Kdy už není pomoci…? II. díl

Předchozí díl: Kdy už není pomoci…? I. díl

Oligarchové proti oligarchům

Je třeba dodat, že český volič to má obzvláště těžké. Je pravdou, že A. Babiš je představitelem oligarchie a že ovládá část médií.

Nejinak jsou na tom ovšem jeho političtí odpůrci. Senátor a majitel sázkařského kolosu Synot, miliardář Ivo Valenta, se rozhodl investovat miliony, aby do vysoké politiky dostal více svých spojenců, a bojovali spolu proti věcem, jež prosazuje ministr financí Andrej Babiš, jako je elektronická evidence tržeb či kontrolní hlášení DPH. Babiš také razí vyšší daně pro hazard, což by Valentu zasáhlo. (Více viz Valenta dá miliony na to, aby pomohl straně s programem Antibabiš) Stačí doplnit, v jakém médiu má I. Valenta vliv (Ivo Valenta vstupuje do Parlamentních Listů).

Dalším tuzemským hráčem na našem mediálním poli je Zdeněk Bakala. (Více viz Bakala posiluje v médiích. Kupuje portál Centrum a server Aktuálně.cz) Bakala je mimo jiné spjat s kauzou bytů OKD. (Více viz Plánované jednání ve věci privatizace OKD znovu odročeno!)

Soumrak politických stran

Politické strany přestaly plnit svou základní funkci. Pokud dnes mají nějaký politický program, který plní, týká se zájmů nadnárodních korporací či domácích oligarchů, ne však většiny voličů. Chybí ideový střet mezi stranami. Ty se tak soustředí toliko na své udržení u moci.

V tom jim mají pomoci dva pilíře, o něž by se měla opírat demokracie – média a vzdělávací systém.

Pokud ani média, ani vzdělávací systém svou demokratizační roli neplní, je nasnadě položit si otázku, v čím zájmu se tak děje.

Člověk, který je nedůvěryhodný, poškodí jakékoli téma, jakého se chopí. B. Sobotkovi zkrátka není možné věřit, že za něco bojuje. Viděli jsme, jak „bojoval“ proti církevním restitucím. Nyní vidíme jeho „boj“ proti rasismu a projevům fašismu. Kde byl celou tu dobu, kdy White Media přidávala na své stránky jeden terč za druhým, či když tam otiskla článek o eugenice? Co se týče boje proti kapitalismu, o ten se ani nepokusil. Stačí se podívat na jeho postoj k fiskálnímu paktu či k TTIP. Vnímám u něho toliko chladný kalkul – a žádný zápal, kromě zápalu pro vlastní kariéru. Je to taková bezvýrazná korouhvička ve větru doby, která nastaví plášť, jak zrovna vane. A to je zkrátka něco, na co jsou lidé právem alergičtí. Potřebují vidět někoho, kdo kope za ně, ne do nich. Mají po krk přetvářky zabalené do vznešených slov. Vnímají totiž realitu. Představí si Sobotku na návštěvě v USA, vidí Zaorálka, jak obhajuje ukrajinský puč a ty, kteří uvrhli zemi do občanské války. V tomto kontextu pak zmínění pánové slovo humanita používají toliko jako rudý hadr. Je to nesmírně nebezpečné, neboť humanita za nic nemůže. To jenom politici, jejichž slova jsou vyprázdněná a nemají valnou cenu. (Více viz Zeman a Sobotka: Levicový básník důrazně pozvedl hlas. Zdena Mašínová, Ukrajina, církevní restituce, Tomáš Halík…)

Studenti jako opora establishmentu

Vytvořme si následující typologizaci studentů:

1) Ti, kteří mají předpoklady VŠ vystudovat – a hlavně, mají nějaký zájem, chtějí se něco dozvědět.

2) Ti, kteří chtějí na prvním místě titul (bez ohledu na své schopnosti a znalosti), aniž mají o něco hlubší zájem. Titul považují toliko jako prostředek k lepším kariérním vyhlídkám.

3) Ti, kteří si toliko chtějí prodloužit čas „bezstarostného mládí“.

Je otázkou, jak velký podíl představují mezi studenty ti, jež jsme zahrnuli pod body 2) a 3). Je však zřejmé, že právě o tento typ studentů se opírají soudobé mocenské elity, kterým vyhovuje situace, kdy je kvalita vysokoškolského vzdělání vzhledem k počtu vysokých škol a počtu studentů devalvována a kdy si lidé s vysokoškolským titulem budou chtít své postavení ve společnosti uzurpovat.

Podíváme-li se na politický program Svobodných, nemůže nám uniknout jejich postoj ke školnému na vysokých školách: „Absolvováním vysoké školy člověk zlepšuje své vyhlídky na trhu práce nebo naplňuje svůj osobní zájem o daný obor. Svobodní jsou proto jednoznačně pro zavedení školného na univerzitách a vysokých školách. Není spravedlivé, aby ostatní přispívali ze svých daní na studium těm, kterým může studium přinést dodatečný prospěch. Stát by neměl zaručovat vysokoškolské vzdělání a neměl by ho ani hradit.“ (Více viz Svobodní – Politický program)

Argumentace, že dosažení vysokoškolského titulu studenty na trhu práce zvýhodňuje, přestalo být realitou. Množí se případy, kdy vysokoškolští studenti nemohou najít práci adekvátní svému vzdělání, a někteří rozmnožují řady nezaměstnaných. (Více viz „Jsem nadějný absolvent VŠ. Ale nemůžu najít práci“)

Můžeme vznést hypotézu, že část studentů VŠ by v případě přísnějších parametrů hrála na trhu práce roli nezaměstnaných. Potíž začíná být v tom, že se nezaměstnanými stávají i ti, kterým měl vysokoškolský diplom zajistit aspoň určitá privilegia.

Objevují se případy (a ne ojedinělé), kdy žena v hmotné nouzi splácí nájem sexem. (Více viz Za nájem platí sexem, bojí se reakce okolí) Domnívám se, že se jedná o další krizový projev společnosti, nad nímž bychom neměli zavírat oči. Stejně jako nad problematikou znásilnění a zneužívání dětí. (Více viz Každý den je v Česku znásilněna jedna žena. Víme, jak se bránit)

Pokud by se prohloubila ekonomická krize (a že tato krize neskončila jako nějaká chřipka, jak se svého času dušoval V. Klaus, svědčí např. Beware the great 2016 financial crisis, warns leading City pessimist), můžeme očekávat dav nezaměstnaných (nezaměstnatelných) vysokoškoláků. Nezbývá, než se ptát, k čemu pak asi budou využitelní? Poněkud mě mrazí při představě, že by se mohli stát páteří hnědých bojůvek, které budou dohlížet na dodržování „pořádku a práva“.

Vysoké školství u nás není devalvováno pouze kvalitou studujících, ale též řadou kauz vysokoškolských pedagogů.

Například rektor a majitel školy Luboš Chaloupka podle zjištění MF DNES nakoupil byty za deset milionů korun. Podle svých dřívějších prohlášení měl přitom většinu zisku investovat zpět do školy. (Více viz Soukromá univerzita jde ke dnu, rektor nakoupil byty za deset milionů)

Bývalý zaměstnanec Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Wadim Strielkowski se nejen podílel na obrovském množství publikací, které mohou vysát ze státního rozpočtu miliony na vědu, ale také využil veřejnou vysokou školu k vlastnímu podnikání. (Více viz „Upír“ z Karlovy univerzity dělal byznys pod hlavičkou školy)

Zapomenout potom nemůžeme na kauzu plzeňských práv, která v podstatě vyšuměla do ztracena (jak je u afér v České republice bohužel dobrým zvykem). Hlavními esy Katedry politologie a mezinárodních vztahů na Západočeské univerzitě v Plzni jsou Marek Ženíšek (poslanec za TOP 09) a Michael Romancov (komentátor dění na Ukrajině). S některými jejími zaměstnanci je spřízněn Jaromír Štětina (europoslanec za TOP 09). Marek Ženíšek je přitom jednou z předních tváří této strany. Je zde vůbec myslitelné, aby zde ideologie nebyla v rozporu s vědeckým nezávislým přístupem? (Více viz Americké kádry na univerzitě v Plzni?)

Co je platné, že rektor Západočeské univerzity v Plzni (ZČU), M. Holeček, prohlašuje, co by si přál?: „Chtěl bych, aby titul z Plzně už neměl ten nádech, který ještě občas má z té nešťastné kauzy. Měl by znamenat skutečně dobrou perspektivu.“ (Více viz Titul z Plzně by měl znamenat dobrou perspektivu, říká nový rektor ZČU)

Humanitní obory – zvláště pak některé, jsou u nás poznamenány kontaminací určitou ideologií. Názorně to lze demonstrovat právě na příkladu ZČU. Politologii tady vyučují top ideologové z TOP 09 (M. Ženíšek) a přehlédnutelná není spolupráce ZČU s americkou ambasádou v Plzni. (Více viz Americká ambasáda bude další dva roky podporovat provoz US Pointu) S jinými ambasádami politologové z Plzně kooperovat nepotřebují?

Na čem (ne)záleží?

Možná si někteří všimli vlny solidarity, která se zvedla na pomoc 23 leté studentce Západočeské univerzity v Plzni, Iloně Vávrové. Dívka z Dolan na Klatovsku – tedy z oblasti někdejšího Prácheňského kraje, podstoupila v plzeňské Fakultní nemocnici operaci nádoru mozku. Chyběly jí měsíce do ukončení bakalářského studia sociální a kulturní antropologie, když se zjistilo, že její bolesti hlavy nejsou pouhou migrénou. (Více viz Zdravotní pojišťovna nenašla půlmilion, který by mohl zachránit studentku) Je otázkou, proč této studentce nepomáhala sama ZČU? Že by snad pomoc bližnímu, notabene vlastní studentce, nebyla pro tuto školu prioritou?

Nevyzrálí s právem volit?

Přesuňme se však opět na chvíli od konkrétního k obecnému: Mikuláš Bek z Masarykovy univerzity se nechal slyšet, že mnozí studenti vysokých škol zkrátka nejsou vyzrálí: „Potřebujeme se přizpůsobit trendu, který souvisí s prodlužováním našeho života. Já často říkám, že když se nám prodloužil lidský život o deset let, tak je jasné, že se neprodlouží jen produktivní část a senilita, ale také infantilita. Je jasné, že dnešní populace v osmnácti letech nebude tak zralá, jako byla před padesáti lety. Tehdy byla maturita chápána jako krok k dospělosti, se vší zodpovědností, s jasnou představou o životní dráze. Tak to dnes není a nebude. Nemá cenu se nad tím pohoršovat.“ (Více viz Rektor: Změňme univerzity, studují tam infantilní studenti)

V tomto kontextu jsou potom zajímavé návrhy některých politiků, kteří sice v žádném případě nemají zájem na posilování práv občanů, o to více však usilují o snížení věkové hranice oprávněných voličů.

Je to k debatě. Stojí to za to. Já si nemyslím, že šestnáctiletí jsou více ovlivnitelní než padesátiletí. Někteří šestnáctiletí mají pevné názory,“ řekl Právu poslanec ANO Martin Komárek.

S ještě lepším návrhem potom přispěchal známý odpůrce obecného referenda, M. Benda.

Jsem zastánce, toho, aby rodiče mohli volit za své nezletilé děti. Muselo by se vydefinovat, co dělat, když se spolu rodiče nedohodnou, a tak dále. Ale otevřít nad tím debatu stojí za to,“ vzkázal tento politik za ODS. Tedy za stranu, která chce rozbalit, co už stokrát neslavně rozbalila – a do které se vrátila jedna z „nadějí našeho aktivismu“, V. Klaus mladší. (Více viz Volit v 16 letech? Pravice pro, levice mladým nevěří)

Dušan Tříska: Chudí volit nemají…

Pokud nás oprávněně pobuřuje výrok M. Konvičky, že zastáncům imigrantů by mělo být odňato volební právo, mělo by nás neméně pobouřit, že chce někdo z volebního procesu vylučovat chudé: Podle ekonoma Dušana Třísky, který se označuje také jako jeden z otců privatizace, by chudší, nepracující lidé, neměli mít právo volit: „Znovu bychom měli zvážit princip všeobecného a rovného volebního práva, díky kterému je politické rozhodování ovlivňováno stále širší skupinou sociálně deprivovaného, neproduktivního či dokonce vyloučeného obyvatelstva. Následný růst finančních transferů (dotací a sociálních podpor) totiž pouze zhoršuje sociální mobilitu, která jediná je skutečným klíčem k řešení uvedeného problému.“ (Více viz Ekonom: Chudí lidé by neměli volit) Princip je tu stejný jako u pana Konvičky – ty, kdo by mohli mít jiný názor než my, z rozhodování jednoduše vyloučíme.

Důvěryhodní kandidáti na profesuru?

V. Dvořáková, která si nakonec v kauze plzeňských práv připsala neúspěch (jak již bylo řečeno, tato kauza více méně vyprchala do ztracena), upozornila na všudypřítomné korupční prostředí:

Mám obavy, že bez ohledu na výroky a sliby politiků se korupční prostředí u nás výrazně zhoršuje. Tady se veřejně hovoří o sazebníku 20 procent pro ty, kteří prosadí vítězství v tendru či výběrovém řízení; jsme svědky nesmyslných zdůvodnění pro zrušení výběrových řízení pravděpodobně proto, že desátek nebyl poskytnut. Jenže i ti podnikatelé, kteří uplácejí, toho mají dost, protože oni by často tendr vyhráli i poctivě, ale pokud neposkytnou úplatek, vědí, že nemají šanci. Hlavní problém ovšem není v uplácení úředníků, ale v povědomí veřejnosti, že ani jedna větší zakázka v Česku neproběhne čistě. Všichni aktéři zůstávají přitom ve funkcích a nikdo to nešetří.“ (Více viz Vladimíra Dvořáková: Korupce už tady mají všichni plné zuby)

V. Dvořáková se pak mimo jiné ostře vymezila vůči výtkám M. Zemana k některým adeptům na profesuru:

Myslím, že jde o osobní výhrady, prezident neuvedl jediný zákonný důvod, proč by tito lidé neměli být jmenováni. Miloš Zeman by se měl pohybovat v zákonném rámci a to, co udělal, je obrovská neúcta k akademickému prostředí a zapadá do rámce jeho často opakovaných útoků proti intelektuálům. Lidé u moci často nemají rádi intelektuály, kteří se vyznačují tím, že o věcech přemýšlejí, pochybují a kladou si otázky. To se politikům zjevně nelíbí. Je to spíše součástí širšího diskursu a vymezení proti lidem, kteří nekývají a neschvalují všechno, co se na politické scéně děje.“ (Více viz Profesorka Dvořáková: Zemanův příslib Putinovi je nesmysl. A ohledně nejmenování profesorů mám jisté podezření)

Zcela jiný názor na tuto kauzu má B. Olšer. Ten mimo jiné píše:

Přesto, mě napadlo, že kdyby měl kdokoli jiný podobnou kvalifikaci z totality, zdali by ho vůbec speciální komise mohla navrhnout na profesora? Můj oblíbený bulvár Lidové noviny přinesl s panem PhDr. Janem Eichlerem, CSc. skoro celostránkový rozhovor. Snad tato jeho kompromitace některému z prezidenta Zemana bojkotujících rektorů otevře oči, že obhajují někoho, kdo mluvil o Kaddáfím, ministryní zahraničí Spojených států Riceovou označeného jako znovu objeveného přítele její země, že to byl jeden z nejhorších afrických krutovládců…

Pokud to všechno pan Eichler neví, je to smutný příběh o tom, kdo u nás vlastní profesorský titul, pokud to však ví a dělá, že to tak není, je to děs a nestydatost, že může podat žalobu na prezidenta Zemana, Počátkem roku 2015 se totiž našli lidé, kteří podepisovali petice, aby byl Zeman odvolán, jelikož není pro ně symbolem hlavy státu, když nechce podepisovat jmenování nových profesorů. Primitivní akt, ale zákonný. Takové je české právo…“ (Více viz Děkuji prezidentu Miloši Zemanovi, že neurazil Čechy a nejmenoval profesorem Jana Eichlera)

Média na odpis

Stav „našich“ médií snad ani nemá větší cenu pitvat. Sám jsem se touto problematikou poměrně podrobně zabýval. (Více viz Média proti míru?)

Další příklady mediálního selhání uvedl Petr Žantovský. Přišel například s postřehem, že téměř všechna média používají formulaci o „anexi Krymu Ruskem“. Realita může být přitom jiná. „Všude se skloňuje slovo anexe. Přitom to slovo je velice jasné, jednoznačné svým obsahem a rozhodně neodpovídá tomu, co se stalo na Krymu. Bez ohledu na to, jestli si myslíme, že to bylo správné, či nesprávné historicky, geopoliticky, ekonomicky, to je úplně vedlejší. Podstatná je čistá lingvistická nebo sémiotická ohleduplnost. Tady se zachází se slovem anexe jako s houskou na krámě, prostě Rusko anektovalo Krym. To není pravda,“ tvrdí Petr Žantovský.

Naprostou korunu tomu všemu nasadila televize Nova. To se od ní celkem dalo čekat, ale tohle je i na její poměry docela hodně. Den po zpěvaččině úmrtí zaznělo v jejím vysílání zhruba toto: „Kdo zavinil smrt Ivety Bartošové? Vážení diváci, hlasujte na tn.cz. Hlasujte o tom, kdo zavinil smrt Ivety Bartošové.“ Když si tohle přeložíte do normálního jazyka, tak vám hrůzou vstanou vlasy na hlavě, jak je vůbec možné vypustit z pusy něco takového,“ dodává Žantovský. (Více viz Ukrajina v České televizi? Expert na média to nazývá operace Kavčí bouře. Zmínil i „strašný přešlap“ TV Nova v kauze smrti Bartošové…)

Kdy už není pomoci?

Toto vše je pro jakoukoli smysluplnou diskusi mor. Zato však, pokud si stávající systém potřeboval vytvořit prostředí, jež ho nebude v žádném případě ohrožovat – a které skutečnou alternativu vůči němu jednoduše nevygeneruje, nemohl dopadnout lépe. Pro většinu z nás, občanů, je to ale zpráva mimořádně špatná. Ať se již totiž v bouřkových mracích na zahraniční i domácí scéně blýská na cokoli, na lepší časy to rozhodně nebude.