Svoboda a demokracie optikou Tomáše Halíka

Čím dál více představitelů „naší“ politické, mediální, umělecké, ale i církevní fronty jednoznačně horuje za několikadenní průjezd americké kolony, nekriticky kladně hodnotí politiku Západu a čím dál hlasitěji odsuzuje kohokoli, kdo přichází s jiným názorem.

Výjimkou není ani Tomáš Halík (Svobodné fórum, 28. 3. 2015). Ten se obrátil k té části občanů, která s Dragounskou jízdou souhlasí a podporuje ji.

Jde nám o významné hodnoty – o čest a o svobodu naší země. Chceme dokázat věrnost a solidaritu našim spojencům. Chceme dokázat, že si vážíme svobody, za kterou tolik lidí v naší zemi přineslo nejvyšší oběti a také že jsme svobody hodni,“ vzkazuje nám Halík. Pozastavme se na chvíli nad okolností, jaké hodnoty (ne)měl ve svém projevu pan Halík na mysli. Zcela stranou nechal zprávy, které se v těchto dnech patrně příliš nehodí:

Organizace International Physicians for the Prevention of Nuclear War (IPPNW, Lékaři proti jaderné válce) nyní přichází se znepokojující studií o počtu obětí globálního tažení USA proti terorismu… Podle konzervativních odhadů způsobily USA smrt – ať přímo či nepřímo – více než 1,3 milionu lidí. Autoři studie nicméně upozorňují na fakt, že toto děsivé číslo může být ve skutečnosti ještě vyšší – až dva miliony mrtvých kvůli vojenskému angažmá Bílého domu ve třech výše zmiňovaných zemích. Výzkumníci dospěli k závěru, že v Iráku byl v důsledku angloamerické invaze zahájené v roce 2003 usmrcen až jeden milion osob, v průběhu okupace Afghánistánu americkými vojsky a silami NATO, započaté v roce 2001, přišlo o život 220 000 osob, a v Pákistánu pak 80 000.“ (Viz USA podle nové studie způsobily ve třech zemích smrt 1,3 až dvou milionů lidí)

Mezi významné hodnoty, jimž máme vyjádřit svou podporu, patří dozajista i metody mučení: CIA: Bush o mučení na Guantánamu věděl a schválil ho. Když se o tomto „problému“ v prosinci 2014 psalo, rakouský deník Die Presse uvedl, že ačkoli mučení probíhalo za Bushovy vlády, role USA jako světové morální autority je tímto zpochybněna. „Pro americké diplomaty bude nyní sotva možná obhajoba lidských práv v zemích jako Rusko nebo Čína,“ hodnotil situaci rakouský komentář. Ponechme nyní stranou, že „morální autoritu“ ztratili představitelé USA již dávno před touto informací – namátkou můžeme jmenovat bezprecedentní bombardování Bělehradu v roce 1999 či agresivní válku proti Iráku bez mandátu OSN v roce 2003. Pokud Tomáš Halík není schopen tuto realitu reflektovat, je něco špatně. Netuším potom, jaké hodnoty je vlastně ochoten podporovat – a proti jakým se naopak vymezuje. Mluví-li o svobodě a solidaritě, není možné, aby zavíral oči před zjevnými fakty, která upozorňují, že nejsou „hodné“ a „zlé“ velmoci, ale toliko velmoci, které používají stejné prostředky k dosahování svých cílů. Nevytvářejme báje o „dobru“ a „zlu“, jež neodpovídají dění na velmocenské šachovnici. Zvláště, když my máme hrát roli „prostých pěšáků“.

Režim válečného zločince Putina rozdmýchává staré ruské a sovětské imperiální sny a neštítí se žádných prostředků, aby si podrobil bývalé území sovětské říše a dostal pod svou kontrolu její bývalé kolonie včetně naší země. Na našem území čile operují agenti ruské rozvědky a Putinova pátá kolona má své horlivé zastoupení i v nejvyšších patrech naší současné politické scény,“ pokračuje Halík ve svém výlevu.

Grafická úprava: Jiří Schmied II.
Zdroj původní fotografie: Petr Novák, Wikipedia (che) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons

Nevím, jak přišel na to, že Putin křísí „sovětské imperiální sny“. Kromě anexe Krymu, k níž došlo po určitých událostech, jež je ještě zapotřebí došetřit, zatím žádné další pokusy Ruska o „Drank nach Western“ nevidíme. Zato západní vojáci jsou Rusku čím dál blíže a zbraně na ně namířené se množí. Je s podivem, že pro pana Halíka není podstatné, co se děje v Libyi, v Jemenu, v Sýrii či v Iráku. Sem svou pozornost evidentně upírat nemáme, aby nám to nenarušovalo náš „správný pohled na dobro“.

Nepřátelé demokracie z obou extrémních pólů, komunisté i pravicoví neofašisté, náckové a šovinisté se dojemně spojují, aby verbovali ochotné statisty pro protestní akce proti průjezdu našich spojenců a opatřili tak ruské propagandě lživý obrázek o morálním a politickém stavu naší země.

Opět ta osvědčená etiketizace. V čem má pan Halík částečně pravdu, je smutný fakt, že některá levicová a ve své povaze antifašistická hnutí jsou ochotna kooperovat s těmi, vůči nimž by se měla jednostranně vymezit. Tím poškozují své jméno i hodnověrnost svého protestu. Na druhou stranu je třeba říci, že odpor vůči „západní politice“ je zcela legitimní – a není možné si vystačit konstruktem o „placené páté koloně“ či o „duševně zaostalých“ (Např. viz Odpůrci amerického konvoje, jste blbci, devianti a Putinovi agenti, stydíme se za vás, vzkazují tito politici. A Stropnický, Bělobrádek, Gazdík dodávají…). Je s podivem, že se neozývají různé instituce, které by se jistě ozvaly, kdyby si „blázny“ a „duševně handicapované jako takové“ brala do úst naše hlava státu.

Tomáš Halík záměrně nevidí zlo na Ukrajině. Nezajímá ho, jak se v této zemi (ne)chrání svoboda projevu, jak se v ní (ne)řeší nejrůznější korupční aféry a jak v ní oligarchové uzurpují moc. Nad Jaceňukovým historickým výkladem, kdy Stalin údajně napadl Hitlera, se nepozastavil. Stejně tak ho zjevně netrápí pokus ukrajinských poslanců, kteří chtěli podvrhnout falešné důkazy o „ruské agresi“, které by mohly dostat USA do války proti Rusku.

Naši spojenci na Západě se také poučili z historie a dnes už vědí, jak důležité je bránit svobodu a demokracii v srdci Evropy. Právě v těchto dnech nám i světu dávají najevo, že nejsme a nebudeme sami, kdyby snad zlo, které vidíme zejména na ruské agresi na Ukrajině, chtělo zaútočit na naši zemi,“ vede si Halík svou.

Oporu by pan Halík našel u Zdeny Mašínové. Ta v souladu se svým pohledem na loupežnou vraždu a popravu odzbrojeného a bezbranného člověka, které vydává za hrdinství, šíří nenávist vůči hlavě státu: „Je ostuda, že ten ožrala z Hradu jede do Moskvy. Bude tam sedět se Severokorejcem a jinými individui a dívat se na přehlídku vojsk, která se po čtvrt století chovají tak, jak se chovají třeba na Ukrajině. Někdo by ho měl na Hradě vyhodit z okna.“ (Více viz Zdena Mašínová: Z odpůrců průjezdu konvoje je mi na zvracení. A Zemana by měl někdo vyhodit z okna)

Projev pana Halíka je bohužel klasickou ukázkou selektivního přístupu k lidským právům. Tato koncepce je podle mě neudržitelná, protože měří dvěma metry – a je tak snadno napadnutelná. Smysl má pouze systémová a komplexní obrana lidských práv – na principu univerzálnosti.

Je sice hezké, že nás pan pan Halík nabádá: „Dnes řekněme našim spojencům: V jednotě s Vámi ubráníme svobodu a demokracii!“ ale za mnohem důležitější považuji definici svobody a demokracie, aby se nám nemohlo stát, že v jejím jménu budeme proti oběma „ctěným dámám“ bojovat.