Už nikdy za císaře pána

Svět se ocitá na pokraji hrozícího masového ničivého konfliktu (který však logicky vzato nepřinese žádné ze stran jakýkoli zisk, jenom ztráty – a proto by neměl být nevyhnutelným). To není šíření poplašné zprávy, ale fakt, který si můžeme zastírat, který ale nezmizí.

Čelíme rozsáhlé ekonomické a sociální krizi. Čelíme jí ovšem tak, že v Evropě ničíme sociální stát. USA přestaly být ekonomikou číslo jedna, kterou se stala Čína, jež na žádných sociálních právech nestaví.

S hrůzou sledujeme, jak vlády USA, jednotlivých členských států EU, ale i Ruska rozehrály partii, v níž budeme pouze řadovými pěšáky, kteří jsou obětováni jako první. V podobném duchu pak můžeme sledovat vzdouvající se antimuslimskou vlnu v Evropě či vzedmutí fundamentálního islamismu různě po světě. My ale nechceme válku. Co tedy můžeme proti jejímu vypuknutí dělat?

Vyvíjejme na velmoci tlak, aby válka pro ně nebyla řešením. Chtějme po jejich představitelích dialog a dohodu, jež válečnému běsnění zabrání. Teď není čas mlčet. Záleží-li nám na míru, měli bychom hlasitě protestovat proti rozšiřování vlivu Západu na Východ, které si Rusko s Čínou mohou oprávněně vysvětlovat jako pokračování studenoválečného soupeření a jako hrozbu.

Stejně tak bychom měli protestovat proti imperiálním snahám ruských představitelů. Zkoumejme protiprávnost anexe Krymu. Uplatňujme však ruku v ruce s tímto požadavek na vyšetření krvavých událostí na takzvaném Majdanu. Zabývejme se právním stavem na Ukrajině po těchto událostech i z hlediska ukrajinské ústavy. Trvejme na důsledném vyšetření všech okolností sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou. Podpořme OBSE ve snahách pátrat po hromadných hrobech a vyšetřovat zločiny proti lidskosti.

Nenechme se vmanipulovat do plošného antiislámského tažení. Oddělujme náboženské vyznání a zneužití náboženství ve prospěch vládnoucích kruhů. Zabývejme se sociální otázkou a postavením deprivovaných, kteří se ocitají na okraji společnosti. Současně si uvědomme, na koho dopadá sociální a ekonomická krize v první řadě – a kdo bude následovat. Postavme se paktům s nadnárodními korporacemi, které hájí toliko své maximální zisky. Uvědomme si, že systém, který prohlubuje sociální konflikt, není schopen pomoci vlnám uprchlíků – neboť on tyto vlny dává do pohybu – a se sociálním blahobytem občanů jednotlivých zemí je neslučitelný.

Nezapomínejme, že válka sama o sobě je tím nejhorším zločinem proti lidskosti. Již ze své podstaty.

Ve chvíli, kdy si uvědomíme plné riziko nebezpečí, které se může dotýkat každého z nás, se přihlasme k odkazu lidí, jakými byli Jan Hus, Jan Amos Komenský, Karel Havlíček Borovský, Tomáš Garrigue Masaryk či František Kriegel, a to s jejich přednostmi i chybami. Přihlasme se k touze vykládat si Bibli či dostupné informace po svém, k učení se hrou, ke kritickému myšlení, k objektivní informovanosti, ke skloubení svobody člověka s jeho sociálními právy a v neposlední řadě k boji proti všem formám fašismu. Jsme zemí, která dala světu Pražské jaro 1968, kde se kulturnost snoubila se vzdělaností a s kritickým myšlením.

Chtějme hrát roli prostředníka v jednání, ne roli lokaje, a jedno, které ze stran.

Proto naléháme na poslance Parlamentu České republiky, aby jako naši volení pověření zástupci jednali v našem zájmu. To jest, aby se postavili snahám společnost totalizovat, naordinovat jí jediný povolený názor a eliminovat všechny, kdo se odmítnou tomuto jedinému „správnému“ názoru podřídit.

Apelujeme na naše volené zástupce, aby nedopustili atmosféru strachu z let pozdně třicátých, čtyřicátých a v první polovině let padesátých.

Neměli bychom být lhostejní k osudu lidí, kterým je bráno jejich základní právo – na život.

Stejně jako na naše politické představitele apelujeme i na média, aby věcně a korektně informovala – a nestávala se nástrojem válečné propagandy. Úvodníky a komentáře démonizují celé národy, aniž by jejich autoři znali dostatečně jejich historii. Každý zahraničně politický novinář by měl rozumět strachu ruských občanů (nikoli Putina, ale občanů), který je ovládá od chvíle, kdy členské státy NATO v roce 2008 vyzvaly k přistoupení Gruzii a nyní Ukrajinu. Takto se mír nezajišťuje. Takto se vyvolává nebezpečný tlak, který graduje konfrontací. Takové jednání nelze tolerovat, jako nelze tolerovat metody mučení, odposlechů a dezinformací.

Evropa je na křižovatce. Pokud bude podporovat válečnou rétoriku, dočká se s největší pravděpodobností rozpadu a sociálního chaosu. Je třeba připomínat, že myšlenkou projektu Evropské unie je spolupráce a mír. Místo toho ale sledujeme sociální nestabilitu a volání po válečném konfliktu.

Svejk hospoda

Chceme Evropu solidární, svornou, jednotnou nikoli v jediném možném názoru, ale jednotnou na principu dodržování lidských práv, tedy i práv sociálních, na udržení sociálního smíru a na kategorickém odmítnutí válečné mašinérie. Tímto se hlásíme k německé výzvě: „Opět válka v Evropě? Ne naším jménem!“ Souhlasíme s jejím obsahem – a chceme ji podpořit.

Naším cílem je, aby si jednotliví představitelé členských zemí Evropské unie uvědomili, že máme v podstatě dvě cesty, kterými se můžeme vydat. Jedna vede k sociálnímu konfliktu, k fašistickým bojůvkám a vládě pevné ruky, ke štěpení a k chaosu. Druhá ústí ve spolupráci, v sociální smír a upevnění demokratických hodnot.

Žádáme naše politické představitele, aby se přihlásili k odkazu našich významných protiválečných autorů, jakými byli Jaroslav Hašek, Karel Čapek či Egon Ervín Kisch. Nezapomínejme ani na jejich německé kolegy, například Liona Feuchtwangera, Hanse Falladu (Rudolf Ditzen) či Franze Werfela.

Věříme, že nejenom v Německu a naší republice, ale po celé Evropě, po celém světě, budou vznikat podobné výzvy, které odsoudí všechny snahy na všech stranách, jež sledují vyvolání války. Hlasme se k odkazu protiválečnému a protitotalitnímu. Válka nevychází z demokratických principů. Válka potřebuje totalitu. Ovzduší strachu, kde se nediskutuje.

To by si měli uvědomit i naši volení představitelé, než budou čelit různým bojůvkám v ulicích, které mohou vyústit v jejich pád a v popření demokratických voleb.

Dokažme, že Evropa nemá malých a velkých. Dokažme, že Evropa může být jednotná – ale jedině na bázi občanské a tím pádem ryze demokratické. Jedině Evropa nesvázaná neoliberálními nadnárodními smlouvami může čelit současným hrozbám.

Řekněme jasně a srozumitelně, že válka u nás nemá šanci, protože žádný skutečný Evropan jí nedá svůj hlas. Není větší sprostoty, než verbovat lidi do války. Ať již ve jménu božím, za císaře pána nebo za kohokoli jiného.

P. S. Tento text je chápán jako určitá výzva, proto je psán v plurálu. Pokud se s ním ztotožní větší počet lidí, může se stát obsahem petice…