Šafrův odkaz aneb Koho (ne)brat vážně

Tak se mezi námi našel skutečně morální a statečný „obhájce našich západních hodnot“, který se rozhodl bránit vojáky NATO před „samozvanci a ztroskotanci“ – tedy před „pátou kolonou V. Putina“, jež je tak sprostá, nevděčná a podlá, že hodlá protestovat. A to proti nikoli páté, ale vojenské koloně.

Jestli budou nějací najatí blbci blokovat cestu konvoje NATO, tak tam musíme být my a musíme jim bránit dělat ostudu České republice. Tuhle akci budou totiž sledovat všechny světové televize a my prostě nesmíme selhat. Rozbiju doma prasátko a zaplatím autobusy, abychom byli všude tam, kde bude řádit Putinova pátá kolona. Už jsem se prostě nasral,“ ulevil Šafr.

Vskutku běžná kolona?

Čekat od Šafra něco jako racionální rozbor čehokoli, by bylo patrně bláhové. Předpokládám, že jeho čtenáři se rekrutují převážně z těch, kteří si potrpí pouze na slušná slova – a při jakékoli sprosťárně pohoršeni pozvednou zrak. Přitom ve výše zmíněném Šafrově odstavci sice nenajdeme nějaké hlubší zamyšlení či posouzení relevantních faktů, zato v něm nalezneme jedno urážlivé a jedno sprosté slovo: „blbce“ a „nasral“. To je ovšem samo o sobě irelevantní a nepodstatné. Podstatný je fakt, že naším územím má projet (nikoli být na kolejích převezena) početná vojenská kolona, která na naše území vstoupí ze tří různých míst a její pouť po našem území zabere několik dní. To samozřejmě nic běžného není. Stejně jako není nepochopitelné, že tento vojenský přesun vyvolá v části naší populace oprávněnou nevoli. V demokratické společnosti by měl být podobný protest části veřejnosti něčím samozřejmým. Už snad nemusíme povinně salutovat s vlaječkou v ruce a falešným úsměvem ve tváři.

Navíc se nezmiňuje kontext celé akce, kdy v době, kdy se má na Ukrajině dodržovat příměří, sílí jednostranný tlak proti Rusku – a Západ nijak netlačí na ukrajinskou stranu, aby Minské dohody dodržovala. Nezbývá pak, než si klást otázku, zda to Západ s příměřím na Ukrajině myslil aspoň chvíli vážně. Pokud by tomu tak bylo, jak to, že pro ukrajinskou stranu neexistují v případě porušení dohod žádné sankce? Od takzvaných povstalců očekáváme, že ukončí palbu – ale již ani slovo nepadne o Azovu a dalších praporech, popřípadě o kyjevské armádě. Od nich již nevyšla ani rána? A proto, že se na Ukrajině stále bojuje, musíme zpřísnit sankce proti Rusku? Ne, něco tu z logiky věci nesedí.

Jiný novinář, Erik Best, se na rozdíl od Šafra zamyslit pokusil. Protest proti přesunu považuje za legitimní a dodává též, proč: „Další věc je, zda bychom to měli dobrovolně podporovat a propagovat. Je trošku paradoxní, že komunisté v tom případě mluví skoro nejracionálněji – myslím slova Vojtěcha Filipa, který řekl, že českou politikou má být podporovat jednání, co se týče Ukrajiny, přitom teď podporujeme demonstraci síly. Zašel bych ještě kousek dál, podporujeme nejen demonstraci síly, ale je to také podpora informační války.

Legitimita protestu, jeho motivy a jeho forma

Proč se neptáme, zda cvičení NATO urovnání konfliktu na Ukrajině prospěje? Nebo se opět dostáváme do dob, kdy se o jistých věcech nepochybuje a nediskutuje, pouze se drží ústa i krok?

Jedno je jisté. Vzpomeneme-li si, jak nedůstojně se rudokaretní demonstranti chovali 17. listopadu vůči hlavě státu a veliteli ozbrojených sil v jedné osobě – a že se nenašel téměř nikdo, kdo by házení vajec na naši hlavu státu odsoudil, můžeme pochopit hysterii, která dnes varuje před podobným chováním vůči vojákům NATO. Logika by totiž velela, že co se smí proti veliteli ozbrojených sil, to se může i vůči vojákům – zahraničním zvlášť.

Na tomto místě musím zdůraznit, že házení čehokoli po komkoli považuji za naprosto neúčelné – a nesouhlasil jsem s tímto způsobem „demonstrace“, kdykoli k němu došlo. Házení předmětů není dialog. Uznávám protest argumentační. Jeho sílu spatřuji ve slovech a ve váze jejich argumentů.

Jsem přesvědčen, že jakékoli klukoviny a dětinskosti namířené proti koloně NATO – jakkoli pochopitelné – by přispěli jen k radikalizaci tábora, který jakoukoli kritiku západní politiky vůči Ukrajině – sebevíce a sebelépe podloženou fakty – označuje za „prokremelskou propagandu“, aniž se to snaží nějak dokázat. Na důkazy si již dávno nehrajeme. Zato by sebemenší provokace byla připsána „prokremelskému“ Zemanovi, jehož se zatím nepodařilo rudokaretníkům svrhnout. Zároveň by každá akce zamířená proti koloně, která by se zvrtla, měla dopad na všechny, kteří usilujeme o vyváženou diskusi a hledání pravdy navzdory „pravdám jednostranným“ – a „jediným správným“.

Censorship

Protestujme nevšímavostí – tak, jako mnozí voliči protestovali ve volbách do Evropského parlamentu. Nesouhlasíme-li s průjezdem konvoje, tvařme se, jako by nebyl – a upozorňujme na nevhodnost zvyšování tlaku v dobách velice vypjatých. Nedávejme však dobrovolně munici do rukou těm, kteří chtějí jediné – zdiskreditovat všechny, kdo odmítají zpívat s hlavním sborem.

Je ovšem velice zábavné sledovat, jak by nyní řada těch, kteří jásali nad vejci pro Paroubka či Zemana, nejraději zavřela všechny, kdo by si dovolili hodit vajíčko na vojáky NATO. Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Jen se sluší dodat, že ti, kteří schvalují házení vajec na Zemana se cítí být tím prvně jmenovaným.

Čtvero faulů Pavla Šafra

Ještě chvíli se pak chci zastavit u P. Šafra. Ukažme si, jak se stal nedůvěryhodným:

1) Je nekonzistentní. V případě obdobných kauz volí zcela protichůdné přístupy a zaujímá naprosto rozdílná stanoviska.
2) Používá paušalizaci, dehonestaci, škatulkování – aniž cokoli podloží fakty.
3) Nehledá, ale káže, co by být mělo. Tím deformuje investigativní přístup novináře – a sklouzává k ideologičnosti.
4) Otevřeně a vědomě překrucuje realitu, neboť tomu, koho chce zdiskreditovat, vsouvá do úst, co ten nikdy prokazatelně nikdy neřekl.

Není jediným, kdo takto postupuje – ale může nám sloužit jako modelový příklad.

Ad 1) Šafrovu nekonzistentnost si nejlépe přiblížíme na jeho přístupu k obdobným kauzám D. Ratha a P. Nečase. Vrcholní politici byli podezřelí z přijímání úplatků či z uplácení. Jakpak nám reagoval pan Šafr?

Doktor Rath patřil k těm nejzarputilejším bojovníkům o moc a choval se přitom jako svatý dobytek. Dnes má to, co mu patří. Z ostudy kabát. A ty své svaté řeči si může strčit do krabice od bot.

Ze slov P. Šafra na hony čiší nenávist k panu Rathovi – i škodolibá radost, že na něho došlo: Komentář Pavla Šafra: Spadla klec, doktore Rathe.

Něco takového by se profesionálovi stávat nemělo. Můžeme stokrát někoho nenávidět, ale pracujeme-li jako novinář, měli bychom být schopni své emoce ovládat. Zato by mělo být samozřejmé, že budeme ctít presumpci neviny člověka, který ještě nebyl souzen – a pomalu ani obviněn. Pokud z něho uděláme vinného hned na začátku procesu, ovlivňujeme veřejné mínění již před soudem. A vůbec nezvažujeme možnost – jedno jak vysoce či nízce pravděpodobnou, že dotyčný je nevinen či bude soudem za nevinného prohlášen.

Všimněme si, jakými slovy komentoval tentýž Pavel Šafr Nečasovu aféru:„…Jenže orgány činné v trestním řízení si zvolily jiný postup. V rámci dosud nejrozsáhlejší policejní razie proti desítkám osob provedly teatrální manévry a na Úřad vlády přišla ozbrojená policie. Janu Nagyovou odvedli v noci v poutech, vykonávali rozsáhlou domovní prohlídku a pak ji vezli na druhý konec republiky do policejní služebny, která svým provedením připomíná daleký Balkán. Tam ji zavřeli jako zločince. Nenechali ji ani vyspat… Protože hlavní role Jany Nagyové v kauze organizovaného zločinu je trefa vedle. Ona má jen smůlu, že je kvůli své blonďaté a živočišné přirozenosti velmi viditelná… To, co se odehrálo a jak nedostatečně to bylo dosud vysvětleno, je hra s ohněm. Nepřiměřená akce policie zatím ukazuje na účelový spletenec rozdílných případů. I kdyby nakrásně policie a státní zástupci postupovali nezávisle, tak má tato akce jasný politický výsledek. Svržení vlády. Přitom nikomu ještě nebyla dokázána vina.“ (Reflex, Nečase svrhlo policejní divadlo, nikoliv aféra Nagyové, 19. 6. 2013)

Zde po změnu Šafr nectí nějaký ohled na proces vyšetřování. Je snad odborníkem na policejní práci? Kdyby ctil princip neviny paní Nagyové, bylo by to v pořádku – on jí ale prohlašuje – zcela bez důkazů, jak je pro něho typické – za nevinnou. „Ona má jen smůlu, že je kvůli své blonďaté a živočišné přirozenosti velmi viditelná,“ psal Šafr. Stejnou logikou by mohl tvrdit, že byl viditelný i Rath. Ne pro svou blonďatost, ale pro své verbální vyjadřování. O pár měsíců později jsme přitom byli médii zpraveni, že „živočišná přirozenost“ paní Nagyové vůbec nemusí být nevinná: Nagyovou čeká obvinění za šperky a obžaloba za únik informací.

Ad 2) Kritika je pro novináře přímo nutností – neměla by však být nepodložená – a neměla by plynout z osobních averzí. Slovo žurnalisty je zbraň – a zvláště někteří by na ně měli mít zbrojní pas. Je jistě řada témat, kde je možno naši hlavu státu podrobit kritice. Nekritičnost vůči izraelským představitelům, podpora dronů, podpora prolamování těžebních limitů a další. Formulujme, v čem se naše stanoviska liší. Kritikou však v žádném případě není záštiplný, vysoce urážlivý, pamflet, který se neopírá o jediný racionální argument:

Zeman se nezmění, protože to přesahuje jeho mentální možnosti. Zůstane navždy hulvátem a jeho chování bude i nadále přitahovat pozornost lidí u nás i v zahraničí. A v tom je právě to největší riziko. Ještě větší než ta kolosální světová ostuda. Jestli je u nás prezident symbolem státu, tak je bohužel třeba konstatovat, že Zeman i svým naturelem symbolizuje stav společnosti. Zeman je symbolem drastického úpadku poměrů, úpadku demokratických procedur a úpadku občanské svobody.“ (PAVEL ŠAFR: Skandální Zeman zakrývá horší problém)

Škoda, že Šafr nerozebral, jaké demokratické procedury a jaké občanské svobody má na mysli. Na výše zmíněnou stať totiž stačí několik tříd základní školy, zato by však měla být zcela nepřijatelnou v žurnalistice. Neobsahuje nic konkrétního, s čím by se dalo polemizovat. Se sprostotou nelze polemizovat – a nejsou vůči ní argumenty. Na hrubý pytel se doporučuje toliko hrubá záplata.

Ad 3) Novinář není od toho, aby velel, kdo má být svržen. Má přinášet informace, jež mohou vést k varu ve společnosti – tyto informace by však měly být pravdivé, tedy nezmanipulované.

Šafr následující statí dokazuje, že takovým novinářem není (Šafrův profil na Facebooku, 16. leden):
Po všem, co už Miloš Zeman předvedl, by bylo zcela adekvátní, kdyby se parlament zabýval otázkou jeho sesazení. Prezidentský úřad není trůnem monarchy, který se může beztrestně chovat jako idiot a přesto jej národ považuje za posvátnou, božskou a nadpřirozenou bytost. Smyslem republiky je to, že každý úřad a každá funkce představují jenom dočasně svěřený úkol a s ním spojené pověření, které je možné v rámci daných pravidel zase odebrat. A to, co tady chybí, jsou ta pravidla. O tom by měl právě jednat parlament. Jak bránit kredit státu, který těžce poškozuje výšinutý a nemorální prezident. Jenže ta hnusná Zemanova estráda vyhovuje těm, kdo tady skutečně vládnou a mají díky tomu „klid na práci“. Pro pořádek uvádím, že to není předseda vlády. Ten pouze vytváří iluzi standardní situace.

Ad 4) Podle Šafra je svoboda slova ohrožena od inauguračního projevu prezidenta Miloše Zemana ve Vladislavském sále, v němž údajně „označil novináře jako jednu z asociálních a kriminálních skupin obyvatelstva, paušálně, generalizujícím způsobem. To je od prezidenta republiky opravdu velmi nešťastný a špatný čin. … Já bych chtěl upozornit na princip kolektivní viny, který prezident používá, a který je v liberálním prostředí naprosto nepřijatelný.“ Jedná se o doslovnou citaci z pořadu Pro a proti (minuta 2:30-3:50): Pro a proti (27.11.2014 09:30).

Prezident republiky ovšem svým posluchačům sdělil: „Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním…“ Hlava státu tedy nemluvila o všech novinářích, ale výhradně o těch, kteří se uchylují k manipulaci, etiketizaci a dehonestaci na základě nepravdivých informací. Tedy například o těch, kteří někomu, kdo mluví o jasně vymezené skupině osob, bez mrknutí oka připíšou plošnou paušalizaci bez rozdílu (Jako když Šafr argumentuje emotivním podsunutím: Vy třeba, Renato, nikomu mozek nevymýváte – a přesto jste prezidentem nařčena). Miloš Zeman specifikoval, že mu vadí ti novináři, kteří oplývají „minimem znalostí“ v kombinaci s „maximem sebevědomí“. Šafr se zde viditelně dopustil mediální manipulace a záměrného zkreslení vyřčeného. Tím ovšem diskredituje zejména sebe – a to jako novináře, kterého by snad i někdo měl brát vážně.

Zakouslá demokracie

Když bych měl pojmenovat jeden z hlavních faktorů, jež ohrožují svobodu slova, napadne mne na prvním místě mediální manipulace. Tedy vše, co je občanům zamlčeno či co jim je podáno v křivé perspektivě, jež neodpovídá realitě. Na emocionální výbuchy a nesmiřitelnou nenávist vůči konkrétním lidem i abstraktním příslušníkům celých národů nepotřebujeme novináře. Na to si vystačíme sami. Hlídací psi demokracie by nás svým štěkotem měli upozornit, co nám v prvním hnutí mysli uniklo. Jinak nejsou psy hlídacími, ale vzteklou smečkou utrženou ze řetězu. Smečkou, která zakousne klidně i tu demokracii.

Komentáře

  1. Milos napsal:

    Pekny clanek…zazil jsem komouse, byla to hovada od tech vedoucich vedomych az po ovce nevedome…nicmene, hruzne je zjisteni, ze je tu mame opet, tentokrát se jmenuji havloidi a prodavaji nas za jejich osobní vyhody….zrudy jako safr, stetina, machacek a další byly za komousu opravdu vyjmecne

  2. Carlo Forgetti napsal:

    Dobře zargumentovaný článek.

  3. Pav napsal:

    Probuh , napisy ,okupanti jdete domu , at uz jste tam, hazeni vajicek a rajcat, dyt to muze zpusobit srdecni zachvaty ze,se vojaci udesne zdesi a utecou domu k mame…

  4. Karel Kupka napsal:

    Kdy uz konecne cesky narod procitne z 25 let dlouhe doby temna a zacne tvrde trestat vlastizradce a kolaboranty!!Safr ,Stetina a clenove vlady by meli byt trestani za vlastizrady,cili trestem smrti!!!Ja jsem komouse taky nemusel a toto jsou presne oni…jen prevlikli kabaty a dal skodi nasi zemi…presne jak rika komentar vyse…havloidi si dnes rikaji…pravdolaskari…to je opravdu nechutne,ceho jsou tito zaprodanci schopni!!!Kez by uz prisla doba zuctovani a tyto zrudy skoncily na sibenici!!!

  5. […] Rusko, náš (ne)přítel? [148]: Disidenti.org – Ti, kdo (ne)zaplatí [149]: Disidenti.org – Šafrův odkaz aneb Koho (ne)brat vážně [150]: Disidenti.org – Svoboda a demokracie optikou Tomáše Halíka [151]: Disidenti.org – […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.