Rumsfeldův projev 10. září 2001

Přeložili jsme pro vás projev Donalda Rumsfelda z 10. září 2001, tehdejšího amerického ministra obrany. Svá slova přednesl Rumsfeld v Pentagonu den před tragédií, která otřásla nejen Spojenými státy. Reakce na tuto tragédii, zejména Válka proti terorismu, jsou tím, co do značné míry ovlivňuje dění ve světě až do dnešních dnů.

Dnešním tématem je protivník, který představuje hrozbu, vážnou hrozbu pro bezpečnost Spojených států amerických. Tento protivník je jednou z posledních světových bašt centrálního plánování. Vládne pomocí diktování pětiletých plánů. Z jednoho hlavního města ukládá své požadavky napříč časovými pásmy, světadíly, oceány a ještě dál. S brutální soudržností potlačuje svobodné myšlení a ničí nové nápady.

Možná tento protivník vypadá jako bývalý Sovětský svaz, ale tento protivník je už pryč: naši nepřátelé jsou dnes důvtipnější a nesmiřitelní. Možná si myslíte, že popisuji nějakého z posledních sešlých diktátorů. Ale ti jsou také téměř minulostí a nemohou se měřit se sílou a velikostí tohoto protivníka.

Ten protivník je blíže k domovu. Je to byrokracie Pentagonu. Ne lidé, ale procesy. Ne civilisté, ale systémy. Ne muži a ženy v uniformě, ale uniformita myšlení a jednání, které jim příliš často nařizujeme.

V této budově, navzdory době omezených zdrojů zdaňovaných zvyšujícími se hrozbami, mizí peníze při duplicitních povinnostech a přebujelé byrokracii – ne kvůli chamtivosti, ale kvůli zaseknutí. Inovace se potlačuje – ne kvůli špatnému úmyslu, ale kvůli institucionální setrvačnosti.

Stejně jako musíme transformovat vojenskou schopnost Ameriky držet krok s měnícími se hrozbami, musíme transformovat způsob, kterým ministerstvo pracuje a na čem pracuje. Musíme vybudovat ministerstvo, kde každý z oddaných lidí může uplatnit svůj talent bránit Ameriku, kde mají zdroje, informace a svobodu jednat.

Naším úkolem je transformovat nejen způsob, kterým odrazujeme a bráníme, ale i způsob, kterým provádíme každodenní činnosti. Nepleťme se: Modernizace ministerstva obrany je naléhavá věc. Ve skutečnosti můžeme říct, že je to nakonec otázka života a smrti každého Američana.

Ignorování nové myšlenky může být příští hrozbou, která byla přehlídnuta. Osoba zaměstnaná zbytečným úkolem může být někým, kdo by mohl bojovat proti terorismu nebo šíření jaderných zbraní. Každý promarněný dolar je dolar odepřený bojovníkům. To je důvod, proč jsme dnes tady, abychom vedli totální kampaň za přesunutí zdrojů Pentagonu od byrokracie směrem na bojiště, od ocasu k zubům.

Někteří by se mohli ptát, jak by mohl ministr obrany napadnout Pentagon před svými lidmi? Takovým odpovídám: Netoužím zaútočit na Pentagon, chci ho osvobodit. Musíme ho zachránit před ním samotným.

Donald Rumsfeld a Pentagon

Muži a ženy z tohoto ministerstva, civilisté a armáda jsou naši spojenci, ne naši nepřátelé. I oni mají plné zuby byrokracie, i oni žijí s frustracemi. Slyším to každý den. A vsadím se, že i oni to chtějí napravit. Ve skutečnosti bych se vsadil, že dokonce ví, jak to napravit a v případě žádosti by se do toho pustili. A já je žádám.

Ví, že si daňoví poplatníci zaslouží něco lepšího. Každý dolar, který utratíme, nám byl svěřen daňovým poplatníkem, který ho vydělal vytvořením něčeho hodnotného svým potem a dovedností – pokladní v Chicagu, servírka v San Francisku. Průměrná americká rodina pracuje celý rok, aby vygenerovala 6 tisíc dolarů na daních z příjmů. Tady tento příjem mnohokrát rozházíme každou hodinou kvůli duplicitám a nepozornosti.

Tohle je špatně. Je to špatně, protože národní obrana závisí na důvěře veřejnosti a důvěra závisí na respektu k tvrdě pracujícímu americkému lidu a respektu k daním, které vytváří. Musíme chránit je a jejich úsilí.

Plýtvání odvádí zdroje pro výcvik a tanky, od infrastruktury a špionáže, od vrtulníků a bydlení. Zastaralé systémy drtí nápady, které by mohly zachránit život. Nadbytečné procesy nám brání přizpůsobit se vyvíjejícím se hrozbám takovou rychlostí a hbitostí, kterou dnešní svět vyžaduje.

Posun od byrokracie na bojiště je především otázkou národní bezpečnosti. V tomto období omezených finančních prostředků budeme potřebovat každý nikl, každou dobrou myšlenku, každou inovaci, veškeré úsilí, abychom pomohli modernizovat a transformovat americkou armádu.

Musíme se změnit z jednoduchého důvodu – svět se změnil – a my se zatím nezměnili dostatečně. Nejjasnější a nejdůležitější transformací je změna z bipolárního světa Studené války, kde byly hrozby viditelné a předvídatelné, na svět, kde hrozby vznikají z několika zdrojů, z nichž je většinu obtížné předvídat a mnohé z nich je dnes nemožné znát.

Bez námitek: 2,7 milionů lidí, kteří nosí uniformu naší země – aktivní, národní garda a rezervy – a téměř 700 000 dalších, kteří je podporují v civilním oděvu, tvoří nejlepší armádu v dějinách světa. Jsou připraveni čelit jakékoliv hrozbě, kdykoliv, kdekoliv. Ale musíme udělat více.

Musíme vyvíjet a stavět zbraně, abychom odradili tyto nové hrozby. Musíme přestavět naši infrastrukturu, která je ve velmi vážném havarijním stavu. A musíme zajistit, aby ušlechtilý důvod vojenské služby zůstal vyšším principem, který bude přitahovat to nejlepší.

To vše stojí peníze. Stojí to více, než máme. Vyžaduje to hbitost – více, než dnešní byrokracie dovoluje. A to znamená, že musíme uznat další transformaci: revoluci v předpisech managementu, technologií a obchodu. Úspěšné moderní podniky jsou štíhlejší a méně hierarchické než kdy dříve. Odměňují inovaci a sdílejí informace. Musí být svižní tváří v tvář rychlým změnám, nebo zemřou. Obchodní společnosti umírají, pokud se jim nepodaří přizpůsobit a skutečnost, že můžou selhat a umřít je to, co dává podnět k přežití. Ale vlády nemohou umřít, takže musíme pro byrokracii najít jiné podněty, aby se přizpůsobila a zlepšila.

Technologická revoluce změnila organizace v celém soukromém sektoru, ale ne náš, ne zcela. Jsme, jak se říká, svázání naším řetězem. Naše finanční systémy jsou desítky let staré. Podle některých odhadů nemůžeme vysledovat 2,3 bilionů dolarů v transakcích. Nedokážeme sdílet informace z jednoho patra do druhého v této budově, protože jsou uložena v desítkách technologických systémů, které jsou nepřístupné nebo nekompatibilní.

Udržujeme o 20 až 25 procent více základní infrastruktury, než potřebujeme na podporu našich sil, ročně tak vyhodíme 3 až 4 miliardy dolarů od daňových poplatníků. Polovina našich zdrojů jde do infrastruktury a režie, kromě odčerpávání zdrojů pro boj tyto nákladné a zastaralé systémy, postupy a procedury potlačují inovaci. Nová myšlenka často musí přežít 17 úrovní byrokracie, aby se dostala od důstojníka k mému stolu. Mám pro něj příliš respektu, než abych si myslel, že potřebujeme mezi námi dvěma 17 vrstev.

Naše úřední procesy a předpisy se zdají být konstruovány tak, aby se zabránilo jakékoliv chybě a tím vylučují jakékoliv riziko. Ale náš národ se narodil z nápadů a vyrostl na nepravděpodobnosti, nechuť k riziku není americkou etikou, a co více, nechuť k riziku nesmí být naší etikou.

Ti, kteří se obávají nebezpečí, nezaútočí dobrovolně na pláže a nedobývají kopce, neplaví se po mořích a nedobývají nebe. Nyní vás musíme osvobodit, abyste mohli provést promyšlená a odůvodněná rizika v byrokracii, která provádí muži a ženy v uniformách v bitvě.

Za tímto účelem dnes oznamujeme řadu kroků ministerstva obrany k přesunu naší pozornosti a našich zdrojů od byrokracie k bojišti, od ocasu k zubům.

Dnešní oznámení jsou jen prvními z mnoha. Další uděláme a požádáme Kongres o legislativní pomoc. Například jsme požádali Kongres o povolení zahájit proces uzavírání nadbytečných základen a o konsolidování leteckých sil bombardérů B-1.

Ale my máme schopnost – a proto odpovědnost – snížit plýtvání a zlepšit provozní efektivitu na vlastní pěst. Již jsme dosáhli určitého pokroku. Odstranili jsme 31 z 72 dozorčích rad souvisejících s akvizicemi. Máme nyní rozpočet založený na realistických odhadech. Zlepšujeme proces akvizic. Investujeme 400 milionů dolarů do veřejných-soukromých partnerství pro vojenské bydlení. Řada inženýrských sítí a vojenských zařízení bude privatizována.

Zpřísňujeme požadavky pro ostatní vládní agentury, aby nám proplatily nestálé zaměstnance* a přezkoumáváme, zda bychom měli pozastavit úkoly, kde nejsou nestálí zaměstnanci plně uhrazení.

* tzv. detailee – zaměstnanec propůjčený na danou pozici z jiného úřadu na určitou dobu – poznámka překladatele

Zavázali jsme se dát 100 milionů dolarů na modernizaci a zřizujeme obchodní radu [Defense Business Board], aby se napojila na externí odborné znalosti, zatímco se přesouváme k vylepšení obchodních praktik ministerstva.

Můžeme být hrdí na tento pokrok, ale rozhodně ne spokojení.

Abychom uspěli, vyžaduje toto úsilí osobní a trvalou pozornost na nejvyšších úrovních ministerstva. Z tohoto důvodu bude řízena výkonnou radou, včetně Peta Aldridge, Thomase Whita, Gordona Englanda a Jima Roche. Tito lídři jsou zkušení, talentovaní a odhodlaní. Jsem rád, že jsou v našem týmu. Nechtěl bych je zastavit v tom, co přišli dělat do tohoto ministerstva. Očekávám, že budou nesmírně úspěšní, stejně jako byli úspěšní ve svém úsilí po celou dobu svého života.

Peta Aldridge, Thomase Whita, Gordona Englanda a Jima Roche

Vzhledem k tomu, že ministerstvo musí rychle reagovat na měnící se hrozby, renovujeme 40 let starý Systém plánování, programování a rozpočtu, neboli PPBS, každoroční proces předpovídání hrozeb pro následujících několik let, abychom měli programy odpovídající hrozbám a rozpočty odpovídající těmto programům.

Je to opravdu pozůstatkem Studené války, pozůstatek z dob, kdy bylo možné hrozby předpovídat pro několik následujících let, protože jsme věděli, kdo nás bude ohrožovat pro následujících několik desetiletí. Je to pozůstatek Studené války také v jiném ohledu. PPBS je myslím jedním z posledních pozůstatků centrálního plánování na Zemi. Spojili jsme fáze tvorby programů a rozpočtů, abychom snížili duplicitní práci a rychlili rozhodování. Zredukované procesy, které budou výsledkem, budou rychlejší a levnější a flexibilnější.

Aby bylo možné rozhodovat se rychleji, musíme snížit počet duplicit a podporovat spolupráci. V současné době operuje armáda, letectvo a námořnictvo odděleně, ale s paralelním personálem pro civilní náčelníky i pro ty v uniformách. Tento personál z velké části plní stejné úkoly a provádí stejné funkce. White a Roach brzy oznámí plány pro nové uspořádání oddělení, aby se podpořilo sdílení informací, urychlilo rozhodování a aby se integrovala velitelství rezerv a [národní] gardy do velitelství ministerstva. Taktéž [Gordon] England zajišťuje rozsáhlý program změn u námořnictva.

Je čas začít klást tvrdé otázky o nadbytečném personálu. Dovolte mi příklad. Existují desítky kanceláří právních zástupců roztroušených po ministerstvu. Každá služba má jednu. Každá agentura to dělá taky. Stejně tak sbor náčelníků štábu. Máme tolik kanceláří právních poradců, že máme další kancelář, která má jediný úkol – koordinovat všechny ostatní kanceláře právních poradců. [Smích.] Myslíte si, že si dělám srandu. [Směje se.] [Smích.]

To samé lze říci o dalších funkcích, od veřejných záležitostí po záležitosti legislativní. Možná nyní mnoho z nich potřebujeme, ale mám silné podezření, že jich potřebujeme méně, než máme, a dobře a tvrdě se na to podíváme, abychom takové našli.

Sídla ministerstva jsou těžko jedinou ukázkou nadbytečné byrokracie. Zdravotní péče je další. Každá složka armády má vlastního generálního chirurga a lékařské operace. Na úrovni ministerstva si čtyři různé agentury připisují určitou míru kontroly nad poskytováním vojenské zdravotní péče.

Představte si tohle. Jeden z pěti důstojníků námořnictva Spojených států je lékař. Nejde o zvláštnost jen u námořnictva a nechci naznačovat, že příliš mnoho doktorů nosí uniformy. Nasazení námořnictva a námořní pěchoty vyžaduje jedinečné lékařské potřeby. Spíše je potřeba říci, že některé z těchto potřeb, zejména tam, kde zahrnují praktického lékaře nebo zvláštnosti nesouvisející s objem, by mohly být efektivněji poskytovány soukromým sektorem. A s menším počtem překrývajících se byrokracií by byly pravděpodobně dodávány efektivněji.

Začali jsme konsolidovat poskytování zdravotní péče v rámci manažerské aktivity TriCare. Během následujících dvou let zreformujeme zadávání veřejných zakázek péče od soukromého sektoru. Požádal jsem vojenská oddělení a organizaci Personnel and Readiness, aby dokončily vylepšení vojenského systému zdravotní péče do fiskálního roku 2003.

Ministerstvo obrany má také čtyři systémy poskytující podobné zboží a služby. Kongresový rozpočtový úřad odhaduje, že jejich konsolidace by ušetřila 300 milionů dolarů. Požádal jsem, abychom rychle prozkoumali použití nástrojů, jako jsou konsolidace a kontrakty, s cílem zajistit to nejlepší našim uniformovaným pracovníkům a jejich rodinám.

Kongres nás pověřil, abychom snížili počet personálu na velitelstvích o 15 % do roku 2003. Nařídil jsem celkové snížení nejméně o 15 % oproti úrovni z roku 1999 u personálu na velitelstvích napříč ministerstvem, od Pentagonu přes vrchní velitelství po každou budovu velitelství na základnách ve světě. Není to jen zákon, je to dobrý nápad a my to uděláme. Je to správná věc.

Abychom změnili ministerstvo, musíme se také podívat mimo tuto budovu. V důsledku toho prohledá výkonná rada ministerstvo s cílem najít funkce, které by mohly být prováděny lépe a levněji skrze komerční outsourcing. Zde si musíme také klást nepříjemné otázky. Zde je několik z nich:

Proč je ministerstvo obrany jednou z posledních organizací, která stále vypisuje vlastní šeky? Pokud existuje celý průmysl efektivně řídící sklady, proč jich tolik řídíme sami? Proč se na našich základnách ve světě staráme o odpady a vytíráme vlastní podlahy, místo abychom tyto služby nechali na kontraktorech, jako to dělá mnoho firem? A jistě můžeme outsourcovat podporu počítačových systému.

Možná potřebujeme agentury pro některé z těchto funkcí. Skutečně, vím, že potřebujeme. Možná by partnerství se soukromým sektorem dávalo smysl pro ostatní a nepochybuji, že by to tak někdy mohlo být společně s outsourcingem.

Stejně jako nejlepší společnosti v soukromém sektoru, ministerstvo obrany by se mělo zaměřit na vynikající výsledky ve funkcích, které jsou buď přímo spojené s bojem, nebo musí být prováděné ministerstvem. Ale ve všech ostatních případech bychom měli hledat dodavatele, kteří dokážou zajistit tyto vedlejší aktivity efektivně. Výkonná rada začne s přezkumem Služby pro finance a účetnictví, Agentury pro logistiku a Agentury pro informační službu.

Využití odborných znalostí soukromého sektoru je však o něčem víc. Ministerstvo obrany bylo kdysi motorem technologických inovací. Dnes je v mnoha ohledech průkopníkem soukromý sektor, přesto nám ministerstvo ztěžuje držet krok a těm, kteří krok drží, ztěžuje obchod s ministerstvem. Berme v potaz, že v dnešní době trvá dvakrát tak dlouho vyprodukovat nový zbraňový systém, než trvalo v roce 1975, v té době se stloukla dohromady nová technologie každých 18 až 24 měsíců.

To garantuje, že jsou zbraňové systému nejméně o jednu generaci zastaralé v době, kdy jsou nasazeny. Mezitím se naše procesy a předpisy staly tak administrativně náročnými, že se některé podniky prostě rozhodly neobchodovat s ministerstvem obrany.

Abychom změnili ministerstvo, musíme využít odborných znalostí soukromého sektoru. Požádal jsem členy výkonné rady, aby zefektivnili akviziční proces a podnítili inovace v naší tradiční dodavatelské základně.

Nakonec, a co je možná nejdůležitější, musíme vytvořit novou dohodu s těmi, kteří bojují, a s těmi, kteří je podporují. Takovou dohodu, která ctí jejich službu a chápe jejich potřeby a povzbuzuje je, aby si udělali z národní obrany celoživotní kariéru.

Mnoho schopností, které nejvíce vyžadujeme, jsou také hodně poptávané v soukromém sektoru, jak všichni víte. Chceme-li soutěžit, musíme dát ministerstvu obrany praktiky lidských zdrojů, které již transformovaly soukromý sektor. Naše dohoda s těmi, kteří bojují, se bude zabývat kvalitou záležitostí – jako zlepšení zdravotní péče a bydlení – kde více využijeme partnerství se soukromým sektorem, a budeme pracovat na snížení množství času, který musí strávit daleko od svých rodin při nasazení.

Žádný podnik, který jsem znal, by nemohl přežít pod politikou, kterou aplikujeme na náš uniformovaný personál. Doporučujeme, a občas nutíme, muže a ženy ve službě a ty mimo službu po 20 letech ve službě, aby odešli po 20 letech ve službě poté, co jsme utratili miliony dolarů na jejich výcvik, i když jsou ve svých 40 letech na vrcholu svých talentů a dovedností. Protože naším cílem je produkovat všestranné lidi, tak důstojníci mění své úkoly každých 12 až 24 měsíců, ochutnají tak různé věci, ale příliš často se nestanou odborníky ani v jedné. Obě politiky si vybírají svou daň na institucionální paměti, na dovednostech a na bojové připravenosti. Za tímto účelem máme v úmyslu předložit Kongresu zrevidovanou personální legislativu na začátku fiskálního roku 2003.

Pokud je na straně uniformovaného personálu nedostatek, tak na civilní straně můžeme těžko vůbec najít nějakou profesní dráhu. Zde také musíme použít nástroje moderního podnikání – flexibilnější balíčky náhrad, moderní náborové postupy a lepší výcvik.

Dovolte mi na závěr tuto poznámku. Někteří se mohou ptát – uspěje tato válka proti byrokracii tam, kde jiní selhali? Nabízím tři odpovědi. První je uznat tohle: změna je těžká. Pro některé je těžká a je pro všechny z nás těžké ji dosáhnout.

Existuje mýtus, taková legenda, že do této budovy vstupují peníze a mizí jako světlo v černé díře, nikdo je pak už neuvidí. Po pravdě řečeno je zde však reálná osoba u každého dolaru, reálná osoba, která má na starost každou část a to znamená, že že zde budou reálné následky zásadní změny a reálný odpor proti ní. Tuhle práci nedokončíme po jednom roce, po pěti letech, nebo po osmi letech. Instituce postavená z bilionů dolarů během desetiletí se nezmění ze dne na den. Někteří tvrdí, že je to jako otočit bitevní loď. Mám podezření, že je to ještě těžší.

To je nevýhoda velikosti. V instituci takto velké prochází malá změna velmi dlouhou cestou. Pokud se nám podaří ušetřit pouhých 5 % z jednoho rozpočtu na rok, a neviděl jsem nikdy organizaci, která by toho nebyla schopna, uvolnili bychom 15 až 18 miliard dolarů, které by se převedly od byrokracie směrem na bojiště, od ocasu k zubům. I když nám Kongres poskytne každý nikl našeho rozpočtu na fiskální rok 2002, pořád budeme potřebovat tyto úspory, abychom transformovali toto ministerstvo.

Zadruhé, toto úsilí je strukturálně odlišné od těch předchozích. Začíná osobním souhlasem, ve skutečnosti mandátem, prezidenta Spojených států. Prezident Bush nedávno vydal manažerskou agendu, která říká, že se bude počítat výkon, ne sliby. Je osobně angažovaný a vědom si úsilí, ve kterém jste angažovaní vy. Boj proti dusící byrokracii je pro mě také osobní prioritou a pro ostatní tajemníky. Priorita, která skrze výkonnou radu obdrží trvalou pozornost na nejvyšších úrovních tohoto ministerstva. Vzali jsme na palubu lidi, kteří poháněli podobnou změnu v soukromém sektoru. Máme v úmyslu to udělat také zde. Budeme veřejně podávat zprávy o našem pokroku. Staré pořekadlo říká, že dostaneš to, co prozkoumáš, ne to, co očekáváš, jinak řečeno – je pravda to, že co změříš, to vylepšíš. A my budeme měřit.

Našimi nejsilnějšími spojenci jsou lidé v tomto ministerstvu a těm říkám, že potřebujeme vaši kreativitu, potřebujeme vaši energii. Pokud máte nápady pro přesun zdrojů ministerstva od ocasu k zubům, uvítáme je. Ve skutečnosti jsme vytvořili speciální e-mailovou adresu: www.tailtotooth@osd.pentagon.mil, kam nám může kdokoliv poslat jakoukoliv myšlenku.

Zatřetí, tato snaha bude úspěšná, protože musí. Opravdu nemáme na výběr. Nakonec to není o obchodních praktikách, ani cílem není zlepšit čísla. Je to opravdu o bezpečnosti Spojených států amerických. Je to otázka života a smrti. Naším úkolem je bránit Ameriku a pokud nemůžeme změnit způsob, kterým to děláme, pak tu práci nemůžeme dělat správně, ale musíme. Takže dnes vyhlašujeme válku proti byrokracii, ne proti lidem, ale proti procesům, kampaň za posun zdrojů Pentagonu od ocasu k zubům. Budou potřeba všechny ruce a to nejlepší z nás všech.

Stejně jako vy jsem četl, že jsou tu ti, kteří se postaví proti našemu úsilí ušetřit peníze daňových poplatníků. No dobře, pokud chtějí boj, nechť bude. Ale mějte na paměti tento příběh. Muž a chlapec šli po ulici s oslem a lidé se na ně dívali a smáli a říkali: „Není to hloupé? Mají osla a nejedou na něm.“ Tak řekl muž chlapci: „Nasedni na osla, nechceme, aby si lidé mysleli, že jsme hloupí.“ Tak šli po cestě a lidé se dívali na chlapce na oslovi, muž šel vedle nich. „Není to strašné? Mladý chlapec jede na oslovi a muž jde po svých.“ Tak si vyměnili místa, šli po cestě, lidé se dívali a říkali: „Není to hrozné? Muž si sedí na oslovi a malý chlapec jde vedle něj.“ Tak si oba sedli na osla, osel se unavil, přišel na most, spadl do řeky a utopil se. A samozřejmě poučení z příběhu je, že pokud se snažíte zavděčit všem, ztratíte svého osla. [Smích.]

Jak si všichni pamatujeme, když něco děláte, někomu se to nebude líbit., tak budiž. Naším úkolem není zavděčit se všem. Není to jen o penězích. Není to jen o odpadu. Je to o naší odpovědnosti mužům a ženám v uniformách, kteří riskují své životy. Dlužíme jim ten nejlepší výcvik a nejlepší vybavení a potřebujeme zdroje, které toto poskytnou. Je to o respektu k dolarům daňových poplatníků. Aby si mohl být taxikář v New Yorku jistý, že se o tyto dolary staráme.

Je to o profesionalitě a také o úctě k sobě samým ohledně toho, jak se cítíme při zprávách GAO [Úřad pro vládní zodpovědnost] popisujících odpad a špatné hospodaření a peníze mizející v černé díře.

Potřebujeme vaši pomoc. Žádám vás o pomoc. Děkuji vám všem, kdo již pomáháte. Mám jistotu, že to zvládneme. Bude to těžké. Objeví se drsné časy. Ale je to také nejlepší část života, zapojit se do něčeho, co za to stojí.

Každý člověk v doslechu chce být součástí hrdé organizace, organizace, která se stará o dokonalost ve všem, co dělá. Vím to. Vy to víte. Pusťme se do toho.
¨
Děkuji mnohokrát. [Potlesk.]

Projev Donalda H. Rumsfelda z 10. září 2001 přeložil Jiří Schmied.
Remarks as Delivered by Secretary of Defense Donald H. Rumsfeld, The Pentagon, Monday, September 10, 2001