Ti, kdo (ne)zaplatí

Pokud se nám na chvíli podaří odpoutat od vyhrocených mezinárodních vztahů, které čím dál více zavánějí možností celosvětového konfliktu – a zaměříme svůj pohled na domácí parket, těžko říci, zda se máme křečovitě smát – či hořce zaplakat.

Sobotka svého času zaujal poměrně zřetelné a nesmlouvavé stanovisko k Mynářově vile, již měl dotyčný údajně nabýt až příliš levně: „Jsem přesvědčen o tom, že tu věc může vyřešit pouze pan prezident, kauza podle mého názoru poškozuje úřad prezidenta republiky.“ (více viz Sobotka: Kauza kolem Mynářovy vily poškozuje úřad prezidenta)

Že by ten samý metr uplatňoval na svou novou „hvězdu“, kterou si do svého týmu vybral – a za niž nese zodpovědnost? (Viz Naděje ČSSD přišla levně k téměř desetimiliónovému pozemku) Koho nyní (ne)poškozuje kauza Lenky T. Arnoštové?

Stejně tak by Sobotka mohl zametat před svým prahem, když kritizuje některé oligarchické projevy svého koaličního partnera, jehož si dobrovolně vybral a s nímž „ladí noty“. Píše se sice, že sjezd ČSSD byl poněkud demokratičtější než v případě koaličního partnera, jenž slibuje, že bude lépe, mnoho zásadních ideových sporů jsme ale neviděli ani tam. Témata by přitom byla – chystaná ratifikace TTIP, ekonomické sankce proti Rusku a jejich (ne)smyslnost, fiskální pakt, otázka přehodnocení více než sporného zákona o církevních restitucích. Nemluvě o dalších tématech – podobě důchodové reformy, nápravě podmínek pro sociální pracovníky (kde došlo ke zhoršení za dob Drábkových). O zlepšení podmínek handicapovaných, aby dosáhli svého práva na důstojný život. A mohli bychom pokračovat.

Babiš se velice svérázně snažil obhájit, že se živnostníci nemají chystaného systému evidence tržeb co obávat: „Žádných živnostníků se to vlastně netýká. Proč mluvíte o živnostnících? Jedná se o restaurace a maloobchod. Mimochodem o kamenné obchody. Také o Vietnamce, kteří, jak známo, neplatí daně.

To se nenajde nikdo, kdo by panu ministrovi vysvětlil, že je na něm, aby si řádný výběr daní pohlídal, že ale plošné škatulkování je nepřípustné, zvláště, když ho nemůže doložit? Neurazil tím vlastně každého z nás? Nebo jsme si již na paušalizaci zvykli jako na normu? V tom případě tím hůře pro nás.

Jaký poprask na laguně by asi zavládl, kdyby Babiš prohlásil, že daně neplatí boháči? Nebyl by médii trhán na kousky, že je nepřejícím komunistou a závistivcem?

Nová Babišova mediální posila, Jan Macháček, zase do éteru vypustila: „Rus lže běžně ve všední den i v neděli, když to potřebuje, i jen tak pro potěšení či zábavu.“ (Viz MACHÁČEK: Putinova lež a rozdíl mezi Západem a Východem)

Jan-Macháček

Foto: Jan Macháček

Ani takováto etiketizace hraničící s rasismem nás neuráží a nepohoršuje?

Umíme si s klidem představit, že jednou by mohl pan Babiš vykonávat funkci prezidenta republiky s tím, že pan Macháček by byl jeho kancléřem? Nebo by se pan Babiš vyjímal jako předseda vlády a Jan Macháček v roli prvního místopředsedy?

Jedu do Afriky, snad nedostanu AIDS! Dělám si srandu, jsem přece bílá!“ napsala J. Sacco, PR pracovnice na Tweet – a brzy byla bez práce.

Žijeme ovšem ve velmi pokryteckém světě, kde se sice na jedné straně (oprávněně) postihují rasistické verbální projevy, kde ovšem (a)sociální politika mnohdy vede k tvorbě ghett a sociálně vyloučených, což již jaksi „arbitry slušnosti“ netrápí.

Jediným důsledkem schválení zákona je pět miliard veřejné podpory z daní nás všech jako podpora pro Andreje Babiše, a to podle zákona, který si sám napsal a vláda mu ho bez protestů schválila, pasoval se pro změnu do role mravokárce a zodpovědného hospodáře Kalousek (věrný přítel zbrojaře Hávy), za nímž se táhnou například kauza nefunkčních padáků, či letouny CASA. Ostatně, ve výběru daní nebyl dvakrát efektivním – a role ministerstva financí v metanolové aféře také stojí za diskusi. Zato patřil mezi odborníky na policejní práci, kteří vědí, co si policie prostě vyšetřovat dovolit nesmí.

Čelná tvář stále více upadající ODS zase nemá jiné téma než cestu hlavy státu k uctění padlých ve druhé světové válce a vítězství nad nacismem (pro něž byly mj. klíčové bitva o Moskvu, u Stalingradu či obležení Leningradu), jež je jí trnem v oku. M. Němcová všem jasně vzkázala: „Jsem přesvědčena, že významné výročí konce 2. světové války si můžeme důstojně připomenout jinak než na oslavě v zemi, která v současnosti porušuje mezinárodní právo a pomocí propagandy ohrožuje vnitřní bezpečnost řady zemí v Evropě, včetně České republiky.

Paní Němcová nemá elementární úctu k civilistům i vojákům, kteří ve velkém počtu padli, ale odolali. Nevšiml jsem si, že by protestovala proti válce bez mandátu OSN proti Iráku.

Pokrytectví, kam se podíváme. A co hlavně – ani náznak alternativy – pouze příliš mnoho lačných kádrů, které by rády zůstaly u moci co nejdéle. Tím se jen prodlužuje hra, kdy jsou jedni nedotknutelní, ač by hazardovali sebevíce – a druzí budou voláni ke zodpovědnosti, třebaže by jejich podíl na dluzích byl minimální (jako příklad nám může sloužit soudobé Řecko). Bude jim vysvětleno, že dluhy se zkrátka platit musí – stejně, jako je ti, kteří je nikdy nezaplatí, budou nadále prohlubovat.