Smyšlená řeč indiánského náčelníka Seattla

Občas narazím nejen na Facebooku, jak někdo sdílí řeč, kterou údajně pronesl indiánský náčelník Seattle v roce 1854. Háček je v tom, že to s velkou pravděpodobností není pravda. Text totiž napsal v roce 1971 scénárista Ted Perry pro film.

Údajná řeč náčelníka Seattla z roku 1854 je přeložena do češtiny na konci článku. Někdy se zavádějící zpráva objevuje s tvrzením, že jde o řeč náčelníka Seattla k prezidentovi Spojených států amerických v roce 1855.

Základním pramenem (i pro překlad) je článek z webu Snopes.com, který se zabývá ověřováním informací.[1]

Snopes ve svých zdrojích uvádí článek z amerického deníku New York Times,[2] ve kterém se píše: „Řada historiků tvrdí, že náčelník Seattle nikdy neřekl toho, co údajně řekl. Po celé roky, ale s malým úspěchem, se tato malá skupina vyvracečů snažila šířit informaci, že většina slavné řeči náčelníka Seattla byla napsána v roce 1971 scenáristou z Texasu.

Náčelník Seattle je pravděpodobně náš největší vymyšlený prorok,“ řekl David Buerge, americký historik, který v době vydání článku v New York Times (rok 1992) psal knihu o náčelníkovi Seattlovi. Je jedním z akademiků frustrovaných tím, že se jejich práci nepodařilo zastavit šíření tohoto mýtu po celém světě, dodává New York Times.

Snopes uvádí řadu dalších zdrojů informací, včetně článků v Seattle Times,[3] Newsweek[4] a na webu Synaptic.bc.ca.[5][6]

Dezinformace ohledně řeči náčelníka Seattla se u nás dostala dokonce až do diplomové práce z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.[7]

Jedno je jisté, pokud chceme skutečně zkoumat jiné kultury, zejména ty v Severní Americe před kolonizací, měli bychom si pečlivě vybírat zdroje a samozřejmě je ověřovat. Jinak se může stát, že naše studium bude založeno na nepravdivých pohádkách.

Překlad smyšleného projevu náčelníka Seattla:

Jak můžete koupit nebo prodat oblohu nebo teplo země? Tato představa je nám cizí. Když nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, jak je od nás můžete koupit?

Každý kousek této země je mému lidu svatý. Každé lesknoucí se jehličí borovice, písečné pobřeží, mlha v tmavých lesích, každá paseka a bzučící hmyz je v myšlenkách a zkušenostech mého lidu svatý. Míza, která protéká stromy, nese vzpomínky rudého muže.

Mrtví bílých lidí zapomínají na zemi svého narození, když odcházejí ke chodit mezi hvězdami. Naši mrtví nikdy nezapomínají tuto krásnou zemi, neboť je pro rudého muže matkou. Jsme částí země a ona částí nás. Vonící květiny jsou naše sestry, vysoká zvěř, koně, orli, ti jsou naši bratři. Skalnaté hřebeny, úrodné louky, teplo z těla poníka a člověk, to vše patří do stejné rodiny.

Takže když velký náčelník Washington posílá zprávu, si přeje koupit naši zemi, žádá toho po nás hodně. Velký bílý náčelník posílá zprávu, že nám ponechá místo, abychom mohli žít pohodlně a sami pro sebe. Bude naším otcem a my jeho dětmi. Takže vaší nabídku koupit zemi zvážíme. Ale nebude to snadné. Co se týče této země, je pro nás svatá.

Třpytící se voda proudící v potocích a řekách není jen voda, ale krev našich předků. Když vám tuto zemi prodáme, musíte si pamatovat, že je svatá a musíte učit své děti, že je svatá, a že každý prchavý odraz v průzračné vodě jezer vypráví o událostech ze života mého lidu. Zurčení vody je hlas otce mého otce.

Řeky jsou našimi bratry, zahánějí naší žízeň. Řeky nesou naše kánoe a živí naše děti. Když vám prodáme naši zemi, nesmíte zapomenout učit své děti, že řeky jsou naši a vaši bratři a nadále být k řekám laskaví jako byste byli laskaví k mému bratrovi. Víme, že bílý muž nerozumí našim způsobům. Jeden kus země je pro stejný jako jiný, neboť je cizincem, který přichází v noci a bere si od země cokoliv potřebuje. Země mu není bratrem, ale jeho nepřítelem, a když si ji podrobí, jde dál. Nechává za sebou hrob s svého otce a nezajímá se o něj. Unáší zemi svým dětem a nezajímá ho to.

Hrob jeho otce a právo jeho dětí na narozen jsou zapomenuty. Zachází se svou matkou, zemí a se svým bratrem stejně jako s věcmi k nákupu, drancování a k prodeji jako ovce nebo lesklé perly. Jeho hlad pohltí zemi a zanechá po sobě pouze poušť.

Nevím. Naše povaha je odlišná od té vaší. Pohled na vaše města způsobuje v očích rudého muže bolest. Ale možná je to kvůli tomu, že je rudý muž divoch a nechápe.

Ilustrační foto, zdroj: soundofheart.org

Ve městech bílých lidí není žádné tiché místo. Žádné místo, kde by bylo slyšet rozvinutí listů na jaře nebo bzučení hmyzích křídel. Ale možná je to kvůli tomu, že jsem divoch a nechápu. Tento hluk útočí na uši. A co zbývá k životu, když člověk nemůže slyšet křik ptáka nebo hádky žab v noci u rybníka? Jsem rudý muž a nerozumím. Indián dává přednost jemným zvukům větru nad rybníkem a vůni větru samotného vyčištěného poledním deštěm a vůní borovice.

Vzduch je pro rudého muže drahocenný, všichni sdílí stejný dech – zvířata, stromy, člověk. Nezdá se, že by si bílý muž všímal vzduchu, který dýchá. Jako muž umírající mnoho dní, je otupělý vůči zápachu. Ale když vám prodáme naši zem, nesmíte zapomenout, že je pro nás vzduch drahocenný, že vzduch sdílí svého ducha s veškerým životem, který podporuje. Vítr, který dal našemu praotci první dech přijme také jeho poslední vydechnutí. A když prodáme naši zemi, musíte ji udržet posvátnou jako místo, kam může bílý muž jít zakusit vítr sladce vonící lučními květinami.

Takže vaši nabídku koupit naši zemi zvážíme. Když se rozhodne ji přijmout, budu mít jednu podmínku – bílý muž musí se zvířaty této země zacházet jako se svými bratry.

Jsem divoch a jiné způsoby neznám. Viděl jsem tisíce tlejících bizonů na prérii, zůstali po bílém muži, který je zastřelil z projíždějícího vlaku. Jsem divoch a nechápu, jak čadící železný oř může být důležitější než bizon, kterého zabijeme jen kvůli tomu, abychom zůstali naživu.

Co je člověk bez zvířat? Kdyby vymřela všechna zvířata, člověk by zemřel na velkou samotu ducha. Cokoliv se děje zvířatům, stane se brzy lidem. Vše je vzájemně propojeno.

Musíte své děti učit, že země pod jejich nohama je popel našich předků. Takže budou zemi respektovat, řekněte svým dětem, že je země plná životů naší rodiny. Učte své děti to, co jsme učili ty naše, že je země naší matkou. Cokoliv postihne zemi, postihne i syny země. Když lidé plivou na zemi, plivou sami na sebe.

Víme, že země nepatří lidem, lidé patří zemi. To víme. Vše je propojeno jako krev, která spojuje jednu rodinu. Vše je propojeno.

Cokoliv postihne zemi, postihne i syny země. Člověk netká síť života, je v ní pouze jedním vláknem. Cokoliv udělá síti, udělá sám sobě.

Dokonce ani bílý muž, jehož bůh s ním chodí a mluví jako přítel s přítelem, nemůže uniknout společnému osudu. Snad jsme přeci jen bratři. Uvidíme. Jednu věc víme, tu možná jednou bílý muž objeví – náš bůh je tentýž bůh. Můžete si myslet, že ho vlastníte, jako si přejete vlastnit zemi, ale nemůžete. Je bohem lidí a jeho soucit je stejný pro rudého i bílého muže. Země je pro něj drahocenná a ublížit zemi znamená pohrdat jejím tvůrcem. Bílí také odejdou, možná dříve než jiné kmeny.

Ale ve své záhubě budete zářit, zažehnutí silou boha, který vás přivedl do této země a z nějakého zvláštního důvodu vám dal vládu nad touto zemí a nad rudým mužem. Osud je pro nás záhadou, nevíme, kdy budou bizoni pobiti, divocí koně zkroceni, tajemné kouty lesa pokryté pachem mnoha lidí a pahorky zohavené mluvícími dráty. Kde je houští? Pryč. Kde jsou orli? Pryč. Konec života a začátek přežívání.

náčelník Seattle
1854

Zdroje
[1]: Snopes – Chief Seattle
[2]: New York Times – Chief’s Speech of 1854 Given New Meaning (and Words)
[3]: Seattle Times – Myth-Quoted: Words Of Chief Seattle Were Eloquent – But Not His
[4]: Newsweek – Just Too Good To Be True
[5]: Synaptic.bc.ca – Territorial Governor Isaac Stevens & Chief Seattle
[6]: Synaptic.bc.ca – Chief Seattle Speech :: Washington State Library
[7]: Masarykova univerzita – Přírodní náboženství jako inspirace environmentálního myšlení

Další informace
HuffingtonPost – Chief Seattle’s Screenwriter
Center for the Study of the Pacific Northwest – 8. Ted Perry, „Chief Seattle’s Speech“
Stanford.edu – About the Chief Seattle Speech