Kdy už není pomoci…? I. díl

Ve své minulé stati (Tažení Britských listů za pravdu a lásku?) jsem se věnoval Britským listům a jejich některým autorům, kteří používáním dvojích metrů diskreditují ty, které hájí.

Těžko můžeme věřit humanitu někomu, kdo bez důkazů píše o ruské invazi na Ukrajině a verbuje svými články do války proti Rusku. Stejně nedůvěryhodně působí ale celá řada aktivistů, kteří v migrantech nacházejí hlavní problém a příčinu současné celosvětové krize.

Zaměřme se na obhájce NATO, který se však snaží tvářit jako alternativa proti západní politice. Celá tato jeho snaha se ovšem smrskává na odpor proti imigrantům.

U těch, které se snažil oslovit, si však sám vystavil stopku. Pokud bychom mu měli věřit, co píše, bylo by logické, že by obhajoval M. Obrtela a jeho domobrany. Lze přitom předpokládat, že se domobrany pod patronací různých Bartošů stanou toliko prodlouženou rukou stávajícího systému proti všem „nepohodlným“.

Co tedy Martin Koller těm, které soustavně před imigrační vlnou varuje, vzkazuje?:

Vy jste vytvořili organizaci, která byla nelegální. Kdybychom na to šli natvrdo z hlediska zákonů, jste v pozici ozbrojených teroristů, kteří tady chystají ozbrojený státní převrat. Vy jste ji vytvořili de facto.“ Obrtel se bránil, že se to tak může zdát zvenčí, ale nebylo to tak podle práva. „Ale to nic neznamená, to je výmluva na úrovni žáka páté třídy základní školy,“ argumentoval Koller. (Více viz „Chtěl jste být tváří organizace bez odpovědnosti!“, „Já seru na nějakou tvář!“ Analytik Koller u jednoho stolu s Obrtelem. A bylo to extrémní)

Debatu mezi pány Kollerem a Obrtelem lze poslechnout zde.

Bojte se jich, ale bez domobran…

Tentýž Koller se pak vyjadřuje na adresu útoků v Německu, které se stále šetří a v jejichž případě bychom zatím měli ctít presumpci neviny, kterou naše média ovšem soustavně porušují:

Útočníci se chovali v souladu s praxí islámu. Jestliže se někdo dopouští hromadného znásilňování v Iráku nebo Sýrii, proč by se tak neměl chovat jinde. Vždyť byli přece do Evropy pozváni kancléřkou Merkelovou, aby rozmnožili stagnující evropské obyvatelstvo. Ženu nevěřícího či nevěřící ženu si mohou přivlastnit. Mohli jsme to v Evropě vidět už na islámských etnických čistkách v Bosně a Kosovu, kde se zúčastnili i bojovníci al-Káidy s podporou humanitárního bombardování. Nejvíce povražděných, znásilněných a vyhnaných na straně Srbů, což potvrzují bez velkého nadšení i statistiky OSN.

K osvětlení problému v Německu stačí odpověď na jeden jednoduchý dotaz. Dělo se něco podobného minulý či předminulý rok? Pokud nikoli, nelze přímou souvislost s ilegály okecat ani popřít. Ale možná to byli hnusní němečtí nacisti a xenofobové, kteří se natřeli líčidly, naučili se arabsky a pořídili si kudrnaté paruky, aby mohli vyvolávat nenávist vůči ubohým uprchlíkům. Situace bohužel potvrzuje pravdivost informací o rostoucím počtu znásilnění bílých žen ve Švédsku, Dánsku, Anglii a možná i jinde, kterou se média snažila politickokorektně ututlávat a politici všemožně ignorovat a okecávat. Určitě se nakonec v ČT dozvíme, že všichni politici to odsoudili a potom nikoho nedopadnou. Navíc bychom neměli těm ubohým nudícím se neukojeným chlapcům zazlívat, že chtěli trochu multikulturního sexu a ty odporné rasistky jim ho neposkytly. Hlavně abychom to nedávali do souvislosti s takzvanými uprchlíky. Paní kancléřku snad už nemá smysl ani poslouchat. Je ideologicky poblázněná jako Goebbels, ale nemá jeho přesvědčivost. Bohužel nebezpečná je stejně.“ (Více viz Martin Koller v ráži: Neukojení chlapci chtěli trochu multikulturního sexu a ty německé rasistky jim ho neposkytly. Merkelová je ideologicky poblázněná jako Goebbels…)

Koller by měl být pro své sympatizanty nedůvěryhodný, neboť to co hlásá proti imigrantům, nekoresponduje s jeho postoji k NATO a k domobranám.

Než něco hodnotíme, měli bychom mít k dispozici co nejvíce relevantních informací. Z tohoto důvodu nejsem příznivcem, když média přijdou se senzací, která však již po pár dnech vypadá zcela jinak – a jež byla pravdivá tak stěží z pěti procent. Jako příklad bych uvedl případ břeclavského chlapce, který měl být údajně přepaden skupinou Romů. Lynč hrozil každým dnem. Nakonec však realita byla jiná. Chlapec si vše vymyslel: Chlapec z Břeclavi si útok Romů vymyslel, zranil se sám.

Ve světě, kde útoky z 11. září 2001 měly sloužit jako záminka ve válce proti S. Husajnovi či v němž se tyto útoky staly precedentem k mimořádně silnému potlačení svobod občanů USA, bychom ke zprávám, jež vyvolávají nenávist vůči skupinám osob a nahrávají těm, kdo si přejí omezit naše poslední svobody, měly přistupovat s jistou dávkou nedůvěry a pochybností.

Zázračná proměna pani Merkelové?

Je s podivem, že kritici A. Merkelové nepoukazují na její „ideový přerod“. „Multikuluralismus selhal, ale naprosto selhal,“ prohlásila kancléřka Merkelová v roce 2010 (Více viz Multikulturalismus naprosto selhal, prohlásila Merkelová či Merkelová: Naše snaha o „multi-kulti“ společnost totálně selhala). Jakou proměnou od té doby paní Merkelová prošla? A co za ní stojí? Nějak se člověku jen těžko věří, že by A. Merkelová prošla nějakým výrazným duchovním přerodem (její strana CDU/ CSU jím tedy rozhodně neprošla).

Každopádně však přirovnávání A. Merkelové ke Goebblesovi (jehož se mj. M. Koller dopustil) je ze stejného soudku jako vytváření Putlerů (tedy přirovnávání Putina k Hitlerovi).

Ti, kdo oprávněně poukazují na fauly všech, kdo své protivníky nálepkují a urážejí, by v žádném případě neměli sklouzávat k témuž jednání. Pokud odsoudíme, že K. Dolejší vidí v Rusku Mordor a v Putinovi novodobého Hitlera, měli bychom stejně přistupovat ke Kollerovu „Goebbelsovi v sukních“.

Kde to skřípe Kellerovi…

Nekonsistentní je však i kritik Merkelové J. Keller, který na jednu stranu správně poukazuje na nehumánní kroky spolkové kancléřky v otázce Řecka, na druhou stranu však chválí R. Fica, jenž se na adresu Řecka vyjádřil následovně: „Pro nás je červená čára odpis nominální hodnoty dluhu, co se týče Řecka. Dluh musí celý zůstat Řecku na krku, musí tento dluh splatit.“ (Více viz Fico: Řecko musí splatit celý dluh, uvažovat můžeme jen o úpravě splátek)

Hlavně ta redukce našich práv…

Dalším z těch, kterým veřejnost dopřává sluchu jako „alternativě“, je P. Robejšek. Nemělo by nám uniknout, že on, stejně jako M. Koller, nevystupuje proti NATO: „Jak jsem již v jedné z předchozích odpovědí rozvedl, tak nevidím pro hráče naší velikosti žádnou jinou možnost než podporu mocenské rovnováhy, a k ní patří i členství v NATO. Jak dlouho bude Severoatlantický pakt existovat? Nadnárodní instituce existují, dokud alespoň částečně plní funkce, pro něž vznikly. Rusko-západní krize znamená pro NATO něco jako oživovací terapii. Řekl bych, že NATO má proto na další léta vystaráno.“ (Více viz Docent Robejšek: Západ na Ukrajině couvá. Chtěl eskalaci s Ruskem a ztratil kontrolu. Nechápu český antiamerikanismus, je rozumné podporovat konvoj USA)

Vadilo-li nám, jak vlády USA pod záminkou obav z terorismu spustili celou vlnu kroků, jež výrazně redukovaly občanská práva a svobody, nevadí nám, když k témuž vyzývá pan Robejšek?: Robejšek: Napadení žen uprchlíky vyvolává hlubokou zlost, musíme omezit některé svobody.

Pehe a Kuras: Dva propagátoři teorie západního sebemrskačství

Možná si ještě vybavíme stať J. Pehe o údajném západním sebemrskačství (Více viz O sebemrskačství Západu). Mj. zde Pehe píše: „Kritici namítnou, že nám tato svoboda stejně k ničemu není. Václav Bělohradský kupříkladu nedávno v jednom svém eseji popisoval roli současného Západu jazykem jak vystřiženým z Hvězdných válek. Světa se prý zmocňuje jakési Neoimpérium, které má sílu manipulovat a kontrolovat téměř cokoliv. Demokracie je jen zástěrka a lidská práva jsou prý jen ideologie používaná tímto Neoimpériem k prosazování jeho cílů. Lidskoprávní atlanticismus je jen lžiideologie, působící katastrofy a ospravedlňující válečná dobrodružství.“

Chce se ironicky dodat, že úplnému vítězství sil temnot reprezentovaných Západem a jeho lžiideologií mohou snad zabránit už jen rytíři Jedi. Pro některé naše „demokraty“ je takovým rytířem Vladimír Putin.

V Literárních novinách jsem na tento text J. Pehe reagoval: „…U Peheho je patrná bagatelizace. Tvrdí, že je nepodstatné, čeho se v minulosti dopustily vlády USA. Jenomže je těžké na toto neupozorňovat, když v Iráku, který byl bez mandátu OSN napaden USA – a to bezdůvodně a neoprávněně, zemřely do dnešních dnů sta tisíce lidí. Právě v důsledku vojenské agrese Západu. Považujeme-li v současnosti „islámský stát“ za velikou hrozbu, nemůžeme ji oddělit od invaze v Iráku v roce 2003. A nemůžeme nevidět různé uměle načrtnuté osy zla, kam mají patřit Írán či Sýrie.

Jsem přesvědčen, že politologové by se měli zabývat zejména těmito souvislostmi, a ne se nechat ukolébat „nejlepším možným systémem“, že svoboda i pravda jsou na naší straně.“ (Více viz Ukolébavka pro pravověrné)

Kdopak z „alternativní scény“ používá velice rád termín „západní sebemrskačství“? Stačí si přečíst knihu B. Kurase Jak zabít civilizaci? (BARONET, Praha 2011). Na straně 29 své knihy Kuras píše: „Prorokem antizápadního sebemrskačského masochismu se všem pokrokovým intelektuálům hned po druhé válce stal Jean-Paul Sartre, který si zhnusil Ameriku za své návštěvy na konci války. S logikou pokrokového filosofa vymudroval toto: Ve světě rozděleném na hegemonii sovětskou a hegemonii americkou, které jsou přibližně stejným zlem, musí západoevropský pokrokový intelektuál bojovat proti americké, jednoduše proto, že na vývoji zóny sovětské nemůže nic změnit. Zato ale může, jako příslušník koloniálních mocností, do boje proti západnímu imperialismu naverbovat své koloniální poddané…

Kuras ohledně útoků z 11. září 2001 nepřipouští žádné pochybnosti, třebaže dodnes má oficiální verze neudržitelné mezery. (Více viz Pochybnosti o pozadí zářijových teroristických útoků proti USA sílí)

Není jednoduše možné hrát si na alternativu – a tvářit se, že západní politika dvojích metrů je vlastně v pořádku – a že nějaké ty války a rozvrácené státy po celém světě jsou zanedbatelnou vadě na kráse západní civilizace, a že nemáme důvod k sebemrskačství. Jděte toto vyprávět lidem v Libyi, v Iráku či v Sýrii. Ti si na „západní civilizaci“ vytvářejí právem pohled zcela jiný.

Před čím nás varuje P. C. Roberts?

Sáhneme-li po knize P. C. Robertse Selhání kapitalismu volného trhu a ekonomický úpadek Západu (Roberts, Paul Craig, Selhání kapitalismu volného trhu a ekonomický úpadek Západu, Triton, Praha/ Kroměříž 2015, 172 s., ISBN 978-80-7387-903-7), narazíme mimo jiné na část věnovanou redukci svobod v USA.

V oddíle o politickém vyvlastnění odkrývá Roberts praktiky, jak omezit občanský aktivismus či – jak by řekl V. Havel – občanskou společnost. Jak likvidovat protirežimní hnutí včetně mírových: „FBI učí své protiteroristické agenty, že „mainstreamoví“ američtí muslimové nejspíš sympatizují s teroristy, že Prorok Mohamed byl „vůdce sekty“ a že islámská praxe věnovat se dobročinnosti není ničím víc než „mechanismem financování boje“. Ve školícím zařízení FBI v Quanticu ve Virginii se agentům ukazují schémata, z nichž vyplývá, že čím „zbožnější“ je muslim, tím jsou jeho sklony k „násilí“ pravděpodobnější. V instruktážní prezentaci FBI se dodává, že tyto zničující tendence nelze usměrnit: V rámci muslimského práva je „jakákoli válka proti nevěřícím ospravedlněná“ a „zklidnění situace je neuskutečnitelné, pakliže bude Korán i nadále považován za Alláhovo slovo“. Chvilku se nad tím zamyslete. Žádná muslimská země Spojené státy nenapadla. Podle oficiálních zpráv byli únosci z 11. září původem převážně za Saúdské Arábie a nejednali jménem žádné muslimské vlády. Přesto americká vláda rozpoutala válku proti třem muslimským zemím – Afghánistánu, Iráku a Libyi – a angažuje se ve vojenských operacích proti údajným teroristům ve třech dalších islámských státech – Pákistánu, Jemenu a Somálsku… Spojené státy se rozhodly vést válku proti Iráku na základě úmyslných lží a neexistujících „zbraních hromadného ničení“ a podvržených snímků „hřibovitých mračen“ z pokusných výbuchů neexistujícího jaderného programu… Čím se to liší od prohlášení Adolfa Hitlera, že „včera v noci polské oddíly překročily hranice a napadly Německo?“ (P. C. Roberts, s. 78-79)

Pokud by nás něco mělo na začátku 21. století skutečně děsit, pak právě negace demokracie a svobody. Jak například přistupujeme k mírovým hnutím?

Za účelem obžalovat mírové aktivisty z porušování teroristických zákonů se dnes svolávají velké federální poroty.“ (P. C. Roberts, s. 77)

Klaus: Symbol systému, i odporu proti němu?

Václav Klaus nedávno vystoupil na semináři Institutu Václava Klause na téma: „25 let od liberalizace cen a zahraničního obchodu“. Kromě J. Weigla tuto akci moderoval D. Tříska, který – jak bude dále v textu rozvedeno – požaduje s vážnou tváří odejmutí volebního práva chudým.

Je až úsměvné (a současně tragické), jak si V. Klaus – podepsaný pod neúspěšnou a divokou privatizaci 90. let snaží budovat pověst někoho, kdo představuje alternativu.

Klaus varoval před dezinterpretací a šířením lží o transformaci. „Manipulátoři nové doby“ se dle něj snaží vytvořit novou společnost, novou Evropu a nový svět a kalkulují se zapomínáním lidí. Klaus řekl, že autoři reformy věděli, že nebude bezbolestná. Odmítali „perestrojku“, gradualismus a socialismus s lidskou tváří. Také prý chtěli maximální účast české veřejnosti, nikoli diktát nadnárodních kosmopolitních institucí typu Mezinárodního měnového fondu a „trh bez degradujících adjektiv. Klaus prozradil, že tehdejší ministři Jiří Dienstbier st. a Pavel Rychetský ve vládě hlasovali proti reformám.“ (Více viz Občané, během 90. let jsem zachránil vaše úspory, pochlubil se Klaus a rýpl do Topolánka. Toto se mimo veškerou pochybnost zdařilo. A tohohle jsem se moc bál…)

Návrat ztraceného syna do ODS

Stejně tak hodnověrným představitelem alternativy nemůže být jeho syn, V. Klaus mladší. Kdo by ho snad chtěl následovat, ať si pozorně přečte tato jeho slova:

Program Svobodných je mi blízký, naposledy jsem je volil. Ale nevím, zda jsou schopni prorazit a získat větší vliv. A pak je tu parlamentní strana, která se trošku změnila.“ Přesně takto vysvětloval V. Klaus mladší, proč se vrací do ODS (Více viz MF DNES: Václav Klaus mladší se po šesti letech vrací jako posila ODS). Jistě, můžeme volit ty, kdo jsou podepsáni pod naší nedávnou minulostí (V. Klaus a ODS i se svými Pepy z Hong-Kongu), ale nesnažme si potom namlouvat, že volíme něco nového – či dokonce něco, co nám má pomoci.

Parlamentní listy pak mohou stokrát oba Klause líčit jako zázračné léčitele, ale jen těžko jim mohou zastřít léčebné metody ODS, s níž jsou oba beznadějně propojeni. Občas holt nezaškodí malý exkurz do minulosti, např.: Televizní noviny před 15 lety: Livie Klausová bere měsíčně 3 800 korun.

Podobně jako stávající establishment si v oblasti překrucování dějin počínají i ti, kdo se snaží občany přesvědčit, že je spasí. Za chvíli se tak dozvíme, že za vše špatné v 90. letech může ČSSD, zato Klaus a ODS jsou nevinné oběti její politiky.

ODS se nemění, navíc bubnuje do války proti Rusku…

Jak již bylo řečeno, není možné oddělovat V. Klause mladšího od ODS. Dle svých vlastních slov tvrdí, že je to strana, která se změnila. Je to bohužel strana, která hodlá pokračovat ve své asociální politice a která oprašuje různé „Modré šance“, které se už dávno utopily v černé beznaději. Bez zajímavosti též není, jak tvrdě a jednostranně vystupuje ODS proti Rusku. „Demokratické země se musejí jasně postavit rozpínavé politice připomínající postupy SSSR. Dnešní svět není bezpečný, dlouholetý evropský mír je historicky výjimečný a udržíme ho jen tehdy, budeme-li aktivně bránit svoji svobodu společně s našimi spojenci v NATO a budeme-li dostatečně silní na to, abychom měli respekt našich soupeřů.

Vladimír Putin svými dnešními slovy o „referendu odpovídajícímu mezinárodnímu právu“ potvrdil, že se vydal na nebezpečnou cestu porušování dosavadního mezinárodního řádu, a že se nemusí zastavit na Krymu. Postup, který Rusko uplatňuje, je nepřijatelný, musíme ho odmítnout a musíme všemi způsoby zabránit tomu, aby mohl být zopakován jinde,“ vzkazuje svým potenciálním voličům P. Fiala. (Více viz Na Krymu jde i o naši budoucnost)

Nezapomínejme též na postoj M. Němcové, která nemůže M. Zemanovi přijít na jméno – a která je stále čelnou tváří ODS: „Pro lepší porozumění dodám, že za „říši zla“ jsem vždy považovala komunistický režim. I proto jsem byla na Staroměstském náměstí 25. února. Z ODS nás tam bylo hodně. Paní redaktorce se nelíbily naše „útrpné výrazy“. Lepší by bylo, kdyby napsala, o čem jsme mluvili. Protože do smíchu tam nebylo nikomu. Jsem ráda, že paní Marie Prokopjuková, Ukrajinka a účastnice tohoto setkání, mou iniciativu ocenila.

Okupace části Ukrajiny nastala v uplynulých dnech. Vyjádřila jsem se k ní ihned, a to na serveru Lidovky cz: „Stav na Ukrajině je velmi vážný. Země je okupována ruskou armádou a je i vnitřně rozdělena na západ a východ. Pokud se Rusko nestáhne, obávám se občanské války. Postup Ruska mi připomíná okupaci naší země v roce 1968. (…) Ruská armáda Krym-Ukrajinu přepadla a obsadila. Takže vyvolává mezinárodní konflikt neboli válku.“ (Více viz Miroslava Němcová: ODS reagovala na krizi na Ukrajině včas)

Přijatelná Němcová?

Nebo snad budeme M. Němcové tleskat – a snad ji chtít za další prezidentku – jen proto, že se vymezila vůči imigrantům?: „O tom, jak situaci vyřešila Austrálie, jsem zmiňovala naposledy v květnu. Ve stručnosti: nelegální běženci se vrací domů nebo žijí v uprchlických táborech a v detenčních centrech na přilehlých ostrovech či v Kambodži, s níž uzavřela Austrálie příslušné dohody. Nelegální migrace v Austrálii vymizela. Česká vláda i „Brusel“ nemohou dělat, že vzor neexistuje. Ano, Evropa je ve složitější situaci, protože přicházejí lidé z válečných zón, a týká se jich právo na azyl. Ale pokud jde o ekonomické migranty, příklad Austrálie platí.“ (Více viz MIROSLAVA NĚMCOVÁ: Uprchlíci – co je ztraceno, co ještě zbývá)

A co NATO, vážení?

Svobodní zase hlásají, že: „NATO představuje odlišné východisko pro řešení sporů a krizových situací oproti Evropské unii. Oba přístupy (konsensus všech členů versus majorizace a různá kvóra pro blokační minority vycházející z budování nevraživé rovnováhy a vyvažování) jsou do značné míry protikladné a neslučitelné. Právě proto, že důsledný respekt k svrchovanosti je součástí politické filosofie NATO, dávají této alternativě Svobodní přednost. Svobodní považují filosofii NATO za východisko pro Evropu, na základě kterého by se analogicky měly budovat vztahy mezi velkými, středními a malými státy.

Svobodní tak zřejmě přehlížejí roli NATO například v bezprecedentním bombardování Bělehradu v roce 1999 i v dalších konfliktech, jež Západ skutečně nemůže interpretovat jako obranné. Je třeba si uvědomit, že po pádu tzv. Železné opony nepředstavuje NATO záruku bezpečnosti, ale spíše bezpečnostní riziko, neboť zejména Rusku dává najevo, že ho i po skončení studené války považuje za hrozbu.

K tomu si připomeňme atentáty v Ankaře či v Paříži. K událostem v Paříži Václav Bláha na webu Disidenti.org píše: „A právě absence relevantních kamerových záznamů dává vzpomenout na události 11. září 2001, jejichž oficiální verze byla již opakovaně vyvrácena. Tehdy byl údajný viník prakticky okamžitě americkému prezidentovi jasný a jako na zavolanou se našly pasy údajných teroristů. Naopak dodnes nebyl uveřejněn kamerový záznam údajného letadla, které tehdy mělo narazit do Pentagonu. Stejně jako „9/11“ i tento útok proběhl z pohledu teroristů nelogicky v době mimo „špičku“ a na veřejnost následně čekalo rapidní omezování občanských svobod – stejně jako nyní.“ (Více viz Paříž a Sýrie 2015: Válka klepe na dveře)

Svobodní jsou další z řady těch, kteří proti systému nepůjdou – ale budou občany přesvědčovat, že za vše zlé mohou „socialisti“ – a že na světě bude krásně, až „plevel sociálna“ bude vyhuben.

Pokračování v článku Kdy už není pomoci…? II. díl