Co opravdu nejde?

Že by servery Protiproud a Britské listy mohly mít něco společného, může na první pohled znít jako nepodařený aprílový vtip.
Podívejme se však, jakým způsobem dokážou oba servery popírat to, co samy hlásají – a podtrhují svou nedůvěryhodnost.

Není to Apríl…

Jakým způsobem si protiřečí P. Hájek jsem před časem rozebíral na webu Literárních novin: Kam dál – doma i v zahraničí…? Říká se, že opakování je matkou moudrosti, tak si zde zopakujeme, jak široce se pan Hájek rozkročil. Na jednu stranu totiž vystupuje jako někdo, kdo zpochybňuje roli islámského terorismu jako hlavního viníka a kdo vyjadřuje pochybnosti k oficiální verzi útoků z 11. 9. 2001 (nově pak i k útokům v Paříži):

V každém případě však i to, co se stalo, k Obamově interpretaci, že jde o další 11. září, zcela postačuje. Teprve před několika minutami vydal Reuters zprávu, že k útokům se „oficiálně“ přihlásil Islámský stát. To se sice čekalo, ale není bez zajímavosti, že si dal IS tolik hodin na čas. Čím to, že okamžitě netriumfoval? Že by byl sám překvapen? Nicméně lze konstatovat: Nepřítele od této chvíle známe, lze mu vyhlásit válku – jako to udělal prezident Bush, když vzápětí vpadl do Afghánistánu. A jako to udělal Obama, ještě než to IS po jistém váhání „vzal na sebe“.“ (Více viz Masakr v Paříži: 11. září číslo dvě? Obama promluvil za lidstvo. Co se vlastně stalo? Proč? V čí prospěch? Pozor na jednoduchá vysvětlení. Něco se teprve stane)

Pokud by tento svůj postoj myslil vážně, nemohl by jedním dechem prohlašovat, jak za pařížským masakrem stojí muslimové a migrační vlna. Jedno totiž logicky vylučuje druhé:

Oslavujeme jej opět jako „Den boje za svobodu a demokracii“, což v aktuálních souvislostech zní zvláště podařeně: Uprostřed boje o holou existenci našeho národa, jenž má být „etnicky namixován“ a posléze zcela vyhlazen. Demokraticky. Řízeným stěhováním národů, které pod značkou „uprchlíci“ učiní z EU jediný superstát – ovládaný namísto zlikvidovaného křesťanství muslimy. Jen několik hodin poté, co osm či deset z nich právě „vyhladilo“ pár desítek z méněcenné rasy budoucích otroků, vyhrožuje socialistický ministr vnitra Chovanec, že policie v Praze tvrdě zatočí s „extrémisty“, kteří „zneužijí“ slavné výročí. To jsou jak známo všichni ti xenofobové, fašisti a další politicky „nepřizpůsobiví“, kteří protestují proti likvidaci posledních zbytků svobody a demokracie migrantskou apokalypsou. Jak na to nám právě v přímém přenosu názorně předvedl i pařížský masakr.“ (Více viz Co spojuje 13. a 17. listopad 2015: Jsme jen figurky ve falešné hře? Bude v Praze „oslava obušky“? V Paříži něco selhalo. Zavraždění sebevrazi? Politici mají strach. Důvodně)

Pan Hájek by si měl tedy ujasnit, které verzi sám hodlá věřit, než se pokusí přesvědčovat někoho dalšího. Je sice hezké, že se snaží zalíbit všem, ale popřením jedné tváře se hroutí i ta druhá. Člověk si holt musí někdy vybrat, jinak se stává nedůvěryhodným pro všechny.

Svět podle Dolejšího

Něco podobného předvedly v bledě modrém i Britské listy (čemuž jsem se věnoval již například zde: Tažení Britských listů za pravdu a lásku?).

Zejména Karel Dolejší, který, co se týče Ruska, nectí presumpci neviny ani vteřinu, a to jak v případě informování o sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou, tak vyšetřování vraždy B. Němcova (vražda O. Buziny ho již tak moc nevzrušuje) – a který bagatelizuje fašistickou a nacistickou tvář současné ukrajinské vlády, vykresloval ruskou intervenci v Sýrii jako jasný doklad ruské rozpínavosti. Hned několikrát zdůraznil, jak vstupem Ruska do syrského konfliktu nastane „peklo na zemi“. Velmi cudně pak pomlčel o událostech z 11. 9. 2001, o následné snaze Bushe obvinit bez důkazů z útoků Irák, potažmo S. Husajna – aby následně Irák napadl pod záminkou zfalšovaných důkazů. Irák je nyní v troskách, je rozvrácenou zemí – a více než desetiletý „boj USA proti terorismu“ se zvrhl v éru posilování terorismu. USA v historii mnohokrát infiltrovaly různé teroristické buňky, aby je použily proti „společnému nepříteli“. Toto samozřejmě Dolejší nepřizná – a bude to nadále přehlížet. Tálibán, Al-Kajda, An-Nusrá, Daeš… Bojují USA proti nim, nebo po jejich boku? Této otázce bychom se rozhodně neměli vyhýbat. Pro Dolejšího jsou ovšem svět a skutečnost – navzdory mottu Britských listů – velmi jednoduché:

Nejen opoziční skupiny, na něž dopadá velká většina ruských náletů, ale také „islámský stát“ může teď těžit z přílivu nových zájemců o účast ve válce proti interventům, kterou zabezpečila ruská eskalace. A to také znamená možnost další územní expanze, pokud se takto podaří nashromáždit dostatečně početné čerstvé síly.“ (Více viz Ruská intervence v Sýrii podporuje další expanzi „islámského státu“)

Dolejší potom cíleně bagatelizuje mrtvé vinou USA, aby mohl démonizovat mrtvé po zásahu Ruska:
Jestliže ruské bomby v Sýrii ohrozily přímým zásahem 5 000 x větší plochu, než bomby mezinárodní koalice, a 80 % této plochy se nacházelo v hustě osídleném pásu při pobřeží, mimo oblast kontrolovanou „islámským státem“, není myslím třeba sáhodlouze vysvětlovat, proč se v médiích píše o ruském bombardování, ale téměř vůbec se nepíše o americkém. Je totiž poměrně velký rozdíl, jestli vám na hlavě přistál ovád, nebo zda to byl brontosaurus.“ (Více viz Má smysl v Sýrii srovnávat nesrovnatelné?)

Přitom organizace Lékaři proti jaderné válce ve spolupráci s Lékaři za sociální spravedlnost a Lékaři za globální přežití publikovala studii, podle níž si americké tažení v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu přímo či nepřímo vyžádalo životy přinejmenším 1,3 milionu lidí. Milion ztracených lidských životů připadá na Irák, asi 220 tisíc na Afghánistán a přibližně 80 tisíc na Pákistán.

Dolejší nikterak nenavrhuje, co dělat s tzv. Islámským státem – ani se nepokouší kriticky podívat na roli USA, Turecka či Saúdské Arábie při jeho podpoře. Vše zlé vychází podle Dolejšího z Ruska – tedy „zlé velmoci“, jíž se „hodná velmoc“ – tedy USA, neumí bránit:

I kdyby Západ přistoupil na ruský diktát ohledně setrvání Asada u moci, regionální sponzoři syrské opozice to nikdy nepřijmou. A masakry civilistů nyní masivně asistované ruským letectvem spolehlivě zajistí dostatek rozhořčených mladých mužů ochotných vstupovat do opozičních uskupení bojujících proti režimu.“ (Více viz Ruské nálety v Sýrii: Nejlepší způsob, jak zajistit pokračování války)

Dolejší jde tak daleko, že rozmach Daeše spojuje právě s ruskou intervencí (o roli USA ani slůvko):

Může se však brzy ukázat, že bez masivního nasazení ruských pozemních sil v Sýrii nakonec vakuum vesměs zaplní někdo jiný – přesně ten „islámský stát“, kvůli němuž Kreml údajně poslal vojáky do země, s níž nemá společnou hranici a nedokáže tam zásobovat větší intervenční armádu.“ (Více viz Jediný, komu ruské nálety v Sýrii reálně prospívají, je „islámský stát“)

Dolejší se nevyznačuje toliko nenávistí vůči všemu Ruskému a vůči Putinovi, ale jed z něho ukapává i vzhledem k českému prezidentovi, M. Zemanovi. V následující stati Dolejší opět všechny přesvědčuje, jak jsou ruské zásahy neúčinné a zhoubné:

Je možno vést dlouhé debaty, zda bombardování „islámského státu“ je vhodná strategie, nebo nikoliv. Těžko ale můžete uvažovat o porážce nějakého protivníka, když útočíte na někoho jiného. Takový případ se sotva hodí za předmět nějaké rozsáhlejší diskuse.“ (Více viz Sýrie, aneb Jak se Česká republika opět před celým světem zesměšnila)

Karel Dolejší je přímo prototypem všech, kdo si hrají na obhájce humanismu, ale současně nepokrytě verbuje do války proti Rusku a Íránu, kdy oba tyto státy pokládá za hlavní hrozbu:

Právě proto „příměří“ v Sýrii nic neřeší – dokonce i kdyby bylo dodržováno, což jistě nehrozí. Naopak, výrazně zvyšuje pravděpodobnost vypuknutí ještě mnohem širšího konfliktu, v němž by proti sobě stála v prvé řadě aliance sunnitských mocností Blízkého východu na jedné a Moskva plus Írán na druhé straně.“ (Více viz Diskriminující pojem příměří v Sýrii)

Tak jak tedy s ISIS?

Samy Britské listy si však daly vlastní gól, kdy po mohutné antiruské masáži napsaly:

Existuje dobrá zpráva a špatná zpráva. Dobrou zprávou je, že ISIS slábne. Přichází o své čelné činitele i o území. Jakmile ISIS nebude schopna poskytnout sunnitům ochranu, stane se pro sunnity přítěží. Rozhodnost bojovníků ISIS na frontových liniích slábne. ISIS začne zřejmě brzo ztrácet významná města. Je velmi pravděpodobné, že se ISIS nyní začne drolit. Během času hrozba ISIS zmizí.“ (Více viz Islamistický terorismus nyní už slábne – avšak hrozba terorismu nikdy nezanikne)

Neměl tzv. Islámský stát podle Britských listů naopak posílit? A co způsobilo toto oslabení? Že by pouhý větříček?

Uvědomme si jedno. Není zdaleka vyhráno. Jsme svědky nikoli kooperace Ruska a USA, jakkoli se obě velmoci v Sýrii jako partneři tváří, ale jejich souboje. Tento souboj „úhlavních spojenců“ oddálil rozklad Sýrie a napadení Íránu, o což zahraniční politika USA dlouhodobě usiluje. Rusko zatím není agresorem. Zatím se brání, byť efektivně – a to jak v případě vyvolané ukrajinské krize, kdy se nebezpečí zrodilo hned na ruských hranicích, tak v případě Sýrie. Putina ani Rusko si neidealizujme, ale v žádném případě si nevyprávějme pohádky o hodném Západu a jeho hodnotách. Děti po nich neusnou – a leckterého dospělého pak přepadne nevýslovný vztek. Vztek pramenící z manipulace a používání zjevných dvojích metrů.

Velmi nebezpečným je pak mýtus, že za vše zlo může v Sýrii Asad – a s jeho pádem bude lépe – či se vše dokonce v dobré obrátí (podobný mýtus podporuje například Člověk v tísni):

„Přece, kdo je hlavní nepřítel syrského lidu? Primárně je to Islámský stát, každý radikál je nepřítel společnosti, ale je to i Asad. Ten je pustil do země, a dokonce s nimi spolupracoval. To je jako bychom chtěli zabít hada a usekli mu jen ocas. Hlavní nepřítel, radikál a zločinec v oblasti musí být odstraněn a pak všechno ostatní padne s ním.“ (Více viz Když padne Asad, zmizí i radikálové, myslí si oceněná Syřanka). Šíření podobných zpráv bych označil jako podporu hoaxu.

Tři možnosti znemožnění Ransdorfa

Zapomínat bychom neměli ani na Dolejšího podpásový útok na M. Ransdorfa, kdy „expert Britských listů“ nectil presumpci neviny:
Pokud Švýcaři prokážou, co tvrdí, důležité bude zjistit, s jakými penězi se to Ransdorf pokoušel manipulovat. Možnosti jsou zhruba tři: Organizovaný zločin, spojitost s jeho dlouholetými lobbistickými aktivitami, jež mu zabírají tak mnoho času, že v Bruselu téměř nechodí do práce, a konečně finanční podpora politických aktivit, jimž se europoslanec věnuje, z účtu v nejmenované zemi.“ (Více viz Mari(an)ne Le Penová vítězná. A na Ransdorfa sbíráme víčka)

Sice Dolejšího věta začíná slůvkem „pokud“ – ale Dolejší hned nastiňuje tři varianty, kdy je Ransdorf vinen, a ani na chvíli nepřipouští možnost jeho neviny. Stal se tak jednou z tváří mediálního lynče proti panu Ransdorfovi.

Co je v zájmu pana Hampla?

Že nás opakovaně tahá za fusekli, dokazuje též alternativně se tvářící Hampl, který na oko vystupuje jako podporovatel Miloše Zemana. Na jednu stranu sice kritizuje Západ, ale když M. Zeman podnikne konkrétní kroky, abychom na tomto Západu nebyli zcela závislí, napíše na svém facebookovém profilu (30. 3. 2016):

Rozhodně není v zájmu obyvatel České republiky, aby tu Číňani kupovali podniky. Byla by to sice o něco menší pohroma, než kdyby je kupovali Arabové, ale pořád pohroma. V našem zájmu je, aby české podniky patřily českým lidem.

Na zprávy o tom, kolik tu chtějí Číňané investovat, bychom se měli dívat s velkými obavami. Nikoliv s radostí.

To je mnohem podstatnější než rvačky na ulicích. Ty máme dvakrát ročně při pražském derby. Čínofilové a tibetofilové nejsou o nic zábavnější než sparťané a slávisté.

Pokud pan Hampl podporuje podniky v českých rukách, má tím snad na mysli podporu pana Babiše? Nebo snad dokonce pana Bakaly, Tkáče, Křetínského, Haščáka, Dospivu, atd.? Pokud ano, měl by to zcela srozumitelně sdělit.

Nebo mu snad vadí, že mladoboleslavskou Škodovku nevytuneloval nějaký Čech (třeba Kožený), ale přešla do německých rukou? Jistě, měli bychom se vymezit vůči systémovému odplouvání zisků do kapes nadnárodních korporací, ale nikoli selektivně. Spíše mám podezření, že pan Hampl ve skutečnosti kope za zájmy Západu, USA, Izraele, atp. Spojil se s panem Konvičkou, který pro jistotu nemá žádný konstruktivní program, jenom provařeného V. Bártu v zádech. Pak bychom se jednoho dne také mohli dočkat, že BPI a TOP 09 zamávají téže vlajkou – právě na obranu „západních hodnot“.

Pan Hampl se zde více méně přidal ke všem, kdo předem vědí, že čínské investice pro občany ČR nic dobrého nepřinesou – v tomto ohledu řvou nejvíce TOP 09, Tomáš Sedláček, Jakub Patočka a Deník Referendum a Britské listy. Jak by asi ti samí psali, kdyby se jednalo o investice americké? Nebylo by na místě počkat si na výsledky? Nežijeme v Ráji, ale v kapitalismu – a každé nově vytvořené pracovní místo se počítá. Jistě, někoho lidé bez práce jednoduše nezajímají. Pak by to ale měli říct nahlas – a před volbami.

Když pokrytectví nezná mezí…

Dá se říci, že pokrytectví naši mainstreamové i „alternativní“ fronty nemá mezí. Bylo by až skoro dojemné, jak jsou studenti ZČU v Plzni dobrosrdeční:

Díky sdělovacím prostředkům jsme z toho byli před příjezdem na místo vyděšení, hodně se ukazují nepokoje a zvěrstva, ale nic se tam neděje. Média podávají obraz uprchlíků jako nebezpečných běženců. Běženec to je, jako když utíká někdo z vězení, takže to není moc relevantní. Byli tam velice skvělí a stateční lidé. Byl tam tatínek s chlapečky a říkal, že se plavil napotřetí, že dvakrát mu potopili pravděpodobně pašeráci loď.

Záměrně píši „bylo by“ v podmiňovacím čase. Nevšiml jsem si totiž, že by se plzeňští studenti zajímali o osudy ukrajinských uprchlíků a že by se bouřili proti mediálním selháním v případě protiruské kampaně. Nemohu jednoduše věřit lidství těm, kdo ho neprojevují univerzálně, ale výrazně selektivně. Některý člověk holt zřejmě není člověkem. Jenom na okraj – běženec je synonymem pro slovo uprchlík, uprchlý trestanec jím rozhodně není. Navíc, zóna, kde se válčí, by metaforicky vězením nazvat šla, takže nechápu, proč někomu slovo „běženec“ připadá jako nerelevantní. Spíše bych čekal úvahu ohledně rozdílu mezi statusem uprchlíka a ekonomického migranta s tím, že je nutné si přiznat, že o mnoho příchozích nemáme základní informace – a že tajné služby různých zemí čím dál více varují před infiltrací teroristy.

Děkan ZČU, Pavel Vařeka, potom dodává: „Naši studenti dělali nesmírně záslužnou, cennou práci; pomáhají lidem v nouzi na Balkáně… Chtěli bychom podpořit další humanitární misi, a to nyní tam, kam je to asi nejvíce potřeba, a to na řecký ostrov Lesbos.  Hledáme prostředky na univerzitě, kterými bychom podpořili ten výjezd studentů.“ (Více viz V Plzni děkan nadšeně vítal studenty- dobrovolníky z Chorvatska. Běženci se Čechů bojí, říkají že jsou zlí a zavírají lidi, vyprávěli. Média straší mladými silnými teroristy, ale je to úplně jinak)

Je otázkou, zda „naši islamobijci“, M. Konvička, P. Hampl, L. Vojteková či Eva Hrindová zaměří svou pozornost na pana Vařeku – nebo zda budou ticho po pěšině. Pokud budou ticho po pěšině, dávají tím najevo, že si všímají určité problematiky také pouze selektivně – a že jejich „bojovnost“ má svoje limity. Ono strana, která má za sebou podporu Víta Bárty, by měla být nedůvěryhodnou již z principu. Občané by asi nebyli rádi, kdyby viděli vládu ODS, TOP 09 a BPI. (Konvička sice nyní z tohoto chomoutu prchá, ale už jenom těžko smaže pachuť, kterou tento slepenec vyvolal. Navíc je nutné počítat se smluvními závazky vůči straně M. Černocha, který může právem poukazovat na nedůvěryhodné jednání, jehož se však sám před časem – ještě jako spolustraník T. Okamury – dopustil.)

ZČU je proslulá „TOP“ pedagogy typu Ženíška či Romancova, kteří nezastírají svou protiruskou předpojatost. Na jednu stranu by tedy zcela humánně štvali do války proti Rusku, na stranu druhou se tváří jako etalon humanity. Toto je přesně to, co řadu občanů pobuřuje – a co v nich vyvolává odpor proti všem příchozím, tedy imigrantům i uprchlíkům. Nelze totiž věřit ochotu pomáhat někomu, kdo s řadou lidí žádné slitování nemá – a to jak v otázce sociální, tak mezinárodně politické.

Bude záviset na politickém vedení EU, zda se vydá cestou demokratizace, tedy cestou sociálního smíru a prosazování míru ve světě, nebo zda bude silově prosazovat selektivní, nedůvěryhodnou politiku, jež není ani sociální, ani mírová. Není to tak dávno, kdy NE řeckých občanů bylo přetaveno v ANO. Zažijeme něco podobného v případě nizozemského referenda, kdy většina ze zúčastněných vyslovila jasné NE asociační dohodě mezi EU a zemí, která není ani omylem státem demokratickým – a jejíž politické elity mají krev svých občanů na rukou?

Budou-li politické elity referenda bojkotovat, dávají tím jasně najevo, že jim „vůle lidu“ nevoní. Že chtějí diktovat. A v čím zájmu tak činí, si již každý může domyslet. V zájmu občanů to v žádném případě nebude. Pokud se s občany nevede debata rovných s rovnými – a je jim pouze shůry sděleno, co musí, je nasnadě, že v nich takovéto jednání probudí odpor. A ten bude přímo úměrně narůstat s rostoucí arogancí moci.

Co opravdu nejde…

Sledujme pozorně, kdo nás opíjí rohlíkem, v čím zájmu tak činí – a jaké dvojí metry k tomu používá. Tyto lidi pak nepodporujme – byli bychom sami proti sobě – a je zcela jedno, zda se ohánějí humanitou, bezpečností či ochranou národních zájmů. Jestli něco skutečně nejde, potom interpretovat točení se v kruhu jako přímou cestu z krize.