Co jednoduše nefunguje…

Projekt Liberlandu je nevěrohodný už jen proto, že ho vymyslili zastánci „národních států“ (národ je považován za klíčovou jednotku státu). Takový národní stát má ale především svou historii a jeho obyvatele spojuje společný mateřský jazyk. Liberland nesplňuje nic z toho. Jeho občané mohou mluvit různými jazyky, a společná historie v jeho případě neexistuje. Pojítkem tak mohou být jedině společné ekonomické zájmy. Spíše než stát tak můžeme v Liberlandu spatřovat organizaci či korporaci.

Svobodným se tak možná nechtěně podaří demonstrovat dvě pravicové utopie v praxi. Totiž, že v době globalizovaného stádia kapitalismu existuje něco jako „suverénní národní stát“ a za druhé, že je možné, aby byl řízen volným trhem.

Svoboda a svrchovanost

Copak že to mají Svobodní zaneseno ve svém politickém programu?: „Stát je a má být právnickou osobou, subjektem mezinárodního práva. Svrchovanost státu (suverenita) je výsledkem historické kontinuity státnosti stejně jako výrazem filosofické identity (myšlenky), na které se zakládá.“ (viz Svobodní – Politický program)

Problematikou (ne)samospasitelnosti trhu se v současnosti zabývá například teoretik Charles Handy. Vymezuje se vůči stávající formě kapitalismu s tím, že se pokouší kapitalismus restaurovat – a to jako funkční životaschopný systém. Směrem k trhu kriticky prohlašuje:

Každá limitovaná, avšak žádaná, komodita vytváří monopol, o jehož dosažení všichni dodavatelé usilují, a kterého se všichni zákazníci obávají… Vše, co nemá stanovenou cenu, trh ignoruje. Příkladem, který se nejvíce nabízí, je životní prostředí. Vzduch je zdarma, takže ho užíváme a znečišťujeme většinou bez jakéhokoli postihu, a stejně je tomu i s oceány. To, co nikdo nevlastní, nemá stanovenou cenu a nelze to tedy zahrnout do žádné kalkulace…“ (Charles Handy, Hlad ducha, 1997, s. 25-27)

Keynes ve dvacátých letech dvacátého století dospěl k závěru, že: „Moderní kapitalismus je absolutně bezbožný, nemá jakoukoli vnitřní soudržnost, nedbá příliš na zájem veřejnosti a často, byť ne ve všech případech, je pouhou snůškou vlastníků a následovníků. Má-li takovýto systém zvítězit, musí být nesmírně úspěšný.“ (Handy, s. 33)

Jak je to s úspěšností tohoto systému dnes?

(Ne)úspěšný systém

Na začátku roku 2015 se v médiích objevilo suché konstatování, že „podíl světového majetku v držení jednoho procenta nejbohatších se ze 44 procent v roce 2009 zvýšil na 48 procent v roce 2014 – a v roce 2016 překročí 50 procent.“ (Viz Hrozby dnešních dnů)

Očekával bych, že se nad tímto faktem hlouběji zamyslíme. Na rozdíl od Handyho nejsem přesvědčen, že kapitalismus jako systém je reformovatelný, že může získat jakousi „lidskou tvář“. V oddíle Ke slušné společnosti hledá Handy na cca 60 stranách textu „lepší kapitalismus“ a cestu k němu. Pokud ovšem vezmeme v potaz trend, kdy velice úzká skupina populace bude ovládat stále vyšší podíl zdrojů, uvědomíme si, že lepší tvář kapitalismu nespatříme. Ten totiž směřuje k modelu, který je pro naprostou většinu světové populace nevýhodný – dokonce lze tvrdit – vražedný. Trh vskutku není hybatelem, který by dokázal zajistit potřeby většiny. Tváří v tvář potřebě kvalitního školství, zdravotnictví či důchodového systému selhává. V dnešním světě jsou „národní státy“ odsouzeny do role statistů, kde prim hraje maximalizace zisku nadnárodními korporacemi a dalšími finančními a mocenskými kruhy. Můžeme se stokrát odvolávat na obhajobu „národních zájmů“, ve skutečnosti ale jenom odvádíme pozornost od faktu, že „národní zájmy“ „naše“ politické elity rozhodně nehájí.

Regulace jsou zde samozřejmostí – a nějaký „volný trh“ zůstává pohádkou pro (ne)dospělé. Zájmy většiny narážejí na cíle stále méně početných skupin, které ovšem rozhodují a své výsadní postavení ještě upevňují. Co jiného jsou smlouvy TTIP, CETA či TPP?

Co Liberland (ne)řeší?

Liberland na tyto problémy neodpovídá – ani ze své podstaty nemůže. Ač má v názvu svobodu, vytváří již od svého vzniku celou řadu bariér. Na jeho území se nelze dostat „volným pohybem“. Autem tam nikdo nedojede. Někteří občané, kteří budou označeni za „extremisty“, se jeho členy nikdy nestanou. Jiní zase nemají šanci z tohoto projektu profitovat. A je zřejmé, že zisk zde hraje nezanedbatelnou roli. Ovšem, jak to u zisku bývá, je jenom něčí. Ostatní jsou toliko do počtu.

Je to všechno hloupost! Jaká ‚země nikoho‘? Ten člověk, ten Čech, přijel mezi Srbsko a Chorvatsko dělat stát! Proč to nezkusil na českých hranicích?“ dal starosta obce Kneževi Vinogradi Deneš Šoja, najevo svou nelibost. Podle něho je celý Liberland jen zbytečné obtěžování místních úřadů. (Viz Liberland? Blázinec. Český osel vytvořil stát, rozčilují se místní)

Liberland u svých nových sousedů příliš naděje nevzbuzuje. Spíše by se dalo hovořit o pocitu ohrožení. Vznik různých cizích útvarů, zvláště, jsou-li chápány jako maligní – k pocitu bezpečí „tradičních států“ nepřispívá. Tyto útvary totiž mohou sloužit jako Achillovy paty okolních zemí. Může být na nich instalována vojenská základna, může být na nich shromážděn nebezpečný odpad, mohou na nich probíhat nebezpečné experimenty. „Svrchovanost znamená, že se žádný stát nemá svévolně vměšovat do záležitostí jiného státu,“ píše se v politickém programu Svobodných v kapitole Zahraniční politika. Zachová Liberland svrchovanost svých sousedů?

Ano, zisk – ale to je málo…

Nemohu si pomoci, ale čím více se nad podstatou tohoto projektu a jeho smyslem zamýšlím, tím méně v něm vidím jakoukoli šanci na vznik pozitivní alternativy. Kromě zisku, který může vybrané skupince jednotlivců přinést, v něm spatřuji jenom kumulaci toho, co již jednoduše nefunguje.