Tažení Britských listů za pravdu a lásku?

Pokud se někdo rozhodne být arbitrem přes posuzování, co je či není pravdivé, měl by být sám tím, kdo půjde příkladem. Těžko nás o tom, že je špatné druhé nálepkovat, přesvědčí někdo, kdo sám nálepkuje, až se mu za patami práší. Důvěryhodnost. Konzistentnost. Nepoužívání dvojích metrů a selektivního přístupu. Jedině takovýmto způsobem máme šanci někoho oslovit. Jinak zdiskreditujeme nejen sami sebe – ale především obsah, který hájíme nebo kritizujeme.

Ve svém poměrně obsáhlém předvánočním zamyšlení na Literárních novinách (Více viz Ohlédnutí za rokem 15) jsem mimo jiné sdělil, že se v tomto roce hodlám zabývat především analýzou naší pseudoalternativní scény, která v mnoha ohledech znemožnila a nadále znemožňuje nejen podmínky k racionální debatě, ale hlavně k vytvoření smysluplné protisystémové alternativy. Za tímto účelem se vracím na server Disidenti.org, kde jsem již celou řadu článků upozorňujících na pokrytectví mainstreamu i rádoby alternativ publikoval (Více viz Disidenti.org – Marek Řezanka).

Přetvářka si nevybírá..

Tématem mých prvních dvou článků v roce 2016 bude přetvářka. Přetvářka dvou – na první pohled naprosto odlišných – autorů. Jeden z nich se prezentuje jako zastánce uprchlíků, druhý jako jejich odpůrce. Pokud se ovšem ponoříme hloub do jejich článků, zjistíme nečekané styčné plochy, z nichž jednou je obrana NATO jako organizace, již potřebujeme a jež nás ochrání.

Jeden se nás snaží přesvědčit, že se v jinak důležité organizaci, která garantuje naši bezpečnost (sic!), našla černá ovce, které je nutno se zbavit – a vše bude v naprostém pořádku: „Turecko je rovněž zvláštním členem NATO. Především z hlediska polohy logicky nemá co dělat v rámci aliance, jež měla chránit západní Evropu před Sovětským svazem. Ani dnes nelze předpokládat ruský útok na Evropu přes Turecko. V řadě případů se Turecko odmítlo podílet na akcích států NATO, například v době války proti Iráku. Dále lze připomenout, že vojensky napadlo Řecko v době kyperské krize. Z toho vyplývá, že Turecko nebylo a není pro evropské státy NATO přínosem, naopak spíše vytváří bezpečnostní rizika, především současnou podporou islámského terorismu. V podstatě je pouze účelovým spojencem USA pro válku s Ruskem, potažmo Evropou (stejně jako stát islámských teroristů a narkomafiánů v Kosovu), což je aktuálně opět bezpečnostní riziko pro Evropu.“ (Více viz Martin Koller: Turecko je pro nás větším nebezpečím než Islámský stát. Teroristům zbořit dům a vyhnat rodinu. Konvička mi přiznal, že udělal blbost, ale…). Tomuto pánovi se podrobněji budu věnovat až ve své další stati.

Kritické médium?

V následujícím příspěvku se hodlám zaměřit na články Karla Dolejšího publikujícího v Britských listech.

Britské listy měly být médiem, které bude alternativní k mainstreamu a které bude klást důraz na kritické myšlení a pluralitu názorů. Takovýmto médiem bohužel již drahnou dobu nejsou. Pojďme se nyní podívat na nejkřiklavější příklady, na nichž si můžeme demonstrovat aplikaci dvojích metrů, etiketizaci, vytrhávání z kontextu a upřednostnění emocionálních výkřiků nad racionální analýzou faktů.

Karel Dolejší patří k těm, kdo tvrdošíjně odmítají skutečnost, že by se Rusko mohlo cítit rozšiřováním NATO na východ ohroženo a že po pádu tzv. železné opony NATO vlastně ztratilo schopnost komukoli garantovat mír (přitom se stačí ohlédnout do roku 1999 na bezprecedentní bombardování Bělehradu). Dolejší si mimo jiné posteskl, že se „v České republice shromažďují ti, kdo zbožňují Vladimira Putina, a protestují proti bezvýznamnému průjezdu amerických vojáků z východu na Západ, z potenciálně krizové oblasti na základnu, kde pobývají desítky let a kde mají být i podle ustanovení smlouvy NATO-Rusko“ (Více viz „Fuck NATO?“). Argumentu, že onen průjezd de facto znamenal demonstraci síly a že v době, kdy se měla řešit situace na občanskou válkou rozvrácené Ukrajině, nevěnoval sebemenší pozornost.

Onálepkovat každého, kdo nesouhlasí s politikou Západu vůči konfliktu na Ukrajině, jako „zbožňovatele Putina“, je krátkozraké a nebezpečné. Znemožňuje se tak vedení racionální diskuse, kde se vyměňují rozdílná stanoviska a kde se porovnávají různá fakta.

Proč se věnovat právě osobě K. Dolejšího? Protože si na jeho příkladu můžeme názorně demonstrovat, jak lze jakékoli téma zcela diskreditovat a nahrát těm, kteří se na něm snaží vytěžit politické body. Pokud občané přestávají věřit mainstreamu, neboť ten totálně selhal jako relativně nezávislý zpravodajský kanál, hledají kdekoli a upínají se k čemukoli.

Nikoho nepřesvědčíme, uchylujeme-li se k útokům na své oponenty, k jejich zesměšňování, ponižování, k jejich dehonestaci. Obhajujeme-li kohokoli nekriticky a pomocí falše, prokazujeme mu medvědí službu. Místo, abychom mu pomáhali, tak mu vytváříme další a další nepřátele.

Spočtěme slovo „lež“…

Co mě při otevření Britských listů udeří do očí, je frekvence tvrzení, jak jeden konkrétní politik lže. Tímto konkrétním politikem má být Miloš Zeman. K žádnému jinému politikovi nepřistupují Britské listy s takovouto razancí. Co na tom, že nás K. Schwarzenberg jasnovidně poučoval, jak v Libyi a na Ukrajině zavládne nový duch svobody a prosperity? Co na tom, že ukrajinští poslanci podvrhli fotografie o údajné ruské invazi? Co na tom, že Jaceňuk překroutil historii ve smyslu, že Stalin napadl Hitlera?

Ve shodě s českým mainstreamem se zkrátka musí dokázat, že jediný lhář je prezident Miloš Zeman – a že lže, kudy chodí (i kdyby stokrát říkal pravdu). Ze lhaní byl například obviněn v souvislosti s prohlášením, že na Ukrajině žádná ruská agrese neprobíhá a že to, co se tam odehrává, je tragická občanská válka, v níž se angažují vojáci z různých zemí – a nejvíce z Ruska.

V poslední době pak Britské listy do M. Zemana tepou kvůli jeho postoji k imigrační vlně. To by bylo v pořádku, pokud by jeho argumenty věcně vyvracely a přispěly tak k diskusi, jak pomoci – a současně se neohrozit.

Uvědomme si jedno. Politici nejsou vědci, analytiky, aby se šťourali v detailech a vysvětlovali lidem nejrůznější nuance. Pokud někoho oslovují, pak jazykem jednoduchým a sdělením triviálním. To samo o sobě ještě nemusí být lež.

Z Britských listů však na nás září text:

Mezi uprchlíky je 80 % mladých mužů“ – „Toto tvrzení je lež.“ (Více viz Miloš Zeman lže).

Kdyby byl Zeman slušný člověk, vyvinul by úsilí, aby Evropa ve společné koordinaci se o uprchlíky podělila a pomohla vyřešit tuto děsivou humanitární krizi. Kdyby se na jejím řešení podílely všechny evropské národy tak, jak to dělá Německo a Švédsko, problém by zmizel, protože uprchlíků není ani jedno procento evropské populace. Bylo by také odstraněno jejich nelidské utrpení.“ (Více viz Miloši, proč lžeš?).

Když „slušní“ haní „neslušného“…

Místo argumentů, které by Zemanovy výroky vyvracely, jsme svědky osobních útoků na Zemanovu osobu. Prý to není „slušný člověk“. Stejně tak zde chybí jakýkoli důkaz pro tvrzení, že kdyby se na řešení krize podílely všechny „evropské národy stejně jako Německo či Švédsko, problém by zmizel“. Chybí odhady počtu imigrantů, jejich věkové složení, jejich vzdělanostní struktura, sociální status, země jejich původu. Zcela je pomíjena otázka integrace těchto lidí do jednotlivých evropských zemí – a v potaz se nebere ani sociální úroveň celé řady států – Řeckem či Španělskem počínaje (opravdu nevidíme celé generace tamních mladých lidí, kteří nemají budoucnost a jsou odsouzeni k nezaměstnanosti?), přes válkami postižený Balkán až po sociálně velmi nestabilní střední Evropu.

Postrádám studie, jež by se věnovaly rozpadu evropského modelu welfare state po pádu tzv. železné opony – a vliv tohoto procesu na možný rozpad Unie. Není možné na jedné straně kritizovat kapitalistický systém jako nedemokratický a antihumánní – a na druhé straně se tvářit, že tento systém bez mrknutí oka vyřeší imigrační krizi. Nevyřeší, protože z podstaty věci – zajištění maximálního zisku pro co nejužší mocenskou skupinu – není humanity schopen. Vidíme to dnes a denně na příkladech katastrof, které ohrožují naše životní prostředí (masivní ropné úniky, požáry pralesů, jejich plošné mýcení, bezlimitní lov velryb atp.). Pokud někdo hlásá, že stávající systém je demokratický a humánní, odporuje realitě, jíž jsme svědky.

Jestliže někomu skutečně záleží na lidech, kteří jsou v zoufalé situaci na útěku ze zemí, kde zuří válka či kde je nepředstavitelná bída, měl by začít tím, že podnikne kroky k ukončení válek a bídy. V tom případě se ale musí postavit samotnému systému. Jinak se točíme v bludném kruhu.

Někteří migranti přicházející do Evropy jsou podle šéfa německé kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena radikálové z takzvaného Islámského státu a mohou plánovat útoky. Maassen připustil, že 70 až 80 procent migrantů tvoří mladí muži ve věku od 16 do 35 let. Tito muži pocházející převážně ze Sýrie a Iráku přišli do styku s válkou, někteří mají válečnou zkušenost, někteří bojovali za IS a někteří mají příkaz k boji.

„To je moment, který nám dělá starosti a na který si dáváme pozor“, řekl šéf spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV).
Více viz Šéf německé kontrarozvědky: Mezi migranty jsou i radikálové. V Berlíně zadrželi džihádisty.

Jak nikoho zaručeně nepřesvědčíme…

Tím, že budeme tuto skutečnost bagatelizovat, potřebným nepomůžeme. Naopak. Vzbudíme u lidí toliko nedůvěru – a čím více budeme problémy zastírat, tím více budeme nedůvěryhodní. Pomáhejme – ale současně řešme bezpečnostní rizika – a netvařme se, že neexistují.

Toho ovšem Britské listy nejsou evidentně schopny a zřejmě si myslí, že čím více budou tepat do Zemana, tím se uprchlíkům povede lépe.

[„Muslimské bratrstvo začne“] postupně ovládat Evropu tak, jako se to děje v některých západoevropských městech, kam se už teď policisté v noci bojí jet,“ prohlásil Miloš Zeman podle serveru IDnes ZDE.“ (Viz Miloši, proč lžeš? II

Doslovná citace M. Zemana je: „Nemůže zahájit válku proti Evropě, na to nemá síly, ale to, co může udělat, je připravit rostoucí migrační vlnu a postupně ovládat Evropu tak, jako se to děje v některých západoevropských městech, kam se už teď policisté v noci bojí jet.“ (Více viz Zeman: Vnímám sílící obavy. Uprchlíky organizuje Muslimské bratrstvo).

Nevím, kam se bojí chodit policisté. Jistě, nemůžeme se držet mýtů, jaké šířila např. propaganda Fox News (Více viz Nemuslimům vstup zakázán? Ghetta a no-go zóny jsou podhoubím kriminality v Evropě).

Současně se ale nemůžeme tvářit, že nevíme, co se dělo v roce 2005. Předměstí Paříže, kde žijí především rodiny přistěhovalců, sužuje vysoká nezaměstnanost a mládež trápí takřka nulová budoucnost. „Žije tam přes 60 procent obyvatel mladších třiceti let, ale nezaměstnanost tam přesahuje 40 procent.“ (Více viz SPECIÁL: Přistěhovalci rozpoutali násilí ve Francii).

Zapomínat bychom neměli ani na nepokoje v Británii v roce 2011 (Více viz Jeho smrt rozpoutala nepokoje v Británii. Nešlo to jinak, tvrdí soud). Skutečně tento systém nemá problém?

V záplavě etiketizujících článků, které hrají na emoce, ale nepracují s fakty (viz výše uvedené odkazy), se občas objeví statě, které argumentují a polemizují na základě poznatků – a proto mají svou cenu (Více viz Český prezident je opět vedle jak ta jedle). Bohužel jsou tyto statě osamoceny a zapadají – a nemohou vyvážit balast výlevů, které nevedou dialog, ale urážejí, zesměšňují, razítkují a tváří se nadřazeně – což pro jakoukoli debatu značí její zabití hned na samém začátku.

Kubáček je také lhář?

Například politolog Jan Kubáček vnímá Zemanův projev ve zcela jiném světle než Britské listy: „Je pravda, že prohlášení to byla silná. Setkáváme se s nimi ale i od představitelů bezpečnostní komunity – evropské, mimoevropské i tuzemské. Střelba nezajištěnou zbraní to tedy není. Překvapilo mě, že Miloš Zeman zůstal u stejných prohlášení, ale už si je opíral o argumenty a vyjádření zahraničních státníků. V tomto ohledu už Miloš Zeman neriskoval… Statistiky jsou různé. Odlišná je zase statistika německých pohraničních sil a bezpečnostních sborů. Tam se mluví o 70 a 75 procentech. Všechny se ale shodují, že tou většinou jsou mladí muži… Největší problém je ten, že se nevede otevřená debata o reálných datech. Pokud by k tomu tato slova vedla, bude to jenom dobře.“ (Více viz Zeman očividně věděl, co říká. Obsáhlý rozbor tvrdých slov prezidenta z veřejnoprávních vln).

Lze předpokládat, že se hned najde někdo, kdo upozorní, že Kubáček byl mediálním poradcem zdiskreditovaného R. Johna za zdiskreditované a rozpadlé Věci veřejné.

Ano, politolog by se neměl pouštět do politiky. Mnohem více bychom ale pak museli křičet v případě pana Ženíška (top politologa a antiruského ideologa za TOP 09) – o Brzezińskim, Kissingerovi či Huntingtonovi ani nemluvě. Nebo o tom, že bývalý poradce amerického prezidenta George Bushe a bývalý šéf Světové banky Paul Wolfowitz vede mezinárodní skupinu pro kontrolu zbrojení.

Co mi velice schází, jsou efektivní kroky vůči všem, kdo na neštěstí davů vydělávají – a nemám na mysli toliko rozsáhlé pašerácké sítě. Je vždy tragické, když se životy lidí stávají hříčkou v rukou manipulátorů a bezcitných obchodníků s lidským zoufalstvím. Snažme se oddělovat ty, kdo se na zmaru jiných přiživují a obohacují od těch, kteří trpí. Můžeme být brzy v kůži těch trpících. Není nic tak krátkozraké, jako si myslet, že válka v Sýrii, která pošilhává po Íránu, je daleko – a že se nás netýká. Je to válka, do níž se zapojuje čím dál více zemí, jež sledují všechno možné, jenom ne blaho Syřanů.

Ptejme se, jak nás naši politici ochrání, pokud by se válka v Sýrii přetavila v celosvětový ničivý konflikt. Obávám se, že odpověď na tuto otázku nás neuklidní.

Opakovaně jsem upozorňoval, že sprostota a nenávist není prostředím pro věcnou debatu – a že právě toto prostředí potom produkuje podhoubí pro různé podoby extremismu (Více viz např. Kde sranda končí…).

Hlavně se držme faktů…

Karel Dolejší z Britských listů antizemanovskou a antiruskou umanutost ani neskrývá: „Zjistit, že hlava státu opakovaně lže, zabere jen pár minut. Ale to už není důležité: „Velmi snadno si i člověk se základním vzděláním může zjistit, že tvrzení jako „velká většina migrantů jsou mladí a zdraví muži“ je naprosto neudržitelné. Přesto právě tohle slýcháme od hlavy státu, opakovaně, ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, ale i při výjezdech do regionů.“ (Více viz Zjistit, že hlava státu opakovaně lže, zabere jen pár minut. Ale to už není důležité).

Tvrzení „i člověk se základním vzděláním může zjistit“ je klasickou manipulativní figurou, která má dotyčného dehonestovat. Škoda jen, že se Karel Dolejší více nevěnoval údajům Lékařů bez hranic. Ti poukazují nejen na to, že ve většině případů migrují právě mladí silní muži – ale také uvádějí důvod tohoto faktu: Protože cesta je náročná, protože často zastupují slabé a chudé, kteří se cesty zúčastnit nemohou a protože mají zlepšit postavení těch, kteří se na jejich cestu složili.

Muži tvoří podle UNHCR dvě třetiny všech uprchlíků a migrantů, kteří letos přicházejí do Evropy. Spolu s nimi cestuje 20 % dětí a 14 % žen.“ (Více viz UNHCR Refugees/Migrants Emergency Response – Mediterranea) Cesta přes moře je extrémně nebezpečná. Uprchlíci a migranti jsou vystaveni fyzickému i sexuálnímu násilí. Jedna z našich lékařek, která pracuje s uprchlíky a migranty přijíždějícími do Itálie, vypověděla, že většina žen, s nimiž se setkala, během své cesty znásilněna (Více viz Válečná zóna? Mnohem horší. Lékařka popisuje práci s uprchlíky) „Je proto pochopitelné, že se muži vydávají na těžkou a nebezpečnou cestu sami. Pokud uspějí a získají azyl, můžou po využití práva na sjednocení rodiny přivést zbytek rodiny bezpečně a legálně.“ (Více viz 12 otázek a odpovědí k uprchlické krizi)

Bojujme proti sprosťákům…

Pokud se někdo nestačí diskreditovat aplikací dvojích metrů a nálepkováním názorových oponentů, sprostota a nadávky dílo zkázy dokonají:

Normální společnosti však na rozdíl, jak se zdá, od společnosti české, mají ještě dostatečné množství odolnosti, aby se proti těmto pokusům normalizovat idiotství razantně postavili – jak svědčí celosvětová zuřivá reakce proti Trumpovým nejnovějším nesmyslům. Kéž by tatáž reakce globálně postihla i Miloše Zemana – no, ono se to do určité míry děje. Proto mu, Parlamentním listům a podobně primitivním médiím, destabilizujícím ruku v ruce s politiky jako Zeman českou společnost nesmysly, věnujeme tento kreslený komentář, který platí pro ně neztenčenou měrou jako pro Trumpa.“ (Více viz „Kreténi, probuďte se!“)

Jak si může vůbec autor dovolit tvrdit, že česká společnost není normální? Čím toto dokládá? Nehází snad příslušníky určitého národa do jednoho pytle?

Za něco nehorázného potom považuji výrok J. Čulíka na adresu národního obrození, bez něhož bychom tu dnes nebyli: „Už jsem tu několikrát litoval českého národního obrození, které v době, jež netušila nic o globalizaci, proměnila češtinu na úrok mezinárodního jazyka němčiny ve výlučný nástroj komunikace v české kotlině, a izolovala tak českou veřejnou debatu od zahraničí, takže v exotické češtině, jíž mluví jen pár milionů lidí, mohou potrhlíci v médiích tvrdit bez korekce mezinárodním kontextem jakékoliv nesmysly a média jim to publikují a lidi jim to nekriticky žerou. Což by nedělali, kdyby měli přístup k širším informacím, než jsou jen bludy většinou šířené v češtině.“ (Více viz Česká obsesivní představa, že uprchlíci jsou paraziti a teroristi, je rasistická a šílená)

Na jednu stranu se snaží J. Čulík tvářit jako odpůrce paušalizací – a na stranu druhou se jich sám dopouští a obhajuje autora, který vypouští jednu generalizaci za druhou (zejména ve svém nepokrytě antiruském diskursu).

Nevytvářejme si vlastní fakta…

Pro další argumentační faul Britských listů nemusíme chodit daleko:

Je realistické věřit, že Miloš Zeman „neznal Konvičku“?: „Češi jsou povětšinou zbabělci… Jenže Češi jsou většinou zbabělci a k nim se zřejmě přičítá i nynější český prezident. Po zahájení trestního stíhání proti šéfu IVČRN nám sdělil nejprve Zemanův mluvčí Ovčáček, a pak – zřejmě ve strachu – i Zeman sám, že „on vůbec Konvičku nezná“. „Ani neznám jeho křestní jméno“, dodal. (Více viz Je realistické věřit, že Miloš Zeman „neznal Konvičku“?)

To, že všichni Češi jsou zbabělci, se v poměrně krátké stati opakuje hned dvakrát. Jak pak máme věřit tomuto člověku, že odsuzuje etiketizaci? Navíc je tu řečeno něco, co nebylo vyřčeno. Skutečně M. Zeman prohlásil, že pana Konvičku nezná? Výrok „Na Albertově jsem ho viděl poprvé“ nelze zaměnit s tvrzením „Pana Konvičku neznám“. Můžete si přečíst o řadě lidí, které ale v životě nepotkáte. Proč tedy Britské listy (a nejen ony) manipulují čtenářem?

A co důkazy – nebyly by?…

Co by M. Zeman mohl odpovědět na stížnost Britských listů, že „Úřad českého prezidenta stále ještě nedodal důkazy pro Zemanovo tvrzení, že 90 procent uprchlíků jsou „ekonomičtí migranti““ Že tuto informaci rád doloží, jakmile Britské listy dodají důkazy o ruské invazi na Ukrajině. O invazi, o níž pompézně psaly, ale kterou svět – doslova a do písmene – neviděl (a jediný hodnověrný důkaz o její existenci nemá).

Hlavně plaťte, holoto líná…

Své mainstreamové vidění světa doložil K. Dolejší i v případě svého hodnocení událostí v Řecku: „Dodnes se třeba vypisuje dekády stará historie koloniálních dobrodružství USA v Latinské Americe – a vedle toho se beze všeho hájí minulý i současný ruský kolonialismus na Ukrajině či kdekoliv jinde.“ (Více viz Je Řecko evropskou kolonií?) Docela by mě zajímalo, jak Rusko kolonizuje Ukrajinu – nějaké důkazy by nebyly?

Nacionalistická ani „antikapitalistická“ rétorika by neměla zakrývat zásadně rentiérský charakter ekonomického „programu“ hnutí Syriza – „Vy nám budete půjčovat, my nebudeme splácet a budeme národně hrdí, nemůžete totiž ponižovat řecký lid“. Tady nejde o nějakou nezávislost, nanejvýš tak ještě slovní. Ve skutečnosti je cílem kombinace naprosté finanční závislosti na Bruselu a okázalé, na odiv vystavované náhražkové politické nezávislosti.

S kýmpak že nám to tu pan Dolejší názorově souzní?

„Pan prezident se nebude vměšovat do vnitřních řeckých záležitostí. Zastává ale obecný názor, že dluhy se mají platit“, uvedl Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček. (Více viz Zeman: Dluhy se mají platit. Kalousek: V Řecku vyhrály lži).

Jistě, dluhy se platit mají. Ale jak pan prezident Zeman, tak univerzální a všestranný analytik Britských listů Dolejší by měli říci, kdo tyto dluhy z velké části nadělal. Opravdu ti, na něž dopadlo břímě splácení?

Prognóza Karla Dolejšího: Kapitalismus nekončí…

V následující stati K. Dolejší po vzoru mainstreamových médií „dokazuje“, že stávající systém nemá alternativu:

Kdyby investoři skutečně mohli získat tak velké výhody díky eliminaci zaměstnanců elektronizací a robotizací, jak sugeruje Mason, už by to dávno dělali a vůbec na nic by se neohlíželi. Jenže to právě nelze doložit žádnými tvrdými daty. Naopak, místo ubývání pracovních míst a menšího přírůstku nových, vysoce náročných na kvalifikaci a dobře placených, vidíme, že i v USA, kde jsou mzdy mnohem vyšší než třeba v Číně nebo Indii a vyplatilo by se na nich systematicky šetřit, elektronizace a robotizace nevedou k výraznému poklesu tvorby nových míst. Místa dokonce přibývají rychleji, než by hypoteticky měla, jsou však téměř jistě také mizerněji placená, než dosavadní, dokonce velmi pravděpodobně zahrnují i větší podíl manuální práce.
Kapitalismus tedy přinejmenším zatím neskončil ani nekončí. Ačkoliv si oba názoroví oponenti, Mason i Henwood, osobně přejí konec kapitalismu, pouze v Masonově případě to vedlo k politováníhodnému zaslepení vůči datům, která vytouženému přání odporují.
“ (Více viz Proč nelze „konec kapitalismu“ doložit ekonomickou statistikou z USA?).

Kdyby se pan Dolejší pokusil o hlubší rozbor stávajícího systému, jistě by narazil na celou řadu střetů technického pokroku právě s limity tohoto systému. To, proč úplná robotizace neproběhla, má několik důvodů, jedním z nich je to, že mocenské elity „šetřily čas“. Přece proti sobě nepoštvou masy nepotřebných. Nejprve musí tyto masy rozdělit a poštvat proti sobě.

Na to, aby kapitalismus skončil, nepotřebuje alternativu. Zničí se sám. Není možné donekonečna maximalizovat zisky pro co nejužší skupiny na úkor naprosté většiny ostatních.

Možná se pletu, ale osobně očekávám kolaps stávajícího systému v horizontu maximálně tří let – a to záměrně nadsazuji (ve skutečnosti se může jednat o mnohem kratší dobu – dynamický tep dějin je nyní až děsivě zběsilý). Stačí se podívat na velmocenský střet v Sýrii s přesahem na zájmy USA v Íránu.

Co je dovoleno Dolejšímu, není dovoleno Zemanovi?

Pokud Britské listy správně poukazují na fakt, že zatím neexistují hodnověrné důkazy o tom, že migrační krize je řízenou invazí, měly by zpytovat svědomí ohledně svého bubnování do války proti Rusku:

Někteří stále čekají, že se Putin bude obtěžovat s oficiálním oznámením invaze, jako by už nedosahoval svého podstatně sofistikovanějšími a méně rukolapnými metodami, jež toto vyhlášení vůbec nevyžadují. Nebo že ruský prezident alespoň provede nějaký krok, který by bylo možno označit za oficiální začátek invaze. To rozhodně dává smysl. Sestřelení letadla v šesti a půl kilometrech či raketometné přepady armádních postavení jsou samozřejmě akcemi „občanské společnosti“, nejspíše asi doněcké myslivecké jednoty. Premiérem samozvané Doněcké lidové republiky je Rus, velitelem oddílů je Rus, takže kdo by vůbec pochyboval o spontánním ukrajinském původu separatistů.“ (Více viz Kdepak, to není invaze!)

Proč by se K. Dolejší obtěžoval nějakými otázkami, nejasnostmi a pochybnostmi ohledně sestřelení letounu nad Ukrajinou. Tyto nejasnosti a pochybnosti přetrvávají dodnes (trasa letu, komunikace, odklízení trosek, způsob sestřelení a použitá technika, neexistence průkazných satelitních snímků, atp.). Pan Dolejší měl ovšem jasno, ještě než střepiny letadla dopadly na zem.

Nejhorší zde ale není, že nectí presumpci neviny. Na to jsme u mainstreamových novinářů zvyklí. Mnohem závažnější je fakt, jakým své čtenáře klamal o domnělé ruské invazi. Záměrně bagatelizoval fašizaci vlády, která se k moci dostala nelegálně – a proti velké části svého národa rozpoutala občanskou válku.

Pár slov k anexi Krymu

Studie profesora Katchanovského, z níž vycházel při zkoumání dění na Ukrajině profesor Sapir, se u nás bohužel příliš necituje. Popírá ovšem jednoznačnost anexe Krymu jako ruské agrese a upozorňuje na okolnosti, za nichž by vyznívala úplně jinak: „Ve světle toho, že současná vláda v Kyjevě nemá zájem o objasnění celé této záležitosti, chopili se tohoto úkolu nezávislí experti z oblasti politických věd. Jejich práce byla představena před několika týdny profesorem Katchanovskim na půdě ottawské univerzity. Katchanovski došel při pečlivé analytické práci a zkoumání zdrojů, jež pochází v drtivé většina z promajdanského tábora, k jasnému názoru. Podle jeho mínění operovali odstřelovači zevnitř a jednotky věrné Janukovyčovi pouze opětovaly střelbu. Většina zabitých demonstrantů se tak ocitla v křížové palbě a byla zasažena zezadu, protože před nimi stály policejní jednotky… Pokud Viktor Janukovyč opustil Ukrajinu o vlastní vůli, potom následná změna vlády nijak nenarušuje ústavní pořádky platné v zemi. Jestliže se tak ale rozhodl z důvodu svého ohrožení, může být taková změna režimu naopak považována za porušení ústavy. To by znamenalo, že následná referenda na Krymu a východní Ukrajině je možné považovat za legitimní.

Novinář W. Bittner, profesor J. Sapir, šéf francouzské rozvědky Ch. Gomart – to jsou vskutku zajímavá jména „prokremelských“ agentů. Ještě bychom k nim mohli přiřadit politologa R. Landmana, který poukazuje na fakt, že „Washington dodal ukrajinské armádě těžké bojové zbraně na začátku konfliktu v dubnu (2014), a možná ještě před vypuknutím války. Klíč k pochopení situace spočívá v tom, že USA vždy vyzbrojovaly Kyjev, a Obamovo prohlášení teprve o záměru dodávat zbraně je lež! NATO a ukrajinské vzdušné síly disponují stále vybavením dodávaným z iniciativy Bílého domu.“ Všechna tato jména by si například paní Slonková měla pečlivě poznačit. Aby byl její seznam „ruských agentů a zrádců jediné pravdy“ úplný.

Obránce míru, nebo obhájce války?

K. Dolejšího vnímám jako člověka, který v rozporu s přáním většiny – tedy přáním, aby nevypukla třetí světová válka – štval právě do podobného zničujícího konfliktu – a to na základě nepravdivých a silně zkreslených tvrzení:

Můj osobní názor, za nímž si ovšem silně stojím, je, že bude pro Evropu nakonec ještě mnohem lepší, pokud válku, jíž se opravdu nelze zbavit zaklínáním, dál povede Porošenko (i s neschopným policejním generálem v čele ministerstva obrany, ale samozřejmě lépe bez něj), než ten, kdo by ho mohl podle logiky revoluce ve funkci ukrajinského prezidenta vystřídat.“ (Více viz Koně můžeš přivést k vodě, aneb Mír, mír, mír, jako hajzlpapír).

K. Dolejší bezostyšně zaměňuje výskyt ruské vojenské techniky či ruských vojáků na ukrajinském území s invazí (a nedodává, že jsou tam přítomni vojáci z různých zemí včetně USA – stejně jako je tam přítomna vojenská technika z jiných států včetně USA):

Mimo český mainstream, v „alternativních“ médiích, se bohužel dlouhodobě velmi emfaticky prosazuje pohled, podle nějž za všechno špatné na Ukrajině může prakticky jen jedna strana, „fašistický“ Kyjev, kdežto druhá prý podniká na území sousedního státu výhradně vynucené defenzívní kroky. Je potom logické, že ti kdo prosazují tuto selektivní interpretaci „nevidí“ žádné ruské vojáky na Ukrajině (třeba že tam jsou od počátku různou formou přítomni a nikdy neodešli), „věří“ prohlášením ruského ministra zahraničí Lavrova spíše než množství často důkladně geolokalizovaných videozáznamů a fotografií v otevřených zdrojích svědčících jasně proti jejich víře, o zpravodajských informacích už ani nemluvě.“ (Více viz Ruské tanky na Ukrajině – a co dál, „mírotvorci“?).

Však já už si svou prosadím…

Pokud někdo na základě fakt vyvrací Dolejšího jednostranné apokalyptické vnímání Ruska a Putinova režimu jako zdroje všeho zla, dočkáme se jeho podrážděné obrany, která shazuje všechny protiargumenty, aniž s nimi polemizuje a věcně je vyvrací: „Veselý tvrdí, že předkládá „obecnou“ polemiku, v ní však nemá v pořádku ani nejzákladnější výchozí fakta. Diskutovat o obecných závěrech učiněných z fakticky nesprávných předpokladů – například o tom, zda má Moskva v plánu dále vojensky expandovat a případně kam – by za daných okolností, obávám se, bylo poněkud nadbytečné.“ (Více viz Uvedení na pravou míru, aneb Když fakta nesedí)

Strašení Ruskem

K. Dolejší pak patří k těm, kteří Putina vykreslují jako Hitlera a Rusko pod jeho vedením jako Mordor. To ovšem neodpovídá reálnému obrazu. Obrazu velmi vrstevnatému, kde nic není černobílé a vše má nejméně padesát různých odstínů.

Rusko říká naprosto jasně, že je protivníkem Západu, ne jeho partnerem.“ (Více viz Ohrožuje Západ Rusko pouhou svou existencí?)

To si vytrhneme, tamto zapřem…

Na jiném místě popsal Karel Dolejší Medveděvovu doktrínu jako agresivní. Z pěti bodů této doktríny vytáhl jediný – a zcela zamlčel, že jiný z ostatních 4 bodů říká, že Rusko chce mít s jinými zeměmi (sousedy) dobré vztahy. To se mu do jeho pojetí světa nehodí, tak to zkrátka ignoroval jako cosi nepodstatného.

Podle Medveděvovy doktríny má prezident „neomezené právo k operativnímu nasazení ozbrojených sil za hranicí“. Jak v roce 2009 vysvětlil tehdejší předseda parlamentu Sergej Mironov, prezident se nemusí pokaždé obracet na horní komoru parlamentu, když bude nasazovat vojska podle daného zákona. Mironov zdůraznil důležitost utajení takového kroku a neočekávanosti vojenských operací pro protivníka.“ (Více viz Proč Putin vystačí s Medveděvovou doktrínou a o jiných věcech).

Korektní je, aby byly předloženy všechny body Medveděvovy doktríny. Nemělo by to být tak těžké, zvláště když již na Britských listech otištěny byly: Stratfor: Medveděvova doktrína a americká strategie.

Doporučená četba, aneb svět je složitější…

Veronika Sušová-Salminen ve své obsáhlé studii o Putinově Rusku (Sušová-Salminen, Veronika – Putin, Nezkreslená zpráva o mocném muži a jeho zemi, Daranus, 2015, ISBN 978-80—87423-68-4, 308 s.) píše, že „ruskému hospodářství nelze porozumět bez pochopení širších souvislostí globálního kapitalismu, v jehož rámci je Rusko po staletí semiperiferní stát, což ještě potvrdil postsovětský vývoj.“ (V. Sušová-Salminen, s. 287) – Více viz Rusko není Mordor, aneb Putin očima Veroniky. Proč by ale K. Dolejší dal na nějakou Veroniku, když on sám všemu evidentně rozumí nejlépe – což na Britských listech dokazoval tím, že autory, s nimiž nesouhlasil, dehonestoval a vedl s nimi polemiky, aniž však vycházely z věcných argumentů.

Hlavně žádné konspirační teorie…

Jako totální faul vnímám předmluvu ke svému rozlučkovému článku na Britských listech, kde vysvětluji své důvody, proč již v tomto médiu publikovat nehodlám:

V níže uvedeném textu vysvětluje Marek Řezanka, proč od nynějška nebude vydávat své články v Britských listech. Jeho argumentace je v podstatě totožná s argumentací skupiny „levicových autorů“, proč už nechtějí publikovat v Britských listech, jak nás o tom informoval důvěryhodný zdroj. Marek Řezanka však píše, že se na žádné kolektivní iniciativě nepodílí. Avizovaný text kolektivní „levicové skupiny“ kritizující Britské listy jsme neobdrželi.

Děkujeme Marku Řezankovi za dosavadní spolupráci. Britské listy jsou mu i nadále otevřeny. Od principů nestrannosti a úctě k ověřeným faktům však v zájmu žádné ideologie ani případného doktrinářského zaslepenectví nemůžeme ustoupit. (JČ)“ (Více viz Marek Řezanka: Nebudu od nynějška publikovat v Britských listech)

Jan Čulík zde přišel s ryze konspirační teorií, jež se nezakládala na pravdě – a jež mne poškozovala. Jeho „důvěryhodný zdroj“ nám zůstal skryt – stejně jako jakékoli důkazy pro jeho tvrzení. Pokud se podíváme na výše citované úryvky statí pánů Čulíka a Dolejšího, je možné si udělat obrázek o tom, nakolik (ne)mohou ustoupit od „principů nestrannosti a úctě k ověřeným faktům“.

Pro mě osobně asi tolik, jako Západ nemůže ustoupit od hájení demokracie a humanity. Ukrajina, Řecko či Libye jsou toho živoucím dokladem.

Kdo uprchlíkům rozhodně nepomáhá…

Stokrát se pak pánové Čulík a Dolejší mohou rozčilovat, že lidé naslouchají raději Kollerům, Klausům, Hájkům, ano – i Bartošům, než jim dvěma. Jistě, je to problém, jak si ukážeme v dalších textech. Ale hlavní vina neleží na čtenářích a posluchačích. Je především na těch, kdo zcela pošlapali svou důvěryhodnost, aby se chytili za nos. Ti toho ovšem nejsou schopni – a tak budou dále lamentovat nad „zkažeností a omezeností Čechů“. Ani na chvíli je přitom nenapadne, že pro protiuprchlické nálady vykonaly mnohem více, než ti, kteří to mají takzvaně v popisu práce.