Zneužívání a válečné zločiny praporu Ajdar v regionu Luhansk

Překlad dokumentu Amnesty International o porušování lidských práv v regionu Luhansk. Nesnažíme se stranit pouze jedné straně. Separatisté mají na svém kontě také řadu zločinů. Nicméně nám jde o to poukázat, že se zločinů dopouští i druhá strana, některými považovaná za tu „dobrou.“ Zločinů se tedy dopouští obě strany konfliktu.[1]

Amnesty International
Briefing
08. 09. 2014
AI Index: EUR 50/040/2014

Tohle není Evropa. Je to jiné … Je zde válka. Zákony se změnily, postupy byly zjednodušeny … Když se rozhodnu, můžu vás nechat zatknout, dát vám pytel přes hlavu a zamknout ve sklepě po dobu 30 dnů na základě podezření z napomáhání separatistům,“ řekl velitel praporu Ajdar výzkumníkovi z Amnesty International.

Členové obranného praporu Ajdar, který působí v regionu Luhansk, byli zapojeni do rozsáhlého zneužívání, včetně únosů, nezákonného věznění, týrání, krádeží, vydírání a možná také poprav.

Prapor Ajdar je jedním z více než třicet takzvaných dobrovolnických praporů, které se objevily v důsledku konfliktu, které byly volně integrovány do ukrajinských bezpečnostních struktur, snaží se dobýt oblastí držené separatisty.

V průběhu dvou týdnů výzkumné mise v regionu, provedl výzkumník Amnesty International rozhovor s desítkami obětí a svědků zneužívání, stejně tak rozhovory s místními úředníky, armádními veliteli a policisty v této oblasti a
zástupci praporu Ajdar.

Naše zjištění ukazují, že zatímco formálně operují pod vedením ukrajinských bezpečnostních složek, tak členové praporu Ajdar jednají prakticky bez dohledu nebo kontroly, a místní policie buď nechce nebo nemůže řešit tuto trestnou činnost.

Některé z trestných činností páchaných příslušníky praporu Ajdar mohou být válečnými zločiny, za které by pachatelé a případně i velitelé nesli odpovědnost podle vnitrostátního a mezinárodního práva.

Část oblasti, kde prapor Ajdar v současné době působí – jako je aglomerace Severodoněck, Lysyčansk a Rubižne a město Ščastja – byla pod kontrolou separatistických sil z tzv. Luhanské lidové republiky (LNR) od poloviny května do konce července. Během této doby, separatistické síly údajně dopustil širokou škálu porušování proti civilistům, včetně únosů, krádeží a vražd. Amnesty International zdokumentovala takové zneužívání separatistickými ozbrojených skupin v jiných regionech. Během této doby se separatistické síly údajně dopustily široké škály trestné činnosti proti civilistům, včetně únosů, krádeží a vražd. Amnesty International zdokumentovala takové chování separatistických ozbrojených skupin i v jiných regionech.

Prapor Ajdar sehrál v červenci významnou roli při pokrocích ukrajinské armády, nejvíce při znovudobytí města Ščastja 24 kilometrů severně od města Luhansk. V bojích prapor ztratil mnoho svých bojovníků. Až několik desítek bylo zabito při útoku na jih od města Ščastja po vyhlášení příměří 6. září 2014.

I když mnozí prapor Ajdar uvítali jako angažovanou bojovou sílu, tak získal u místních pověst brutálních odvet, loupeží, bití a vydírání.

Amnesty International vyzývá ukrajinské orgány, aby dostaly Ajdar a další dobrovolnické prapory od efektivní linii velení a řízení a okamžitě vyšetřovaly všechna obvinění ze zločinů a pohnaly k odpovědnosti dané osoby.

Ukrajinské orgány si nemohou dovolit kopírovat bezpráví a zločiny v oblastech, které byly v rukou separatistů. Neschopnost eliminovat zločiny a možné válečné zločiny dobrovolnických praporů výrazně zvyšuje napětí na východě země a podkopává proklamované záměry nových ukrajinských orgánů o posílení a prosazení právního státu.

Foto: Příslušník praporu Ajdar

Zdroj: Facebooková stránka praporu Ajdar

Zločiny praporu Ajdar

Amnesty International zdokumentovala desítky případů zločinů údajně spáchaných příslušníky praporu Ajdar v okrese Novoajdar, Starobilsk, Severodoněck, Lysyčansk a Ščastja od konce června do konce srpna.

Bojovníci typicky unesli místní muže, často podnikatele nebo zemědělce, obvinili je z kolaborace se separatisty a drželi je v provizorních vazebních zařízeních před tím, než je propustili nebo předali Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU).

Téměř ve všech případech zdokumentovaných Amnesty International byly oběti podrobeny bití v okamžiku zadržení a/nebo v průběhu výslechu a buď museli zaplatit výkupné za své propuštění, nebo jejich majetek, včetně peněz, aut, telefonů a jiných cenností, zabavili členové praporu. Mnoho obětí a svědků oslovených Amnesty International nebylo ochotno sdílet údaje o incidentech, protože se báli odplaty členů praporu Ajdar. Názvy obětí a svědků byly v níže uvedených ilustračních případech změněny.

25. až 27. srpna členové praporu Ajdar unesli čtyři horníky z města Novodružesk, malého města severně od Lysyčansku. Jeden muž Andrej (není jeho pravé jméno) podstupující chemoterapii kvůli rakovině plic řekl Amnesty International, že byl mimo svůj dům, když 27. srpna v 15:00 dorazil minibus s bojovníky praporu Ajdar. Dva muži s automatickými zbraněmi v maskáčových uniformách šli k němu a nařídili mu, aby si lehl na zem. Řekl:

Zlomili mi čelist…když jsem ležel na zemi, zatímco křičeli „lež na zemi!“, jeden z nich mě kopl…dali mi pásku přes oči a svázali mi zápěstí páskou. Dali mě do minibusu s mým sousedem…Jeli jsme asi 20 minut, pak mě přinesli do nějaké místnosti. Nemohl jsem vidět kde nebo co bylo, protože jsem měl celou dobu pásku přes oči. Drželi mě tam jeden den. Dali mi vodu, jednu sušenku, vedli mě na toaletu v případě potřeby. Bylo tam asi 12 až 15 dalších zadržených. Měli jsme zakázané mluvit…Byl jsem dvakrát vyslýchán: „Kde jsi byl? Co jsi dělal?“ ale už mě nebyli. Ale slyšel jsem ostatní, jak je byli v jiných místnostech.

Andrej řekl, že únosci ho vzali ke stadionu v Severodoněcku a propustili ho stále ještě se zavázanýma očima. Jeho žena uvedla, že šla na místní policii, které se nakonec podařilo vrátit rodině některé z věcí, které mu vzali únosci – 2 pasy a telefon, ale ne dokumenty k jeho autu, řidičský průkaz, klíče, peněženku a bankovní karty. Neotevřeli trestní vyšetřování. 28. srpna došlo k pokusu o odepsání peněz z jeho bankovní karty. Amnesty International viděla automaticky odeslanou SMS na Andrejův telefon, která ho o tomto pokusu informovala.

Rodinní příslušníci dvou dalších zadržených mužů hledali 28.srpna informace o jejich místě pobytu na policejní stanici v Severodoněcku, pro uvedli Amnesty International, že policie a vojáci v Lysyčansku jim řekli o tajném vězeňském zařízení v Severodoněcku, ale severodoněcká policie jeho existenci popřela. Známý právě propuštěný na stejném místě poznal jednoho ze dvou mužů a líčil, že zadržení byli nuceni recitovat ukrajinskou národní hymnu a byli zbiti, pokud se jim to nepovedlo.

25. srpna okolo 4 hodin ráno členové praporu Ajdar unesli Jevhena, 31-letého místního podnikatele, v blízkosti televizní věže u Starobilsku.

Jevhen řekl pro Amnesty International, že tři muži v maskách, kteří dorazili v černém autě VAZ, se k němu přiblížili, když si dal přestávku na nepoužívané čerpací stanici, muži mu prohledali auto, vzali 30 000 hřiven (cca 49 000 Kč), které u něj našli, a obvinili ho z toho, že je separatista. Řekl:

Dali mi přes hlavu masku a vezli mě autem zhruba 20 minut. Vzali mě na místo, které se zdálo být garáží a začali mě vyslýchat, chtěli, abych se přiznal, že jsem separatista. Třikrát mě vyslýchali. Pokaždé mě bili: hlavní pušky, do ledvin tupým koncem sekery a další věci. Vyhrožovali mi, že mě vezmou na pole a popraví. Po jednom dni ke mně přišli znova a řekli, že jsem byl zadržen praporem Ajdar, ale nyní jsem byl v rukách Alfy [jednotka Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU)], ale mohl jsem vidět, že to byli ti samí lidé.

Jevhen nakonec řekl, že únosci se ho zeptali, kolik peněz je ochoten zaplatit za své propuštění a když jim řekl, že mu už vzali vše, co měl, rozhodli se ho nechat jít. Na policii podal žalobu, ale nebyl schopen získat zpět svůj zabavený majetek – peníze, auto, dva mobilní telefony a zlaté šperky.

23. srpna v odpoledních hodinách členové praporu Ajdar vpadli do domu Oleny ve vesnici Olexandrivka u Severodoněcku.

82-letá Olena sdělila Amnesty International, že byla doma se svou dcerou, zetěm a vnukem. Rodina uslyšela střelbu a na bezpečnostní kameře viděla řadu vozidel blížících se k jejich domu. Olena řekla:

Právě jsem otevřela bránu a vrhli se na mě. Ze strachu jsem ji zavřela. Začali střílet. Jeden z nich vyskočil na auto. Utíkala jsem do garáže. Stříleli. Střelba z automatických pušek. Raketa. Ratatatata. V garáži mě dostali…Dostala jsem se ke dveřím, vykřikla a na prahu spadla. Moje dcera vyšla a křičela: „Co se to děje? Co to děláte? Zavolejte rychle sanitku.“…Tekla mi krev.

Olena řekla Amnesty International, že ozbrojení muži prohledali dům a chtěli zadržet jejího vnuka, obvinili ho z toho, že je separatista. Podařilo se jí je přesvědčit, aby ho nezadrželi, ale vzali si nějaké peníze, které našli v domě a vozidlo jejího vnuka.

Olena byla rychle poslána taxíkem do nemocnice v Severodoněcku, jak Amnesty International informovali lékaři, podstoupila sedmihodinovou operaci. Její významná poranění břicha pocházela od šrapnelu spíše než od kulek. Její střevo bylo poškozeno. Byla jí odstraněna dvě žebra.

Reakce orgánů

Amnesty International vyjádřila znepokojení týkající se trestné činnosti páchané příslušníky praporu Ajdar přímo s velitelem pro oblasti Severodoněck a Rubižne. Potvrdil, že prapor používal „zjednodušený“ postup pro zadržení a uvedl, že prapor opravdu má vlastní zařízení v Severodoněcku pro zadržované osoby. Uznal, že mohlo dojít k případům bití při zatýkán, potvrdil, že zadržení měli v průběhu zadržení zavázané oči, že jeho vojáci zadrželi Andreje a že osobně dohlížel na předání jeho dokladů policii.

Nepotvrdil žádné případy krádeží ze strany praporu a nepovažoval za nutné zavádět nějaká opatření k jejich řešení. Uznal, že jeho vojáci vzali auto vnuka Oleny, protože bylo dočasně potřeba a uvedl, že byl vydán rozkaz k jeho navrácení. Nicméně rodina Oleny později informovala Amnesty International, že policie ve městě Troitsk zadržela auto a muže, který ho řídil, poté, co bylo zřejmě nezákonně prodáno.

Policejní a vojenské orgány v Severodoněcku informovaly Amnesty International, že bylo otevřeno 38 kriminálních případů údajně spáchaných členy praporu Ajdar, většinou se jednalo o případy loupeží. Zprávy o této záplavě trestných činů byly předloženy ministerstvu obrany a vnitra, zatím bez konkrétních výsledků. Místní policie řekla Amnesty International, že si byla dobře vědoma všeobecně panující trestné činnosti příslušníků praporu Ajdar, ale nebyla schopna udělat cokoliv nad rámec evidence těchto trestných činů.

Vysoko postavený vojenský činitel v oblasti informoval Amnesty International, že po obdržen jeho zpráv ministerstvo obrany vyslalo na začátku srpna dva komisaře, aby prohlédli prapor Ajdar. Jejich doporučení pro jeho reorganizaci a legalizaci postupů musí být ještě vykonána.

Doporučení

Amnesty International vyzývá ukrajinské orgány, aby:

  • Objasnily právní status praporu Ajdar a dalších dobrovolných jednotek.
  • Integrovaly dobrovolnické prapory do jasného řetězce velení, řízení a odpovědnosti.
  • Provedly rychlé, důkladné, nestranné a účinné vyšetření všech obvinění z trestné činnosti příslušníků dobrovolnických praporů, konkrétně a včetně zločinů spáchaných praporem Ajdar v regionu Luhansk.
  • Efektivně ochránily oběti a svědky zločinů v rámci vyšetřování před odvetami.
  • Zajistit, že všichni účastníci vojenských a policejních operací, včetně členů dobrovolnických praporů, si jsou plně vědomi ustanovení vnitrostátního a mezinárodního práva vztahujícího se na jejich akce a své případné osobní a velitelské odpovědnosti za jejich porušení.

Zdroje
[1]: Amnesty International – Ukrajina: Důkazy o válečných zločinech a účasti Ruska

Překlad článku Ukraine: Abuses and war crimes by the Aidar Volunteer Battalion in the north Luhansk region
www.amnesty.org/en/library/asset/EUR50/040/2014/en/bb06b5cb-dcb4-4f69-bb3e-c800987676cc/eur500402014en.html