou tak masivně využívány separatisty?

Kolik životů bude zničeno a duší otráveno propagandou?

Akt zaplavování regionu nekontrolovanými zbraněmi reprezentuje politiku státem financovaného terorismu – a je třeba to zastavit!

Cynické sestřelení malajského Boeingu odhalilo ještě jednu důležitou věc: jsme nyní v čele boje proti terorismu.

A musíme spojit svá úsilí, abychom účinně reagovali na tuto výzvu.

Lidé po celém světě se ptají na stejné otázky.

„Jsme nyní na prahu nové studené války?“

„Je tu možnost nové, hrozné a nepředstavitelné války v Evropě?“

„Stává se skutečností to, co se donedávna zdálo nemyslitelné?“

Bohužel, dnes musím na tyto otázky odpovědět „ano.“

Nicméně nemůžeme a nesmíme toto akceptovat jako nevyhnutelnost.

Nedávno v roce 2008 prováděl tehdejší prezident Ruska svou volební kampaň se sloganem „Svoboda je lepší než nesvoboda.“

Jsem si jist, že napříč krymské anexi a pokračující agresi, si miliony Rusů stále pamatují tento slogan a berou ho vážně.

Připomeňme jim ho!

Ukažme jim, že svoboda není luxus (jak se je někteří snaží přesvědčit), ale nutnost – a předpoklad pro skutečný úspěch národa!

Jsem přesvědčen, že ukrajinský a ruský lid mají dostatek vůle dát poslední šanci míru, aby zvítězil proti duchu nenávisti.

To je důvod, proč můj prezidentský úřad začal s mírovým plánem a jednostranným příměřím.

To je důvod, proč jsme nyní zastavili palbu.

To je důvod, proč proti sobě stojí dvě armády – bez masivního prolévání krve.

A pokud věci budou správně fungovat – tak ani nebudou muset!

Jsem denně v kontaktu se světovými vůdci, včetně vůdce Ruska.

Dialog není snadný. Během těchto posledních měsíců bylo příliš mnoho vůle zničeno.

Příliš mnoho nenávisti bylo vytvořeno – přirozeně i uměle.

Příliš mnoho lidí zemřelo.

Na základě toho mám pocit, že je zde stále více vzájemného uznání, že toho už bylo dost!

Krveprolití musí přestat! Pandemie nenávisti musí být lokalizována a nesmí se dál šířit!

Jako prezident mám nejtěžší povinnost – dívám se do očí matek a manželek mrtvých vojáků a civilistů.

Nikdo to nemůže brát na lehkou váhu. V současné době to je moje břemeno – a břemeno prezidenta Putina.

Stejně jako minulý týden zapálil svíčku v kostele v Moskvě na památku těch, kteří zahynuli ve válce – já udělal totéž v Kyjevě.

A ze srdce si hluboce přeji, aby od teď byly svíčky to jediné, co na Ukrajině hoří.

V průběhu posledních měsíců Ukrajinci ukázali, že mají odvahu postavit se nejmocnějšímu nepříteli.

Nikdy nebudeme poslouchat agresora a někdy se před ním nesehneme. Jsme připraveni k boji. Ale my jsme lidé míru.

Jsem připraven, co jen bude v mých silách, vyhnout se další eskalaci a ztrátám – i v tomto okamžiku, kdy se válka živí sama.

Dříve či později se mír vrátí do ukrajinských domovů.

A to i přes šílenství této války jsem přesvědčen, že lze míru dosáhnout – raději dříve než později!

Jsem připraven nabídnout více práv těm, kteří žijí v Donbasu, než kdy měla jakákoliv jiná část Ukrajiny v historii národa.

Jsem připraven diskutovat o čemkoliv – kromě jedné věci, roztrhání Ukrajiny.

A jsem si jist: pokud je tato válka o právech a ne o geopolitických ambicích – tak řešení musí být a bude nalezeno!

Dámy a pánové,

V roce 1991 přišla nezávislost Ukrajiny v míru.

Přesto, čím více se tato nezávislost stala reálnou – tím více rostla její cena.

Dnes je ta cena vysoká.

Zatímco se bojuje ve válce, učíme se oceňovat nezávislost a rozpoznat opravdové přátele.

A nikdy nezapomene, PROČ potřebujeme nezávislost.

Potřebujeme ji, abychom měli zemi hodnou snů našich předků.

Potřebujeme stát, který dá svým občanům důstojný život, spravedlnost a rovné příležitosti.

K dosažení tohoto cíle budeme muset vykořenit hříchy, které po dlouhou dobu vyčerpávají potenciál Ukrajiny a udělaly ze dvou desetiletí nezávislosti dobu ztracených příležitostí.

Bolestivě si jsme vědomi těchto hříchů, z velké části jsme je zdědili z dob sovětského rozpadu: korupce, byrokracie a cynismus politických elit.

Říká se, že každý národ si zaslouží takovou vládu, kterou dostane.

Dvě ukrajinské revoluce během jednoho desetiletí ukazují, že Ukrajina potřebuje a zaslouží si hlubokou a zásadní modernizaci ve všech oblastech, které přinesly hospodářský úspěch našich západních sousedů.

S ohledem na současnou situaci na a v okolí Ukrajiny není provádění komplexních reforem záležitostí úspěchu Ukrajiny, ale jejího přežití.

Hluboce si toho vědom jsem dal voličům tento slib a budu se ho držet!

S asociační dohodou mezi Ukrajinou a EU podepsanou a ratifikovanou současně v ukrajinském a evropském parlamentu máme před námi jasnou cestu reforem.

Nikdy v historii Evropské unie nebyl dokument, který by byl tak draze zaplacen – za takovou cenu neuvěřitelných lidských cen a obětí.

A tato oběť, vzpomínka na stovky mrtvých a raněných, bude dalším důvodem a motivací držet se této jedinečné šance, aby Ukrajina žila podle svého potenciálu.

Ukrajina potřebuje moderní vládu a nezkorumpovanou veřejnou správu!

Ukrajina potřebuje přenést více pravomocí na místní komunity!

Ukrajina potřebuje se více spoléhat na svou silnou, energickou a dynamickou občanskou společnost!

Ukrajina buduje nový model řízení svých státních a hospodářských záležitostí, kde jsou zásluhy a tvrdá práce řádně odměněny!

Ukrajina potřebuje know-how, technologie a nové start-upy, aby se lépe zařadila do globální ekonomiky.

A pro tohle všechno potřebujeme pomoc Ameriky!

Žádám zejména Kongres, aby vytvořil zvláštní fond pro podporu investic do amerických společností na Ukrajině a aby nám pomohl s reformováním našeho hospodářství a našeho justičního systému!

Ujišťuji vás, že všechna podpora obdržená od Západu bude využita nezkorumpovanými institucemi a že nová generace úředníků zajistí, že tyto finanční prostředky budou efektivně rozděleny.

Dámy a pánové,

Nazýváme naši revoluci Revoluce důstojnosti.

Lidská důstojnost je hnací silou, která žene lidi do ulic.

Tato revoluce musí vést ke vzdělání důstojnosti, ekonomice důstojnosti a společnosti důstojnosti.

Lidská důstojnost je to, co dělá Ukrajině srdeční tep a ukrajinská mysl hledí směrem k nové a lepší verzi sebe sama.

Lidská důstojnost je jedna věc, kterou musíme oponovat proti barbarství těch, kteří na nás útočí.

Je to jediná věc, kterou můžeme postavit proti moři lží, ve kterém se velmi sofistikovaný a dobře financovaný stroj ruské propagandy snaží utopit pravdu o ukrajinské demokracii.

V nadcházejících letech bude příliš mnoho věcí záviset na úspěchu Ukrajiny.

tento úspěch bude určen novým vedením Ukrajiny, její novou politickou generací a nově mobilizovanou ukrajinskou společností.

Ukrajina má opravdu význam.

Podporou Ukrajiny podporujete novou budoucnost pro Evropu a pro celý svobodný svět.

Podporou Ukrajiny podporujete národ, který si v nejcyničtějších časech zvolil svobodu.

Na Ukrajině nemusíte budovat demokracii – tam totiž už existuje. Pouze ji musíte bránit!

To je to, co dělá Ukrajinu jedinečnou, a její boj ji hluboce odlišuje od jiných konfliktů na světové scéně.

To je to, co dělá Ukrajinu konečnou zkouškou oddanosti ideálu svobody!

„Žít svobodně, nebo zemřít!“ – bylo jedním z hesel americké války za nezávislost.

„Žít svobodně, nebo zemřít!“ – byl duch revolučního Majdanu během dramatických zimních měsíců roku 2014.

„Žít svobodně, nebo zemřít!“ jsou slova ukrajinských vojáků, kteří stojí na straně svobody v této válce.

„Žít svobodně!“ – musí být odpovědí, se kterou se Ukrajina objevuje v této válce.

„Žít svobodně!“ – musí být zpráva, kterou Ukrajina a Amerika vysílají světu, zatímco společně stojí bok po boku v tomto čase obrovské výzvy.

Děkuji vám!

Článek Full text of Poroshenko’s speech to joint session of US Congress přeložil Jiří Schmied
www.kyivpost.com/content/ukraine/full-text-of-poroshenkos-speech-to-joint-session-of-us-congress-365182.html