Překlad projevu papeže Františka v americkém Kongresu

24. září 2015 přednesl papež František svůj projev na půdě amerického Kongresu. Informovala nás o tom řada médií, vybírala si však jen něco. Považujeme za vhodné uveřejnit celý projev přeložený do češtiny, aby si jej čtenáři mohli přečíst bez mediálních filtrů. Projev můžete shlédnout na Youtube zde.

Kapitol Spojených států, Washington D.C.
Čtvrtek 24. září 2015

Pane viceprezidente,
Pane předsedo,
Vážení členové Kongresu,
Drazí přátelé,

Jsem velmi vděčný za vaše pozvání, abych mohl hovořit ke společnému zasedání Kongresu v „zemi svobodných a domovu statečných“. Rád bych si myslel, že důvodem je to, že jsem také synem tohoto velkého kontinentu, od kterého jsme všichni tolik dostali a vůči kterému sdílíme společnou zodpovědnost.

Každý syn a dcera dané země má poslání, osobní a sociální odpovědnost. Vaší vlastní zodpovědností jako členů Kongresu je umožnit této zemi pomocí vaší legislativní činnosti, aby jako národ rostla. Jste tváří tohoto lidu, jejich zástupci. Jste povoláni k obraně a zachování důstojnosti svých spoluobčanů při neúnavné a náročné snaze o společné dobro, protože to je hlavním cílem všech politik. Politická společnost vytrvá, pokud hledá uspokojení společných potřeb tím, že stimuluje růst všech svých členů, obzvláště těch zranitelných a těch v nebezpečí. Legislativní činnost je vždy založena na péči o lidi. K tomu jste byli přizváni, povoláni a svoláni těmi, kteří vás zvolili.

Vaše práce podle mě ve dvou směrech odráží postavu Mojžíše. Na jedné straně patriarcha a zákonodárce izraelského lidu symbolizuje potřebu lidí udržet při životě svůj smysl pro jednotu právě prostřednictvím legislativy. Na druhé straně nás postava Mojžíše vede přímo k Bohu a tím k transcendentní důstojnosti lidské bytosti. Mojžíš nám poskytuje dobrou syntézu vaší práce: jste žádáni o ochranu prostřednictvím zákona, obrazu a podobenství od Boha v každé lidské tváři.

Dnes bych rád oslovil nejen vás, ale skrze vás celý lid Spojených států. Zde, společně s jejich představiteli, bych rád využil této příležitosti k dialogu s mnoha tisíci mužů a žen, kteří se snaží každý den dělat poctivě svou práci, přináší domů denní chléb, šetří peníze a postupně budují lepší život pro své rodiny. Jsou to muži a ženy, kteří jednoduše nemají obavy ze splácení daní, ale svým vlastním tichým způsobem udržují ve společnosti život. Svým jednáním vytváří solidaritu a vytváří organizace, které nabízí pomocnou ruku těm nejpotřebnějším.

Papež František řeční na půdě Kongresu. Zdroj: Youtube

Rád bych také vstoupil do dialogu s mnoha staršími osobami, které jsou zásobárnou moudrosti kované zkušenostmi, které se mnoha způsoby, zejména dobrovolnou prací, snaží sdílet své příběhy a postřehy. Vím, že jsou mnozí z nich unavení, ale stále aktivní; pokračují v budování této země. Také chci dialog se všemi těmi mladými lidmi, kteří pracují na realizaci svých velkých a vznešených aspirací, kteří nejsou svedeni zkratkovitými návrhy a kteří čelí obtížným situacím, často jako důsledek nezralosti ze strany mnoha dospělých. Přeji si dialog s vámi všemi a rád bych tak učinil prostřednictvím historické paměti vašeho lidu.

Má návštěva se koná v době, kdy si muži a ženy dobré vůle připomínají výročí několika velkých Američanů. Nehledě na složitost historie a realitu lidské slabosti tito muži a ženy, i přes mnoho rozdílů a omezení, byli schopní vybudovat lepší budoucnost tvrdou prací a sebeobětováním – někteří i za cenu vlastního života. Utvářeli základní hodnoty, které budou navždy trvat v duchu amerického lidu. Lid s tímto duchem může přežít mnoho krizí, napětí a konfliktů tím, že najde prostředky k tomu jít vpřed s důstojností. Tito muži a ženy nám nabízí způsob vidění a interpretace reality. Abychom uctili jejich památku, jsme inspirováni, dokonce i uprostřed konfliktů, a tady a teď každý den čerpáme z našich nejhlubších kulturních zásob.

Rád bych zmínil čtyři z těchto Američanů: Abraham Lincoln, Martin Luther King, Dorothy Day a Thomas Merton.

V letošním roce si připomínáme sto padesáté výročí atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna, strážce svobody, který neúnavně pracoval na tom, aby „tento národ pod Bohem zažil nové zrození svobody“. Budování budoucnosti svobody vyžaduje lásku k obecnému dobru a spolupráci v duchu subsidiarity a solidarity.

Všichni z nás si jsou celkem vědomi a hluboce znepokojeni sociální a politickou situací dnešního světa. Náš svět je čím dál tím více místem násilného konfliktu, nenávisti a brutálních zvěrstev páchaných dokonce ve jménu Boha a náboženství. Víme, že žádné náboženství není imunní před formami individuálního klamu nebo ideologického extremismu. To znamená, že musíme být obzvláště pozorní před každým typem fundamentalismu, ať už náboženského či jiného druhu. V boji proti násilí páchanému ve jménu náboženství, ideologie nebo ekonomického systému je vyžadována křehká rovnováha a zároveň zajištění náboženské svobody, intelektuální svobody a individuálních svobod. Je tu však další pokušení, před kterým se musíme chránit: zjednodušující redukcionismus, který vidí pouze dobro nebo zlo; nebo chce-li lidi spravedlivé a hříšníky. Současný svět se svými otevřenými ránami, které ovlivňují tolik našich bratrů a sester, vyžaduje, abychom konfrontovali každou formu polarizace, která by ho rozdělila do těchto dvou táborů. Víme, že ve snaze být osvobozeni od nepřátel vnějších můžeme mít pokušení krmit nepřítele vnitřního. Napodobování nenávisti a násilí tyranů a vrahů je nejlepší způsob, jak zaujmout jejich místo. To je něco, co vy jako lid odmítáte.

Naše odpověď musí být naděje a uzdravení, mír a spravedlnost. Jsme požádáni, abychom sebrali odvahu a inteligenci k řešení řady dnešních geopolitických a ekonomických krizí. Dokonce i ve vyspělém světě jsou příliš zřejmé účinky nespravedlivých struktur a akcí. Naše úsilí se musí zaměřit na obnovení naděje, nápravu křivd, dodržení závazků a tak podpořit blahobyt jednotlivců a národů. Musíme jít dopředu společně jako jeden v obnoveném duchu bratrství a solidarity, velkoryse spolupracovat pro společné dobro.

Výzvy, kterým dnes čelíme, volají po obnovení ducha spolupráce, který má za sebou tolik dobrého napříč historií Spojených států. Složitost, závažnost a naléhavost těchto výzev požaduje, abychom sdíleli naše zdroje a talenty a vyřešili podporu jeden druhého s úctou k našim rozdílům a přesvědčením.

V této zemi významně přispěly různé náboženské denominace k budování a posilování společnosti. Je dnes důležité, stejně jako v minulosti, naslouchat hlasu víry, neboť je to hlas bratrství a lásky, který se snaží odhalit to nejlepší v každé osobě a v každé společnosti. Taková spolupráce je mocný prostředek v boji za odstranění nové globální formy otroctví a odstranění vážné nespravedlnosti, která může být překonána pouze prostřednictvím nových politik a nových forem sociálního konsensu.

Uvažuji zde o politické historii Spojených států, kde je v mysli amerického lidu demokracie hluboce zakořeněná. Všechna politická činnost musí sloužit a podporovat dobro lidských osob a být založená na respektu k jeho nebo její důstojnosti. „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ (Deklarace nezávislosti Spojených států amerických, 4. července 1776). Pokud musí být politika opravdu ve službě lidí, vyplývá z toho, že nemůže být otrokem ekonomiky a financí. Politika je místo toho výrazem naší důrazné nezbytnosti žít jako jeden, abychom jako jeden vybudovali největší společné dobro: takové, kde komunita obětuje partikulární zájmy, aby ve spravedlnosti a míru sdílela své zboží, své zájmy, svůj společenský život. Nepodceňuji obtíže, které to znamená, ale povzbuzuji vás v tomto úsilí.

Myslím zde také na pochod, který vedl Martin Luther King od Selmy k Montgomery před padesáti lety jako součást kampaně ke splnění svého „snu“ o plných občanských a politických právech pro Afroameričany. Ten sen pokračuje v inspirování nás všech. Jsem rád, že Amerika pokračuje v tom být pro mnohé zemí „snů“. Sny, které vedou k akci, k účasti, k angažovanosti. Sny, které probouzí to nejhlubší a nejpravdivější v životě lidí.

V posledních stoletích přišly do této země miliony lidí usilujících o svůj sen vybudování budoucnosti ve svobodě. My, lidé tohoto kontinentu, nemáme strach z cizinců, protože většina z nás kdysi byla cizinci. Říkám vám to jakožto syn imigrantů s vědomím, že mnozí z vás jsou také potomci imigrantů. Je tragické, že práva těch, kteří zde byli dávno před námi, nebyla vždy respektována. Těmto lidem a jejich národům bych rád ze srdce americké demokracie potvrdil nejvyšší úctu a uznání. První kontakty byly často neklidné a násilné, ale je obtížné soudit minulost kritérii současnosti. Nicméně pokud se mezi námi objeví cizinec, nemusíme opakovat hříchy a chyby minulosti. Musíme řešit, jak žít nyní vznešeně a spravedlivě, jak jen to je možné, vychovávat nové generace, aby se neotočily zády ke svým „sousedům“ a k ostatním kolem nás. Budování národa nás vyzývá k tomu, abychom si uvědomili, že se musíme neustále vztahovat k ostatním, odmítnout nepřátelské myšlení, abychom přijali reciproční subsidiaritu v neustálém úsilí udělat v našich silách to nejlepší. Jsem přesvědčen, že jsme toho schopni.

Nás svět čelí uprchlické krizi takového rozsahu, který tu nebyl od konce druhé světové války. Znamená pro nás velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu jsou tisíce osob, které cestují na sever za lepším životem pro sebe a své milované, hledají lepší příležitosti. Není to to, co chceme pro naše vlastní děti? Nesmíme být zaskočeni jejich počtem, ale raději je vidět jako osoby, vidět jejich obličeje a naslouchat jejich příběhům, snažit se na jejich situaci reagovat tak, jak nejlépe umíme. Reagovat takovým způsobem, který je vždy humánní, spravedlivý a bratrský. Musíme se vyhnout v dnešní době běžnému pokušení: zbavit se čehokoliv, co se ukáže být problematické. Vzpomeňme si na zlaté pravidlo: „Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.“ (Matouš 7:12).

Toto pravidlo nám ukazuje jasný směr. Jednejme s ostatními se stejným nadšením a soucitem, se kterými chceme, aby oni jednali s námi. Pomozme druhým v růstu, jako bychom chtěli, aby ostatní pomohli nám. Pokud chceme bezpečnost, poskytněme bezpečnost; pokud chceme život, poskytněme život; pokud chceme příležitosti, poskytněme příležitosti. Metr, který používáme na ostatní bude metrem, který čas použije na nás. Zlaté pravidlo nám také připomíná naši zodpovědnost chránit a bránit lidský život v každé fázi jeho vývoje.

Toto přesvědčení mě vedlo od počátku mé služby k tomu prosazovat na různých úrovních zákaz trestu smrti. Jsem přesvědčen, že je tento způsob nejlepší, protože je každý život posvátný, každá lidská osoba je vybavena nezcizitelnou důstojností a společnost může mít prospěch pouze z rehabilitace osob odsouzených za trestné činy. V poslední době mí bratři biskupové zde ve Spojených státech znovu obnovili svou výzvu ke zrušení trestu smrti. Nejen že je podporuji, ale také nabízím podporu všem, kteří jsou přesvědčeni, že spravedlivý a nutný trest nikdy nesmí vyloučit naději a rehabilitaci jako cíl.

V této době, kdy jsou tak důležité sociální otázky, nemohu nezmínit služebnici Boha Dorothy Day, která založila Hnutí pracujících katolíků [Catholic Worker Movement]. Její sociální aktivismus, její nadšení pro spravedlnost a pro věc utlačovaných byly inspirovány evangeliem, její vírou a příklady svatých.

Jakého pokroku bylo dosaženo v této oblasti v mnoha částech světa! Kolik toho bylo učiněno v prvních letech třetího tisíciletí s cílem dostat lidi z extrémní chudoby! Vím, že sdílíte mé přesvědčení, že je potřeba udělat více a že v dobách krizí a ekonomického strádání nesmí být ztracen duch celosvětové solidarity. Zároveň bych byl rád, abyste měli na paměti všechny ty lidi kolem nás, kteří jsou uvězněni v chudobě. Také oni musí dostat naději. Boj proti chudobě a hladu musí být veden neustále a na mnoha frontách, zejména proti jejich příčinám. Vím, že dnes mnoho Američanů, stejně tak jako v minulosti, pracuje na řešení tohoto problému.

Je samozřejmé, že součástí tohoto velkého úsilí je tvorba a distribuce bohatství. Správné využívání přírodních zdrojů, řádné uplatňování technologií a využívání podnikatelského ducha, to jsou základní prvky ekonomiky, která se snaží být moderní, inkluzivní a udržitelná. „Podnikatelská aktivita je ušlechtilé poslání zaměřené na produkci bohatství a zlepšování světa pro všechny a může to být velmi plodný způsob podpory regionu, ve kterém působí, pokud podnikatel chápe, že vytváření pracovních míst je neoddělitelnou součástí jeho služby obecnému dobru.“ (Laudato si’, 129). Toto obecné dobro zahrnuje také Zemi, ústřední téma encykliky, kterou jsem nedávno napsal „s touhou navázat dialog týkající se našeho společného domova.“ (tamtéž, 3). „Je třeba, abychom se do jednání zapojili všichni, vždyť krize životního prostředí a její lidské kořeny se týkají a dotýkají nás všech.“ (tamtéž, 14).

V Laudato si’ vyzývám k odvážné a zodpovědné snaze „změnit směr“ (tamtéž, 61) a odvrátit nejzávažnější vlivy na zhoršování životního prostředí způsobené lidskou činností. Jsem přesvědčen, že to můžeme změnit, a nepochybuji, že Spojené státy – a tento Kongres – sehrají důležitou roli. Nyní je čas pro odvážné akce a strategie namířené na zavedení „kultury pečlivosti“ (tamtéž, 231) a „integrální koncepci potírání chudoby, navrácení důstojnosti vyloučeným lidem a zároveň péči o přírodu“ (tamtéž, 139). „Lidská svoboda je schopna stanovit technice meze, usměrnit ji“ (tamtéž, 112)… „apeluje na naši inteligenci, abychom poznali, jak máme…kultivovat a omezovat svoji moc“ (tamtéž, 78) a techniku „usměrnit a zapojit ji do služeb jiného typu pokroku – zdravějšího, lidštějšího, sociálně vstřícnějšího a integrálnějšího“ (tamtéž, 112). V tomto ohledu jsem přesvědčen, že akademické a výzkumné instituce Ameriky mohou být v příštích letech životně důležitým příspěvkem.

Před sto lety se na počátku první světové války, kterou papež Benedikt XV. nazval „nesmyslným vražděním“, narodil další pozoruhodný Američan: cisterciácký mnich Thomas Merton. Zůstává pro mnoho lidí zdrojem duchovní inspirace a průvodcem. Ve své autobiografii napsal: „Přišel jsem na svět. Od přírody svobodný, k obrazu Božímu, byl jsem nicméně vězněm mého vlastního násilí a vlastního sobectví, k obrazu světa, do kterého jsem se narodil. Ten svět byl obrazem pekla, plný lidí, jako jsem já, milujících Boha, ale přesto ho nenávidějící; zrozeni, aby ho milovali, místo toho však žijící ve strachu beznadějných, navzájem si protichůdných tužeb.“ Merton byl především mužem modlitby, myslitel, který zpochybnil jistoty své doby a otevřel pro duše a pro církev nové obzory. Byl také mužem dialogu, podporovatel míru mezi národy a náboženstvími.

Z pohledu dialogu bych rád uznal úsilí z posledních měsíců, které pomohlo překonat historické rozdíly spojené s bolestivými epizodami minulosti. Je mou povinností stavět mosty a pomoci všem mužům a ženám jakýmkoliv způsobem, aby učinili totéž. Když byly některé země v rozporu s cestou dialogu – dialogu, který mohl být přerušen z legitimních důvodů – pak se otevírají nové příležitosti pro nás všechny. To vyžadovalo a vyžaduje odvahu a smělost, což není to samé co nezodpovědnost. Dobrý politický lídr je ten, který má na mysli zájmy všech, chopí se situace v duchu otevřenosti a pragmatismu. Dobrý politický lídr se vždy raději rozhodne pro zahájení procesů než pro obsazení prostorů (porovnejte s Evangelii Gaudium, 222-223).

Být ve službě dialogu a míru tak znamená být skutečně odhodlán minimalizovat, a v dlouhodobém horizontu ukončit, ozbrojené konflikty. Zde se musíme ptát sami sebe: proč jsou prodávány smrtící zbraně těm, kteří plánují způsobit nevýslovné utrpení jednotlivcům a společnosti? Je smutné, že odpovědí jsou, jak všichni víme, jednoduše peníze: peníze zalité krví, často nevinnou krví. Tváří v tvář tomuto hanebnému a trestuhodnému tichu je naší povinností čelit tomuto problému a zastavit obchod se zbraněmi.

Tři synové a dcera této země, čtyři jednotlivci a čtyři sny: Lincoln – svoboda; Martin Luther King – svoboda v pluralitě a nevyloučení; Dorothy Day – sociální spravedlnost a práva osob; Thomas Merton – kapacita pro dialog a otevřenost k Bohu.

Čtyři zástupci amerického lidu.

Svou návštěvu ve vaší zemi zakončím ve Filadelfii, kde se zúčastním Světového setkání rodin [World Meeting of Families]. Mým přáním je, aby byla rodina opakujícím se tématem po celou dobu mé návštěvy. Jak zásadní je rodina pro budování této země! A jak si zaslouží naši podporu a povzbuzení! Přesto nemohu skrývat svou starost o rodinu, která je ohrožena snad jako nikdy předtím, zevnitř i zvenčí. Základní vztahy jsou zpochybněny, stejně tak jako samotný základ manželství a rodiny. Mohu jedině zopakovat důležitost a především bohatství a krásu rodinného života.

Především bych rád upozornil na rodinné příslušníky, kteří jsou nejzranitelnější skupinou – mladí. Pro mnoho z nich je lákavá budoucnost naplněná nesčetnými možnostmi, přesto se mnozí zdají být dezorientovaní a bez cíle, uvězněni v beznadějném bludišti násilí, zneužívání a zoufalství. Jejich problémy jsou naše problémy. Nemůžeme se jim vyhnout. Musíme jim čelit společně, mluvit o nich a hledat účinná řešení spíše než je nechat zapadnout. S rizikem zjednodušení bychom mohli říci, že žijeme v kultuře, která nutí mladé lidi nezakládat rodinu, protože jim pak v budoucnu schází některé možnosti. Přesto se ta samá kultura prezentuje ostatním tolika možnostmi, že jsou odrazeni od založení rodiny.

Národ může být považován za velký, když hájí svobodu, jako to dělal Lincoln, když podporuje kulturu, která umožňuje lidem „snít“ o plných právech pro všechny své bratry a sestry, jako se o to snažil Martin Luther King; když usiluje o spravedlnost a podporu utlačovaných, jako to dělala při své neúnavné práci Dorothy Day, ovoce víry, které se stává dialogem a zasévá mír rozjímavým stylem Thomase Mertona.

V tomto projevu jsem se snažil prezentovat bohatství vašeho kulturního dědictví, ducha amerického lidu. Je mým přáním, aby se tento duch nadále rozvíjel a rostl, aby ho co nejvíce mladých lidí zdědilo a přebývali v zemi, která ke snům inspirovala tolik lidí.

Bůh žehnej Americe!

Projev papeže Františka v americkém Kongresu přeložil Jiří Schmied.
w2.vatican.va/content/francesco/en/speeches/2015/september/documents/papa-francesco_20150924_usa-us-congress.html